Engelbert Dollfuss

Engelbert Dollfuss (německy psáno Dollfuß) (4. října 1892 Texingtal – 25. července 1934 Vídeň) byl rakouský meziválečný politik a státník. Pro jeho výšku (151 cm) a způsob vlády mu bylo posměšně přezdíváno „Millimetternich“. Podlehl atentátu v rámci pokusu o nacistický puč.

Engelbert Dollfuss
Engelbert Dollfuss (okolo 1930)
Rakouský kancléř
Ve funkci:
20. května 1932 – 25. července 1934
PrezidentWilhelm Miklas
PředchůdceKarl Buresch
NástupceKurt Schuschnigg
Ministr zahraničí Rakouska
Ve funkci:
1932 – 1934
PředchůdceKarl Buresch
NástupceStephan Tauschitz
Ministr zemědělství a lesnictví Rakouska
Ve funkci:
1931 – 1934
PředchůdceAndreas Thaler
NástupceErnst Rüdiger Starhemberg
Předseda Vlastenecké fronty
Ve funkci:
1933 – 1934
Předchůdcestrana vznikla
NástupceErnst Rüdiger Starhemberg
Stranická příslušnost
ČlenstvíKřesťansko-sociální strana (Rakousko)
Narození4. října 1892
Texingtal
Úmrtí25. července 1934 (ve věku 41 let)
Vídeň
Místo pohřbeníEngelbert Dollfuss's grave
ChoťAlwine Dollfuß
DětiEva Dollfuss
Alma materVídeňská univerzita
Profesepolitik, diplomat, advokát a voják
Náboženstvíkatolicismus
OceněníVojenský záslužný kříž 3. třídy
Vojenský záslužný kříž
Karlův vojenský kříž
CommonsEngelbert Dollfuß
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pocházel z malorolnické rodiny z dolnorakouské oblasti Mostviertel. Coby nábožensky založený mladík studoval nejprve v kněžském semináři, poté na právnické fakultě Vídeňské univerzity a nakonec studoval národní hospodářství na univerzitě v Berlíně.

Během první světové války byl nejprve odmítnut při žádosti o přijetí do armády kvůli velmi malé postavě, ale později byl přijat a poslán na italskou frontu do Alp, kde se v závěru války dostal do zajetí. Po první světové válce získal ještě doktorát práv.[1]

Kariéra

Po válce pracoval jako sekretář rolnické asociace na ministerstvu zemědělství. V roce 1927 se stal ředitelem zemědělské obchodní komory pro Dolní Rakousko a v roce 1930 byl jako člen konzervativní Křesťanské sociální strany jmenován prezidentem rakouských federálních železnic. Rok na to byl jmenován ministrem zemědělství a lesů.[1]

Jako hluboce věřící katolík a konzervativec se inspiroval svým předchůdcem Ignazem Seipelem a ideologem Othmarem Spannem a vycházel z přesvědčení, že Rakousko může být vyvedeno z hospodářské a politické krize pouze zavedením stavovského státu. Takto uspořádaný stát měl postavit hráz nacismu, komunismu a dokonce i sociální demokracii.[1]

Kancléřem

Rakouským kancléřem se stal 20. května 1932 jako představitel pravicově koaliční vlády. Zároveň se také stal ministrem zahraničí. Jeho protiinflační opatření byla v tehdejším meziválečném Rakousku velmi nepopulární a Dollfuss brzy na to rozpustil parlament a vládl pomocí dekretů. Tento postup ospravedlňoval jako nutné opatření vůči vzrůstajícímu vlivu nacistů v Rakousku, kterého se obával. Také vyřadil z činnosti ústavní soud a udržoval si dohled nad tiskem. Dále následoval zákaz veřejných shromáždění a také zákaz komunistické strany i sociálnědemokratického Schutzbundu.

V srpnu 1933 vytvořil monopolní vládní stranu na podporu svého režimu zvanou Vaterländische Front (Vlastenecká fronta) a sloučil Křesťanskou sociální stranu s polovojenským a nacionalistickým Heimwehrem.

Bylo zřejmé, že v příštích volbách by nacisté získali většinu a Rakousko by přestalo existovat jako stát a připojilo se k Německu (což se později skutečně stalo). Aby tomu zabránil, zakázal Dollfuss v červnu 1934 rakouskou NSDAP.[2]

Poslední chvíle Dollfussova života
Nově jmenovaný rakouský kancléř Engelbert Dollfuss (uprostřed bez klobouku). Napravo je prezident republiky, Wilhelm Miklas, vlevo poslanec Leopold Kunschak.

Dne 25. července 1934 vnikla skupina osmi rakouských nacistů do budovy kancléřství a po delší honičce, kdy kancléře honili po různých kancelářích, ho dostihli a dvěma ranami z revolveru jej postřelil vyškovský rodák Otto Planetta.

Zraněného Dollfusse donesli do jedné z kanceláří a položili ho na pohovku. Ležel v ní skoro čtyři hodiny a smrtelně krvácel. Nikdo mu nepomohl. Do místnosti vešel ministr vnitra Emil Fey, aby jej přesvědčil k souhlasu s nástupnictvím bývalého hejtmana Štýrska a velvyslance v Itálii Antona Rintelena do funkce kancléře. Dollfuss poté ztratil vědomí a zemřel.

Chyby puče

1) Předně se nepodařilo zatknout všechny zbývající členy vlády, protože se o puči dozvěděli a z kancléřství včas odešli. Spiklenci tak v kancléřství zastihli jen ministra Feye, sekretáře Karwinského a Dollfusse.

2) Další problém byl, že Anton Rintelen nebyl k sehnání. Spiklenci sice rozhlasem oznámili, že Rintelen se ujal funkce, jenže ten ve skutečnosti do kancléřství vůbec nedorazil.

Odkazy

Reference
  1. Jan Křen: Dvě století střední Evropy. Praha 2005. s. 427.
  2. Křen, s. 428

Literatura
  • Bauman, Vladimír & Hladký, Miroslav První zemřel kancléř, Praha, 1968
  • Brožek, Otakar & Horský, Jiří, Na dně byla smrt, Praha, 1968
  • Busshoff, Heinrich, Das Dollfuß-Regime in Österreich (Berlin: Duncker & Humbolt, 1968)
  • Dollfuss, Engelbert, Dollfuß schafft Arbeit [Pamphlet] (Heimatdienst, 1933)
  • Ender, D, Die neue österreichische Verfassung mit dem Text des Konkordates(Wien/Leipzig: Österreichischer Bundesverlag, 1935)
  • Gregory, J. D., Dollfuss and his Times (Tiptree: Hutchinson & Co. Anchor, 1935)
  • Heiden, Konrad: Jeden muž proti Evropě.Praha 1937.
  • Křen, Jan: Dvě století střední Evropy. Praha 2005.
  • Maass, Walter B. Assassination in Vienna, Charles Scribner's Sons, New York
  • Maleta, Alfred, Der Sozialist im Dollfuß-Österreich (Linz: Preßverein Linz, 1936)
  • Messner, Johannes, Dollfuß (Tyrolia, 1935)
  • Messner, Johannes, Dollfuss: An Austrian Patriot (Norfolk, Virginia: IHS Press, 2003)
  • Miller, James William: Engelbert Dollfuss als Agrarfachmann: eine Analyse bäuerlicher Führungsbegriffe und österreichischer Agrarpolitik 1918–1934. Wien, Köln: Böhlau, 1989. ISBN 3-205-05141-6.
  • Moth, G., Neu Österreich und seine Baumeister (Wien: Steyrermühl-Verlag, 1935)
  • Österreichischer Bundespressedienst, Der Führer Bundeskanzler Dr. Dollfuß zum Feste des Wiederaufbaues 1. Mai 1934 (Österreichischer Bundespressedienst, 1934)
  • Sugar, Peter (ed.) Native Fascism in the Successor States (Seattle 1971)
  • Tálos, Emmerich & Neugebauer, Wolfgang, Austrofaschismus (Vienna: Lit. Verlag, 2005)
  • Walterskirchen, Gudula Engelbert Dollfuß, Arbeitermörder oder Heldenkanzler(Vienna: Molden Verlag, 2004)
  • Weber, Hofrat Edmund, Dollfuß an Oesterreich, Eines Mannes Wort und Ziel (Wien: Reinhold Verlag, 1935)
  • Winkler, Franz, Die Diktatur in Oesterreich (Zürich/Leipzig: Orell Füssli Verlag, 1935)
  • Zweig, Stefan, Die Welt von Gestern, eines Dichters von Morgen (Frankfurt am Main/Bonn: Athenäum, 1965)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.