Byli jednou dva písaři

Na lavičce v pařížském parku se kolem roku 1840 náhodou setkají dva starší písaři Pécuchet a Bouvard. Při hovoru zjistí, že toho mají hodně společného: zbývají jim dva roky do penze, jsou osamělí a oba se zajímají o vědu. Spřátelí se a zanedlouho pan Bouvard zjistí, že mu jeho nevlastní otec, se kterým si nebyl nikdy blízký, odkázal značnou sumu, 250 tisíc franků. Za její část se rozhodnou koupit na venkově statek, kde by se zabývali činností, která je baví, totiž vědeckými pokusy.

Pořídí tedy starou usedlost v Chavignolles na normanském venkově a z města se do ní přestěhují. Zde se věnují různým vědeckým a pseudovědeckým disciplínám a ačkoli jejich pokusy končí neúspěšně, neodradí je to v pokračování. Oba přátele pojí blízký vztah k bádání, svým nadšením a romantickým zápalem překonají každý konec svých mnohdy utopických plánů. Oba se často přou o tématech, o kterých mnoho neví, ale jsou to intelektuální pře. Navzájem k sobě chovají úctu, kterou si nezřídka prokazují. Jelikož sdílí shodné zájmy, není mezi nimi vážnějšího rozporu. Situace se ale trochu změní, neboť se oběma pánům zalíbí mladá děvečka Rozálie, sloužící na statku.

Společné experimenty pánů Pécucheta a Bouvarda nachází jen pramálo pochopení u služebnictva, které je považuje za potrhlé měšťany, a ani sousedé k nim nechovají přílišnou důvěru. Při svém posledním pokusu oba nechtěně odletí v plynovém balónu do neznáma.

• Miroslav Horníček jako Justin Roman Cyril Pécuchet, mírně nesmělý, diplomatický gentleman. Ve vzájemném přátelském vztahu s panem Bouvardem je to spíše on, kdo souhlasí s návrhy, ale občas musí svého vznětlivějšího přítele krotit. Někdy má sny, že létá. Nikdy neměl vztah s ženou. Stejně jako Bouvardovi mu schází necelé dva roky do penze, když se společně přestěhují na venkovský statek v Chavignolles v Normandii.
• Jiří Sovák jako František Diviš Bartoloměj Bouvard, svérázný, ale prchlivý muž. Ještě se nevzdal možnosti úspěchu u žen. Byl třikrát ženatý, první ženu opustil, druhá mu utekla a nakonec se stal vdovcem. Mívá často erotické sny, jak prozradí svému příteli. Je tím, kdo častěji navrhuje, čemu se budou s panem Pécuchetem věnovat. Po svém nemanželském otci zdědí jmění ve výši 250 000 franků, za jehož část koupí venkovský statek v Chavignolles.
• Věra Tichánková jako Heřmanka, služebná na statku. Prostá, ale pragmatická žena, která si nebere servítky. Její manžel je opilec.
• Klára Jerneková jako Rozálie, mladá děvečka na statku. Bouvard i Pécuchet po ní pokukují a kvůli tomu vznikne mezi oběma blízkými přáteli vážná neshoda.
• Milica Kolofíková jako paní Guyová, manželka pana Guye, pracuje na statku
• Jaroslav Moučka jako pan Guy, nájemce statku. Prostý venkovan, který později naváže tajný intimní poměr s vdovou Burdenovou.
• Libuše Havelková jako vdova Burdenová, postarší nižší šlechtična ze sousedního statku, která ještě stále touží po seznámení. Jedním z mužů, o které má zájem, je i pan Bouvard.
• Evžen Jegorov jako čeledín, mlčenlivý a přičinlivý muž pracující na statku
• Josef Dvořák jako Michal, mladý čeledín na statku, který chodí s Rozálií

Trojanův mlýn, filmová lokace seriálu

Poslední a nedokončený humoristický román Gustava Flauberta s názvem Bouvard a Pécuchet, vydaný posmrtně roku 1881,[1] si vybral Miroslav Horníček, když pátral po látce, ve které by si mohl zahrát se svým přítelem Jiřím Sovákem.[2] Na motivy této prózy volně napsal scenárista Jaroslav Dietl komediální desetidílný televizní seriál, v němž hlavní role pánů Bouvarda a Pécucheta ztvárnili právě Sovák a Horníček,[3] kterým byly postavy psány na tělo. Ti si však text při natáčení na místě přesto často upravovali a doplňovali,[4] takže velkou roli při jejich scénách někdy tvořila improvizace.[5]

Natáčení začalo v květnu 1972, trvalo 70 natáčecích dnů a ukončeno bylo koncem října 1972.[4] Celý seriál Byli jednou dva písaři byl filmován v Trojanově mlýně v Suchdole na okraji Prahy.[6] Některé scény se točily také u rybníka v Jevanech či u Jeníčkovy Lhoty.[4] V průběhu natáčení zemřel Jan Horníček, syn Miroslava Horníčka, který občas jezdil svého otce během produkce navštěvovat. Jeho tělo bylo nalezeno v rybníku u mlýna, kde se utopil vinou své nemoci. U rybníka byl posléze postaven kříž.[6]

Desetidílný seriál vznikl pro Československou televizi v produkci Krátkého filmu Praha, režíroval jej Ján Roháč.[3] Hudbu napsal Jiří Šust[5] a pod vedením Štěpána Koníčka ji nahrál Filmový symfonický orchestr.

Seriál Byli jednou dva písaři uvedla Československá televize na I. programu od ledna do června 1973. První díl měl premiéru 20. ledna 1973,[7] další dva následovaly po čtyřech a pěti týdnech. Od třetí epizody již následovala dvoutýdenní perioda, takže poslední část byla odvysílána 29. června 1973.[8] Seriál byl zařazen do večerního vysílání v hlavním vysílacím čase, začátky jednotlivých dílů o délce od 37 do 57 minut byly obvykle ve 20.00 hodin. Výjimkou byl první díl, který začínal ve 20.15 hodin,[7] a sedmý díl, jehož počátek byl posunut na 21.55 hodin.[9]

Celý seriál vydala na DVD poprvé v roce 2009 Česká televize.[10][11]

Podle hodnocení prvního dílu v Rudém právu plyne v seriálu Byli jednou dva písaři „spíš široký proud vybroušeného povídání, než prudký sled překvapivých dějových zvratů“, a že v něm jde „daleko víc o laskavou úsměvnost než švandu k popukání“. Autor recenze si po úvodní epizodě nebyl jistý, jestli pořad „[s]vým celkovým laděním, tvůrčími postupy, hereckým pojetím hlavních představitelů, svým jazykem a především ovšem svým osobitým pojetím humoru“ bude vyhovovat všem divákům, avšak ohodnotil jej v rámci československé seriálové tvorby za „pokus zajímavý a sympatický“.[12]

Jiří Moc ve své publikaci Seriály od A do Z z roku 2009 označil seriál za kultovní, který je „brilantní podívanou“ s „originálními dialogy“.[5]