Emanuel Kovář

Emanuel Kovář (12. ledna 1861 Vlašim[1] — 14. července 1898 Praha[2]) byl český lingvista a etnograf, docent na pražské filosofické fakultě. Jazyk zkoumal v širokých kulturních souvislostech; zabýval se také antropologií, sociologií a literaturou. Jako jednatel národopisné výstavy 1895 se stal jedním z nejpopulárnějších českých vědců. Byl tajemníkem Národopisné společnosti českoslovanské a měl významný podíl na prvním svazku Národopisného sborníku. Přispíval do Ottova slovníku naučného. Jeho vrcholným dílem je studie O původu lidské mluvy.

Emanuel Kovář
Emanuel Kovář
Narození12. ledna 1861
Vlašim
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí14. července 1898 (ve věku 37 let)
Praha
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtírakovina
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
NárodnostČeši
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníjazykovědec a etnograf
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se 12. ledna 1861 ve Vlašimi. Absolvoval nižší gymnázium v Benešově a vyšší ve Spálené ulici v Praze.[3] V letech 1879-82 studoval srovnávací jazykovědu a moderní filologii na filosofické fakultě; vedle toho navštěvoval i přednášky na medicíně, zejména v oboru psychiatrie (poruchy řeči) a anatomie hlasového ústrojí.[4] Roku 1883 získal titul doktora filosofie, v roce 1885 byl jmenován docentem pro všeobecný jazykozpyt.[3] V letech 1889-90 absolvoval stáž na univerzitách v Lipsku a Berlíně.[4]

Byl mnohostranným odborníkem. Vědu pokládal za filosofický soubor, který je nutno studovat vcelku. Ačkoliv byl především lingvistou, rozšířil své zkoumání na etnografii, antropologii, prehistorii, sociologii a estetiku, s cílem obsáhnout vzájemné vztahy mezi těmito obory.[5]

Získal si velké zásluhy o Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze 1895. Do její přípravy se zprvu zapojil jen z vědeckého zájmu; brzy ale vynikl jako energický a vytrvalý agitátor a organizátor.[6] 7. října 1891 byl jmenován jednatelem výstavy. Na její podporu pořádal přednášky a shromažďoval materiály.[3] Svou neúnavnou pílí se stal nejznámější osobností výstavy[5] a jedním z nejpopulárnějších českých vědců té doby.[4]

Po skončení výstavy se zapojil do činnosti Národopisné společnosti českoslovanské, kde se stal tajemníkem. Připravil zde k vydání první svazek Národopisného sborníku.[4]

Roku 1897 vážně onemocněl (nádor na štítné žláze). V posledním roce života ještě dokončil své vrcholné dílo — studii O původu lidské mluvy. Na jejím základě byl navržen na mimořádného profesora, jmenování se ale nedožil. Zemřel v Praze 14. července 1898, pohřben byl na Vyšehradském hřbitově.[3]

Rodinný život

Byl ženat s Marii, rozenou Strakovou (1867–??). Manželství bylo bezdětné.[2]

Dílo

Knižně vyšly:[7]

  • O škole mladogrammatické (1885)
  • Indické pohádky sbírky Moudré naučení (Hitópadésas) (1887)
  • Česká mluvnice pro školy střední a ústavy učitelské (1889)
  • Nákres mluvnice starobulharské (1889)

V časopisech byly publikovány např.:[4]

  • Výklady o rodokmenu jazykův indoevropských (Filologické listy 1884)
  • Podoby některých básní Kollárových s Petrarkou a Dantem (tamtéž)
  • O poměru grammatiky, logiky a psychologie (Athenaeum 1885)
  • O určitých a neurčitých přídavných jménech (Filologické listy 1886)
  • O pravlasti indoevropských národů (Osvěta 1886)
  • O stupňování (Filologické listy 1887)
  • O fonetice (Filologické listy 1888)
  • Přehled dějin jazykozpytu (Paedagogium 1891)
  • Nástin dějin ethnologie (Athenaeum 1891)
  • O původě lidské mluvy (1898)

Přispíval do Ottova slovníku naučného. Je např. autorem či spoluautorem článků Jazykozpyt, Baskové, Evropa, Afrika a Amerika.[3]

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Vlašim
  2. Policejní ředitelství I, konskripce, karton 297, obraz 492
  3. Úmrtí. Národní listy. 1898-07-15, roč. 38, čís. 193, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-12-11].
  4. ČERNÝ, Adolf. † Ph. Dr. Emanuel Kovář. Světozor. 1898-07-22, roč. 32, čís. 37, s. 440. Dostupné online [cit. 2011-12-11].
  5. ČERNÝ, Adolf. Odešel muž…. Zlatá Praha. 1898-07-22, roč. 12, čís. 47, s. 558. Dostupné online [cit. 2011-12-11].
  6. Výkonný výbor Národopisné výstavy českoslovanské. Zlatá Praha. 1895-10-04, roč. 12, čís. 47, s. 555–558. Dostupné online [cit. 2011-12-11].
  7. Podle seznamu prací v NK ČR

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.