Federico Paitoni

Narodil se v roce 1814 v Trogiru. V roce 1875 mu byl udělen Císařský rakouský řád Leopoldův. V září 1879 byl povýšen i do stavu rakouského rytířstva. Rod Paitoniů patřil od roku 1773 k šlechtě v Trogiru.[1] Byl synem Giuseppeho Paitoniho. V ročníku 1829/1830 se zapsal na politicko-právní fakultu Padovské univerzity.[3] Roku 1849 se uvádí jako Friedrich von Paitoni z obce Supetar (San Pietro di Brazza).[4] Od roku 1853 byl radou nově zřízeného krajského soudu v Zadaru. Do té doby působil coby prétor (představitel vrchnostenského úřadu státní správy, kombinujícího funkce administrativní, soudní a policejní) na Brači.[5] V listopadu 1861 byl pak z této funkce povýšen na radu vrchního zemského soudu.[6] V lednu 1865[7] a opětovně v prosinci 1870 byl jmenován na post prezidenta krajského soudu ve Splitu.[8] Později působil jako prezident vrchního zemského soudu v Zadaru.[1]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. Ve volbách roku 1848 byl zvolen i na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Split-venkov. Tehdy se uváděl coby prétor.[2] Řadil se ke sněmovní levici.[9] Podporoval zřízení samosprávného Dalmatského zemského sněmu.[10] Když byl místodržícím Dalmácie jmenován Josip Jelačić, spolupodepsal Paitoni v prosinci 1848 petici dalmatských poslanců k ministrovi vnitra, v níž se dotazovali, zda nástup Jelačiće nemůže znamenat ohrožení samostatného státoprávního postavení Dalmácie (Jelačić totiž zároveň působil ve vedení správy Chorvatského království).[11]