Fahrelnissa Zeid

Fahrelnissa Zeid se narodila do vysoce postavené rodiny v Osmanské říši. Její strýc, Cevat Çobanlı Paša, byl v letech 1891-1895 velkovezírem. Její otec, Şakir Paša, byl vyslancem v Řecku, kde se potkal s její matkou, Sarou İsmet Hanım.[7] V roce 1913 byl její otec zastřelen. Její bratr Cevat byl poté souzen a nakonec i z vraždy usvědčen.

Fahrelnissa začala kreslit a malovat už jako malé dítě. Její nejstarší dochovaná tvorba je portrét její babičky, který namalovala ve svých čtrnácti letech.[8] Od roku 1919 začala navštěvovat dívčí uměleckou školu v Istanbulu.

V roce 1920 ve věku devatenácti let se provdala za prozaika İzzeta Meliha Devrima.[9] Na líbánky odjeli do Benátek, kde se Fahrelnissa poprvé setkala s evropskými malířskými tradicemi.[10] Společně měli tři děti. Její nejstarší syn Faruk (*1921) zemřel v roce 1924 na spálu. Její syn Nejad (*1923) se později stal také malířem a její dcera Şirin Devrim (*1926) se stala herečkou.

V roce 1928 odjela do Paříže, kde studovala na akademii pod vedením malíře Rogera Bissièreho. Než se v roce 1929 vrátila do Istanbulu, zapsala se tam do místní umělecké akademie.[11]

Její bratr Cevat Şakir Kabaağaçlı byl prozaik a její sestra Aliye Berger byla také malířka.[12]

Fahrelnissa se s Devrimem rozvedla v roce 1934 a provdala se za prince Zeida bin Husajna z Iráku, který se stal v roce 1935 prvním vyslancem Iráku v Německu. Pár se odstěhoval do Berlína, kde společně uspořádali celou řadu slavností a večírků. Po anexi Rakouska v březnu roku 1938 se vrátili zpět do Iráku, kde se usadili v Bagdádu.

Fahrelnissu v Bagdádu zachvátila deprese a na rady svého vídeňského lékaře se na krátký čas vrátila do Paříže.[13] Následující léta strávila cestováním mezi Paříží, Budapeští a Istanbulem, aby mohla dokončit všechny své malířské práce.[14] V roce 1941 se usadila v Istanbulu a své malby vylepšovala.

Fahrelnissa se poté přidala do skupiny D Group, avantgardní malířské skupiny vzniklé současně se vznikem Turecké republiky pod Mustafou Kemalem Atatürkem.[15] I když v této skupině byla velmi krátce, výstava v skupiny v roce 1944 jí umožnila pozdější vlastní výstavy. Tu otevřela přímo ve svém domě v Istanbulu ještě téhož roku.[12]

Fahrelnissa se svou dcerou Sirin a synem, princem Raadem v roce 1937

V roce 1945 vyklidila několik místností svého apartmánu v Istanbulu a věnovala je všem svým samostatným výstavám.[16] V roce 1946 se přestěhovala do Londýna, kde se její manžel princ Husejn stal vyslancem Iráku. Nadále pokračovala v malbách a stejně jako v Istanbulu věnovala několik místností jejich bytu v irácké ambasádě výstavám.[17]

Od roku 1947 se začala Fahrelnissa více zabývat abstraktním uměním. Inspirována byla malbami z Paříže krátce po skončení války. Do maleb zakomponovala své perské, byzantské, krétské a orientální kořeny, ze kterých poté díky ní vznikalo moderní umění.[18]

Svou sbírku poté vystavila v Londýně v Saint George's gallery v roce 1948. Výstavu navštívila i královna Alžběta II. Díky její vysoké pozici v rodině vládnoucí Iráku její výstavy navštěvovaly významné osobnosti a členové jiných vládnoucích vrstev. Kritik umění Maurice Collis si její expozici velmi oblíbil a stali se dobrými přáteli. Francouzský umělecký kritik a kurátor Charles Estienne se stal hlavním zastáncem jejích prací.

Následující dekádu žila střídavě v Londýně a Paříži.

V roce 1958 přesvědčila svého manžela, aby se nevracel do Bagdádu, když se měl stát regentem svého synovce Faisala II. Pár odjel do svého prázdninového sídla na ostrově Ischia v Neapolském zálivu. Dne 14. července 1958 došlo v Iráku k vojenskému převratu a celá královská rodina Hašímovců byla zavražděna. Prince Zeid a jeho rodina smrti unikli a měli jen 24 hodin na opuštění ambasády Iráku v Londýně.[19] Vojenským převratem skončila její kariéra malířky v Londýně.

Fahrelnissa a její rodina se přestěhovali do londýnského bytu a ve věku 57 let poprvé vařila sama.[19] Tato zkušenost ji přinutila malovat na kuřecí kosti a později vytvořila sochy z kostí zalitých do pryskyřice, zvané paléokrystalos. Přestala se věnovat abstraktnímu umění a začala malovat portréty své rodiny a svých nejbližších.[20]

Za několik let se její nejmladší syn, princ Raad, oženil a přestěhoval se do Ammanu v Jordánsku. V roce 1970 její manžel zemřel a Fahrelnissa se přestěhovala za svým synem v roce 1975. Rok na to zde založila vlastní výtvarnou školu a následujících 15 let, až do své smrti v roce 1991, zde sama mladé ženy vyučovala.[21]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Fahrelnissa Zeid na anglické Wikipedii.

• Becker, Wolfgang. Fahr-El-Nissa Zeid: zwischen Orient und Okzident, Gemälde und Zeichnungen. New York: Neue Galerie, 1990.
• Greenberg, Kerryn, ed. Fahrelnissa Zeid. London: Tate Publishing, 2017.
• Laïdi-Hanieh, Adila. Fahrelnissa Zeid: Painter of Inner Worlds. London: Art / Books, 2017.
• Parinaud, André and Shoman, Suha. Fahrelnissa Zeid. Amman: Royal National Jordanian Institute Fahrelnissa Zeid of Fine Arts, 1984.
• Zaid, Fahrelnissa. Fahrelnissa Zeid: portraits et peintures abstraites. Paris: Galerie Granoff, 1972.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fahrelnissa Zeid na Wikimedia Commons