Empír
Empír [em-] nebo empir [ampír][1][2](z franc. empire, císařství), zvaný také císařský sloh, označuje sloh období klasicismu, který se rozšířil z Francie začátkem 19. století, za vlády Napoleona Bonaparte. Sloh se uplatnil především v architektuře a v designu oblečení, nábytku i různých uměleckých předmětů. Ve střední Evropě v první polovině 19. století po něm nastupuje v architektuře romantismus (období romantického historismu) a v zařízení měšťanských domácností včetně nábytku biedermeier.
![](../I/Arc_De_Triomphe_2004.jpg.webp)
Architektura
![](../I/Ka%C4%8Dina_celek_1.jpg.webp)
Jako se Napoleonovo císařství odvolávalo na svůj římský vzor, také architektura se proti ozdobnému slohu rokoka vrátila ke strohému klasicismu. Stavby jsou přísně souměrné, převládají přímé geometrické tvary a průčelí jsou většinou jednobarevná a jen střídmě zdobená. K nejoblíbenějším prvkům patří střední portikus se sloupy a často i monumentálním širokým schodištěm. Plastická výzdoba se soustřeďuje do trojúhelného tympanonu nad architrávem. Od Napoleonovy výpravy do Egypta (1798–1799), která přivezla mnoho egyptských památek, oživila zájem o starověký Egypt a nakonec umožnila rozluštění hieroglyfů (Champollion 1822), se silně projevuje i egyptská inspirace.
V českých zemích se v tomto slohu stavěly zejména zámky (Kačina, Kozel, Dačice, Veltrusy, Nový zámek v Kostelci nad Orlicí), kostely (např. kostel sv. Kříže na Příkopě v Praze), veřejné budovy (např. dům U Hybernů, přestavěný na celnici) a později i první činžovní domy. K empirovým zámkům patří rozsáhlé anglické parky, často s plastikami a drobnými stavbami (např. sfingy v parku ve Veltrusích).
Nábytek
![](../I/Versailles_Grand_Trianon_Napoleon's_Chamber.jpg.webp)
Empirový nábytek se vyznačuje vynikajícím řemeslným zpracováním a je často inspirován egyptskými vzory. Má jednoduché, přímé a štíhlé linie, bývá často dýhován ušlechtilým dřevem a zdoben intarzií a bronzovým zlaceným kováním. Empirové židle jsou obvykle čalouněné a lehké, mají štíhlé přímé nebo mírně prohnuté nohy, skříně jsou hladké s ornamentálními ozdobami. Mezi tvůrce empirového slohu patřili francouzští architekti Charles Percier a Pierre Fontaine.
Odívání
![](../I/1810-Johann-Klein-dress.jpg.webp)
Oděv na konci 18. století a začátku 19. století prošel velkými změnami a to zejména v souvislosti s postupující emancipací vzdělaných žen. Kultura odívání je ovlivněna antickým uměním, které se projevilo v uvolněnosti a splývavosti ženského oděvu s vysokým pasem a velkou dekoltáží, kterou zahaloval šátek. Nová vlna zachvátila nejen ženskou módu, ale ovlivnila i způsob života a ostatní druhy užitého umění. Volný ženský oděv si udržuje dlouhé splývavé záhyby s postupným odstraněním vlečky. V dalších letech se postupně zkracuje sukně a odhalují se boty, po roce 1810 i kotník. Do Paříže se začaly dovážet první kožešinové pláště a pravé kašmírové šály z Egypta. Módu v tomto období začínají propagovat první módní časopisy – Journaux, Gazettes et Revues, které začaly vycházet od roku 1770.
Empírové stavby v Česku
- Zámky: Nový zámek Kostelec nad Orlicí, Boskovice, Fryštát (Karviná), Kačina, Pohansko (Lednicko-valtický areál)
- Kostely: sv. Kříže v Praze, Nanebevstoupení Páně v Josefově, Vzkříšení Páně v Terezíně
- Nájemní domy v Praze: palác Platýz, domy v Karlíně, na Smíchově
- Další stavby: Dům U Hybernů, Masarykovo nádraží v Praze, Řetězový most u Stádlce
- V případě českých staveb se dá snadno splést s klasicismem
Galerie
- Letohrádek Kinských (Musaion) na Smíchově (1827–1831)
- Původně barokní empírově přestavěný dům U Hybernů, detail portálu
- Skleník, zámek Boskovice
- Detail empírové hrobky Vratislavů z Mitrovic v Čimelicích
- Synagoga v Třešti (1825)
Reference
- Pravidla českého pravopisu, Praha : Fortuna 1999, s. 113
- Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2022. Heslo empir.
Literatura
Související články
Externí odkazy
Slovníkové heslo empír ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu empír na Wikimedia Commons
Umělecký sloh | ||
---|---|---|
Předchůdce: rokoko |
Empír |
Nástupce: romantismus |