Ester Krumbachová

Otec Jan Krumbach pocházel ze Slovenska, z Bratislavy–Petržalky. Působil jako úředník, prokurista, ředitel, obchodník a v Brně se také pohyboval kolem automobilismu a automobilových závodů.[1] Hodně času trávil v cizině, až si našel jinou známost v Praze a Esteřinu matku s dvěma dětmi opustil. Matka, která byla učitelka židovského původu a kromě Ester s ním měla ještě syna Jana, se tak ocitla v tíživé finanční situaci, ale protože rutinní starost o domácnost nebyla její silnou stránkou, běžný chod rodiny tak ležel zejména za protektorátu z velké části na dceři Ester. Na druhé straně údajná kolaborace či styky otce s nacisty možná ochránily opuštěnou ženu a děti před koncentračním táborem. Otec však zemřel ještě před koncem války.

Na začátku protektorátu Ester Krumbachová studovala na řádovém dívčím československém gymnáziu a na čtvrté české státní reálce v Brně.[2] V letech 1943–1946 pak vystudovala Školu uměleckých řemesel (ŠUŘ) v Brně.[3] Po škole kvůli nedostatku pracovních nabídek v oboru vystřídala řadu manuálních zaměstnání, např. pracovala jako aranžérka na zemědělských výstavách, pásla ovce v romské osadě, prodávala len, brigádničila jako zemědělská dělnice v pohraničních lesích. Záhy po válce se také poprvé v Brně na krátkou dobu provdala za architekta Boleslava Písaříka (* 1924 Brno) – mimo jiné proto, aby se dostala z neutěšených bytových podmínek pavlačového domu na Údolní ulici.[4][5] V 1. polovině 50. let odešla do plzeňského divadla s druhým manželem, režisérem a překladatelem Svatoslavem Papežem (1923 Ivančice –1996 Plzeň).[6] Už v roce 1954 ale odjela z Plzně do Českých Budějovic a nastoupila na pozici propagační referentky v Krajském oblastním divadle, zanedlouho se tam začala uplatňovat jako scénografka a kostýmní výtvarnice. Zde se seznámila s režisérem Miroslavem Macháčkem, s nímž začala pracovat a žít. V roce 1956 s ním odešla do Prahy a navrhovala scény a kostýmy pro představení v Městských divadlech pražských a nakonec i v pražském Národním divadle.

V roce 1961 se etablovala i v českém filmu nejprve jako výtvarnice ve snímku Muž z prvního století režiséra Oldřicha Lipského. Coby výtvarnice a návrhářka kostýmů pak velmi často spolupracovala s mnoha režiséry České nové vlny, ale také s režiséry starší generace, např. Otakarem Vávrou. Nějakou dobu byla provdána za jednoho z režisérů „zlatých šedesátých“ Jana Němce, který byl v pořadí třetím manželem a se kterým spolupracovala na některých filmech. Dále spolupracovala i na trezorových snímcích Ucho Karla Kachyni a Valérie a týden divů Jaromila Jireše, což během tzv. normalizace způsobilo, že od roku 1970 nesměla dlouhých 20 let u filmu vůbec pracovat.

V té době se věnovala především spisovatelské a scenáristické činnosti. Bydlela v Praze v bytě na Zelené Lišce, kde chovala kočky. Po roce 1989 se opět k filmování vrátila, nicméně její tehdejší návrat nebyl už zdaleka tak úspěšný jako tomu bylo v 60. letech 20. století. Trpěla také depresemi, které utápěla v alkoholu, což patrně uspíšilo její smrt v roce 1996.

V roce 2016 se díky iniciativě kurátorek Zuzany Blochové a Edith Jeřábkové ze spolku Are podařilo získat od dědiců kompletní pozůstalost Krumbachové a ta bude postupně zpřístupňována veřejnosti.[7] Na přelomu let 2017–2018 se konala v Praze první výstava z této pozůstalosti v galerii Tranzitdisplay.[8] Na přelomu let 2021–2022 byla v Domě umění města Brna kurátorkami Edith Jeřábkovou a Kateřinou Svatoňovou uspořádána další výstava, kde součástí expozice byly i živé kočky.[9][10][11]

„Ester Krumbachová byla múza, jakási šedá eminence filmů ze šedesátých let. Pracovala se mnou jako výtvarnice na filmu Démanty noci, společně jsme napsali scénář k O slavnosti a hostech a spolupracovali jsme na filmu Mučedníci lásky. Když jsem byl v Amsterdamu, vymysleli jsme spolu přes telefon krátký film Matka a syn. Byla talentovaná, psala, tvořila kostýmy a návrhy, ovlivnila nejen mě, ale i Věru Chytilovou. Otakar Vávra a Karel Kachyňa natočili své nejlepší filmy ve spolupráci s ní. Pozitivně ovlivnila český film.“ (Jan Němec)

• 1961 Muž z prvního století (kostýmy)
• 1962 Transport z ráje (kostýmy)
• 1962 Kočár nejsvětější svátosti (kostýmy)
• 1964 Kdyby tisíc klarinetů (kostýmy)
• 1966 O slavnosti a hostech (scénář společně s Janem Němcem)
• 1966 Sedmikrásky (scénář společně s režisérkou Věrou Chytilovou)
• 1966 Romance pro křídlovku (kostýmy)
• 1969 Kladivo na čarodějnice (technický scénář)
• 1968 Všichni dobří rodáci (kostýmy)
• 1970 Vražda ing. Čerta (režie, scénář)
• 1970 Valerie a týden divů (scénář společně s režisérem Jaromilem Jirešem)
• 1970 Už zase skáču přes kaluže (kostýmy)
• 1971 Tajemství velikého vypravěče (kostýmy)
• 1972 Byli jednou dva písaři (kostýmy)
• 1985 Faunovo velmi pozdní odpoledne (scénář společně s režisérkou Věrou Chytilovou)
• 1996 Marian (kostýmy)