Etela Farkašová

Narodila se v rodině zdravotní sestry a úředníka. Dětství strávila v Bratislavě, kde i vystudovala základní i střední školu. Po maturitě v roce 1960 pokračovala v letech 1960 - 1964 ve studiu na Pedagogické fakultě Trnavské univerzity, obor matematika - fyzika. Po absolutoriu školy pracovala jako středoškolská učitelka matematiky a fyziky ve školách v Trnavě a v Bratislavě. Ve stejné době studovala filozofii a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě (1966-1972). Od roku 1972 přednáší na Katedře filozofie Univerzity Komenského, a od roku 1998 roku ve funkci vedoucí této katedry.

Jako vědecká pracovnice se zaobírá epistemologií, a to hlavně problémy smyslového i empirického poznání a jejich vztahem ke smyslovému poznání. Zajímá se také o možné vztahy mezi filozofickým a vědeckým myšlením, také vztahy mezi filozofií a uměním, hlavně literaturou. Od 90. let 20. století se její vědecký zájem rozšířil o feministickou filozofii, s důrazem na feministickou epistemologii. Těmto tématům věnuje svoje vědecké práce, které publikuje jak ve slovenských, jako i v zahraničních sbornících. Zároveň je uznávanou spisovatelkou a esejistkou, věnuje se i publicistice a často se vyjadřuje na téma důležitých současných problémů ve slovenském tisku nebo rozhlase a televizi, se kterými také spolupracuje.

V letech 1995– 1996 přednášela ve Filozofickém institutu Vídeňské univerzity jako hostující profesorka. V současnosti je členkou Vědeckého výboru Slovenské akademie věd, Národního filozofického výboru, mezinárodní skupiny při NEWW (Network of East-West Women) a je spoluzakladatelkou a členkou Klubu slovenských prozaiček „FEMINA”.

Jako prozaička debutovala ve slovenských časopisech, a první povídkovou sbírku, „Reprodukcia času”, vydala v roce 1978 a odtehdy každých několik let vydává nový svazek krátkých próz - buď knihu novel, nebo v poslední době své příznivce překvapila i sbírkou básní. Její tvorba se vyznačuje převahou reflexívního tónu nad vykonstruovaností příběhu. Ve svých pracích se soustřeďuje na zobrazování života žen v současné společnosti – místo ženy v současné rodině, mezigenerační vztahy, vztahy mezi matkami a jejich dětmi, úvahy o smyslu (sebe)obětování, a k tomu svět emocí a vyprávění o pokusech najít ticho a klid ve vlastním životě navzdory hlučné civilizaci, tvoří hlavní motivy jejích povídek a novel.

Občas překládá z němčiny a angličtiny a zúčastňuje se mezinárodních uměleckých projektů spolu s ostatními slovenskými a také rakouskými spisovateli, se kterými dvakrát připravila antologii současné slovenské a rakouské ženské prózy. Spisovatelka nepopírá ani svůj vztah k Polsku, který zdědila prostřednictvím své prababičky, jež pocházela z Nového Targu.

Za svoji spisovatelskou tvorbu, stejně tak jako i za jinou kulturní činnost, získala vícero ocenění:

• 1978 Cena Ivana Kraska za literární debut
• 1992 Cena SLF za filozofickou esej Etudy o bolesti
• 1993 Cena SLF za filozofickou esej Život ako rozhovor
• 1997 Cena Spolku slovenských spisovatelů
• 2004 Zlatá medaile za prácu na Univerzitě J.A. Komenského v Bratislavě
• 2004 Zlatý čestný odznak Rakouské republiky za činnost v zájmu rakousko - slovenské kulturní spolupráce
• 2006 Cena Slovenského centra P.E.N. pro rok 2005 za novelu Stalo sa