Ferdinand Rudolf Lažanský z Bukové

Patřil k české šlechtické rodině Lažanských z Bukové, byl synem Šebestiána Lažanského (†1611), majitele menších statků severně od Plzně (Milíčov, Březsko), a jeho manželky Zuzany Nebílovské z Drahobuze. Ferdinand Rudolf se od mládí uplatňoval u císařského dvora v Praze, kde byl v letech 1611–1612 číšníkem císaře Rudolfa II., poté komorníkem arcivévody Karla. V letech 1616–1618 se v doprovodu Heřmana Černína z Chudenic zúčastnil diplomatického poselství do Turecka. Jako nekompromisní katolík byl v době stavovského povstání z Čech a poté vstoupil do vojenských služeb císaře Ferdinanda II. Během třicetileté války dosáhl hodnosti plukovníka, v pobělohorských konfiskacích skoupil několik statků na Strakonicku, některé akvizice měly jen krátkodobý charakter (Štěkeň), jiné se staly trvalejší součástí rodového majetku (Osek, Mladějovice). V roce 1630 byl povýšen do říšského panského stavu, o rok později byl tento titul potvrzen i pro České království, nakonec v roce 1637 dosáhl říšského hraběcího titulu.[1] V roce 1639 zdědil po své sestře Ester, provdané Mitrovské, panství Manětín, které se stalo základnou majetku Lažanských až do 20. století. Součástí dědictví po Ester Lažanské byly navíc statky v blízkosti Prahy (Záběhlice, Petrovice) a také dům U Zlaté husy v Praze (dnes známý pod jménem Sterneggovský palác).

Jeho manželkou byla Markéta Barbora Vratislavová z Mitrovic (1605–1681), majitelka statku Bratronice na Strakonicku. Z jejich manželství pocházeli čtyři synové:

• 1. Rudolf Jiří (1620–1659), rada dvorského a komorního soudu, hejtman Plzeňského kraje, majitel Manětína
• 2. František Adam (1630–1662), císařský komorník, rada dvorského a komorního soudu, hejtman Prácheňského kraje, majitel Oseka
• 3. Vilém (zemřel v dětství)
• 4. Karel Maxmilián (1639–1695), prezident apelačního soudu, nejvyšší dvorský sudí, majitel Manětína