Ústavní právo
Ústavní právo je právní odvětví veřejného práva vymezujícího stát a obsah státní moci. Ústavní právo je tvořeno souhrnem právních norem nejvyšší právní síly určujících formu státu a vlády, rozdělení a výkon státní moci a základní práva a svobody. Dříve bylo označováno jako státní právo a zahrnovalo i část dnešního práva správního.
Ústavní právo je soubor všech právních norem, které upravují nejdůležitější vztahy ve státě, a to:
- uspořádání státu
- rozdělení a výkon státní moci
- základní práva a svobody občanů
Prameny
Hlavním pramenem ústavního práva jsou obecné právní principy a hodnotová učení (myšlenkové koncepce, doktríny, politické ideje). V závislosti na typu právní kultury a právního řádu jsou sepisovány do jednoho či více právních aktů označovaných jako ústavy (konstituce apod.) a dále případně rozváděny zákony, ústavními zákony, tzv. mimořádnými zákony či organickými zákony, prováděcími zákony, jednacími řády apod.
Dalšími prameny ústavního práva jsou soudcovské právo či nálezy ústavního soudu, ústavněprávní obyčeje, mezinárodní a vnitrostátní smlouvy, normativní akty hlav státu a v některých zemích tzv. náboženské právo či komunitární právo.
Ústavnost
Na ochranu ústavnosti dohlížejí ústavní soudy. Ty mohou být decentralizované (příkladem jsou Spojené státy) i centralizované.[zdroj?!]