Encefalitida

Encefalitida je souhrnné označení pro zánětlivé onemocnění mozku (většinou infekční povahy), projevující se bolestmi hlavy, zvýšenou tělesnou teplotou, únavností, často ztuhlostí šíje (nuchální rigidita). V pokročilých případech příznaky zahrnují i křeče, poruchy chování, třes, poruchy hybnosti a paměti, poruchy vědomí (delirium, somnolence, až kóma), halucinace, či afázii; v některých případech nastává smrt.

Průběh může být ovšem velmi mírný, někdy i zcela asymptomatický. Příčinou bývá nejčastěji bakteriální, virové, nebo parazitické (prvoci – mozková malárie, atd.) onemocnění. Encefalitida je často také doprovázena zánětem mozkových blan – meningitidou – meningoencefalitida, nebo zánětem míchy – myelitidou – encefalomyelitida, meningoencefalomyelitida, aj.

Klasifikace

Purulentní neboli hnisavé encefalitidy

(stafylokoky, streptokoky)

  • život ohrožující (bez léčby smrtelné)
  • bakteriální, amébová etiologie
  • krátké inkubační období – v řádu několika dnů
  • prudký začátek, horečky, silné bolesti hlavy,
  • hluboké poruchy vědomí, meningeální příznaky

Serózní, aseptické neboli nehnisavé encefalitidy
Mírnější s. encefalitidy
Závažné s. encefalitidy
Atypické encefalitidy

Diagnóza, léčba a prognóza

Diagnostika

Základním krokem ke správné diagnóze je především pečlivý rozbor likvoru, včetně mikroskopického, sérologického vyšetření a vyšetření řetězové polymerázové reakce. Následuje využití elektroencefalografické a rentgenové techniky, CT a magnetická rezonance. Je rovněž doporučeno opakovat lumbální punkce a pravidelně ověřovat likvorové testy.

Analýza mozkomíšního moku obvykle vykazuje přítomnost pleiocytózy (mononukleární, v časném stádiu i polynukleární), zvýšený obsah bílkoviny, běžnou, nebo mírně sníženou hladinu glukózy (TBC, mykózy, bakteriózy, amébové encefalitis).

Léčba
  • symptomatická péče (antipyretika, antikonvulziva, atd.), případně JIP
  • za přítomnosti mozkového otoku – antiedematózní terapie
  • herpetické a nevirové encefalitis – specifické léčebné postupy

Prognóza a trvalé následky

Mírnější encefalitidy, mezi něž umisťujeme např. klíšťovou meningoencefalitidu, většinou nezanechávají očividná rezidua, ačkoliv mohou zapříčinit neurastenické obtíže se spánkem, soustředěním, nebo pohybovou koordinací. V ojedinělých případech mohou být i letální. Chronické, progresivní, herpetické, či jiné akutní formy encefalitis (rubeola, spalničky) občas vyúsťují v rozličná neurodegenerativní onemocnění, nejčastěji demenci, a poruchy hybnosti, jakými jsou např. paréza, paralýza, či chorea.

subakutní sklerotizující panecefalitida
subakutní zarděnková panencefalitida
  • klinickým obrazem se podobá SSPE
progresivní multifokální leukonecefalopatie
  • etiologie: virus CJ (latentní výskyt u většiny populace),
  • odumírání bílé hmoty mozkové, demyelinizace
  • postihuje imunodeficientní jedince (AIDS, aj.)
  • vzácné, prognóza je obvykle nepříznivá
  • demence, poruchy zraku, osobnosti, motoriky
  • úmrtí do 3 až 6 měsíců
AIDS demence komplex
  • etiologie: poškození bílé hmoty mozkové, subkortikální atrofie, HIV infekce mikroglií, makrofagických a mononukleárních element. Při některých příležitostech nazýván, jako HIV encefalopatie, či HIV neurokognitivní porucha
  • postihuje 5 – 20 % AIDS pacientů, prodromální příznaky se občas projevují iritabilně-manickými poruchami nálady
  • poruchy motoriky, pozornosti, bradyfrenie, demence, poruchy chování, extrapyramidové příznaky, parézy, křeče, inkontinence, psychózy
  • smrtelné, úmrtí do 1 až 2 let

Související články

Externí odkazy
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.