Emil Sobota

Narodil se do rodiny železničního úředníka, absolvoval gymnázium v Olomouci a pak pražskou právnickou fakultu, roku 1916 byl promován doktorem práv. Následovala tříletá přípravná praxe v advokacii, přičemž už od dob studií psal do různých novin a časopisů.[3] Emil Sobota se angažoval také politicky, nejdříve patřil k Masarykovým realistům,[4] pak vstoupil ke státoprávním demokratům a od roku 1925 byl členem sociální demokracie.[5] Po vzniku Československé republiky byl postupně tajemníkem olomouckého okresního národního výboru a sekretářem klubu státoprávně demokratických poslanců v Revolučním národním shromáždění, úředníkem českého zemského výboru a ministerstva železnic[3] a pak od roku 1921 až do roku 1939 působil jako úředník v politicko-legislativním odboru Kanceláře prezidenta republiky. Zde relativně rychle služebně postupoval, získal např. titul ministerský rada.[5][6]

Kromě své úřední práce byl stále veřejně činným. Pod pseudonymem Emil Havlík psal knihy pro mládež a věnoval se publicistice, dlouhá léta psal své komentáře a úvodníky především do revue Naše doba,[6] spojené s prezidentem Masarykem. Vydal ale také celou řadu odborných monografií. Práce v prezidentské kanceláři ho přivedla k napsání studie o ústavním postavení prezidenta republiky O presidentu naší republiky (1924), studijní pobyty ve Švýcarsku a USA ho zase inspirovaly k vydání prací ČSR a Švýcary. Srovnávací politická skizza (1925) a Amerika a evropský divák (1930). Jako odborník na ústavní právo publikoval čtyřdílný komentář Ústava republiky Československé (1926–1927) nebo studii Naše ústava, jak zní a jak ji máme čísti (1936). Nejvíce se ale asi věnoval otázkám postavení národnostních menšin a garancím jejich práv v Československu, napsal např. Výklad našeho jazykového práva (1926), Národnostní právo československé (1927), Republika národní či národnostní? (1929) či Jazykové právo v evropských státech (1934). Ke konci 30. let zásadně polemizoval s politickým programem Sudetoněmecké strany, vydal proto práce jako Jsme ještě stále demokraté? (1936), Zákonodárné návrhy Sudetoněmecké strany s hlediska demokracie (1938) a Národnostní autonomie v Československu? (1938).[5]

Po německé okupaci se skrýval na své chatě ve Stříbrné Skalici, stále psal, ale publikovat pod vlastním jménem nemohl a proto některé práce zakopával na zahradě. V dubnu 1945 však byl gestapem zatčen a na Pankráci pro odbojovou činnost popraven. Z pozůstalosti byly vydány vzpomínkové práce Bodrý byrokrat o svých zkušenostech (1945) a Glossy 1939–1944 (1946) a analýza protektorátního zřízení Co to byl protektorát (1946).[5]