Elrond

Elrond a Elros se narodili v Sirionských přístavech. Jejich matka, Elwing, byla nositelkou silmarilu. Bohužel však byly Sirionské přístavy brzo po jejich narození vyrabovány Fëanorovými syny Maedhrosem, Maglorem a Amrodem. Jejich lidé buďto zahynuli, nebo utekli ke Círdanovi na ostrov Balar. Elrond a Elros však byli vzati do výchovy k Maglorovi, a proti očekávání mezi nimi a Maglorem vzniklo silné přátelské pouto. Elrond byl rovněž přítomen u Války hněvu. Po konci Prvního věku si vybral být souzen s elfy, zatímco jeho bratr Elros se rozhodl patřit k lidem a na ostrově Númenoru založil královskou dynastii.

Po potopení Beleriandu odešel Elrond s Gil-galadem, Círdanem a Celebrimborem do Lindonu. Elrond se mezi léty 1693–1695 Druhého věku účastnil Války elfů se Sauronem. Přestože nemohl zabránit zpustošení Cesmínie a zabití Celebrimbora, zachránil spoustu Noldor a založil útočiště Imladris, známé také jako Roklinka.

Později se Elrond účastnil Války Poslední aliance, kam pochodoval jako Gil-galadův herold. Po Gil-galadově pádu dál společně s Círdanem stál věrně – později přemlouvali Isildura, aby se zbavil Jednoho prstenu – ten však odmítl. Ještě před válkou získal Elrond Vilyu, Prsten vzduchu, jeden z Tří elfích prstenů.

Roku 109 se Elrond oženil s Celebrían, dcerou Celeborna a Galadriel. Jejich synové Elladan a Elrohir se narodili roku 130 a Arwen Undómiel roku 241. Po pádu Arnoru se Elrond stal přítelem zbývajících Dúnadanů a získal do úschovy jejich dědičné předměty – především Barahirův prsten, žezlo z Annúminasu a úlomky Narsilu. Roku 2463 se stal Elrond zakládajícím členem Bílé rady (spolu s Mithrandirem, Sarumanem, Galadriel, Círdanem; a možná Radagastem a Celebornem). Roku 2509 byla Elrondova paní střelena skřetím otráveným šípem při přechodu průsmyku Rudohor a v roce 2510 odplula na Západ. Roku 2933, když zemřel potomek králů Gondoru Arathorn II., jeho žena Gilraen vzala svého teprve dvouletého syna Aragorna do Imladris. Elrond mu dal jméno Estel (naděje), jeho původ však tajil. V roce 2951 odhaluje Estelovi jeho pravý původ a předává zlomený meč Narsil. Aragorn se však zamiluje do Elrondovy dcery Arwen a ta jeho lásku opětuje. Elrond se stavěl proti tomuto svazku, protože svou dceru velmi miloval, a proto prohlásil, že se může stát Aragornovou ženou jedině, pokud se Aragornovi podaří obnovit království Gondoru a Arnoru.

V r. 2941 doputoval do Roklinky Thorin Pavéza s dalšími dvanácti trpaslíky, Bilbem a Gandalfem na své výpravě k Osamělé hoře. S Elrondovou pomocí se podařilo na starém plánu Osamělé hory nalézt nápis skrytým písmem, s jehož pomocí se pak trpaslíkům podařilo vstoupit do Hory. Elrond pak poskytl Bilbovi místo k odpočinku i na zpáteční cestě. Po roce 3001 se Bilbo zřekl Prstenu, zanechal jej Frodovi a navždy opustil Kraj. Po několika nepříliš zajímavých putováních se usadil v Elrondově domě v Roklince, kde sepisoval své paměti a básně.

V r. 3018 se také Frodo na Gandalfovu radu vydal na cestu do Roklinky, kam se mu podařilo s nasazením života dorazit i s Prstenem. V Roklince se konala Elrondova rada, jíž se účastnily všechny svobodné národy. Jejím cílem bylo rozhodnout, jak naložit s Prstenem. Gandalf spolu s Elrondem prosadili, že jejich jediná šance je odnést Prsten do Sauronovy temné říše Mordoru a tam jej zničit v Hoře osudu, kde byl vyroben. Frodo vzal tento těžký úkol na sebe a Rada mu na pomoc ustanovila osm společníků, kteří vytvořili Společenstvo Prstenu.

Do dalších osudů Společenstva Elrond nijak významně nezasáhl, protože zůstával v Roklince. Když se však blížila Válka o Prsten, poslal na pomoc Gondoru své syny Elladana a Elrohira, kteří tak zasáhli do bitvy na Pelennorských polích a bitvy u Morannonu. Na konci Třetího věku (při Slunovratu roku 3019) Elrond provdal svou dceru Arwen za Aragorna a po zničení Prstenu a zmizení síly Tří odplul s Galadriel, Gandalfem a ostatními nositeli Prstenů na Západ.