Pán prstenů

Tolkien napsal své smyšlené příběhy včetně Pána prstenů jako mytologii pro Anglii, která na tomto poli značně zaostávala za severogermánskými bratry. Také potřeboval světy a legendy pro své umělé jazyky, neboť podle jeho slov „jazyk není živý, pokud nemá svoji historii, příběhy, které za ním stojí.“

Příběh popisuje světový konflikt dobra se zlem. Úkolem dobra v tomto příběhu je zničit Jeden prsten, který ve spojení se svým pánem Sauronem představuje děsivou ničivou sílu ohrožující celou Středozem. V knize sledujeme sjednocení mnoha národů a ras Středozemě v rozhodujícím zápase s Temným pánem Sauronem. V několika dějových liniích je představeno jak kolektivní hrdinství vojsk Západu, tak putování a individuální hrdinství jednotlivých členů Společenstva Prstenu. Ač to autor popíral, k atmosféře knih výrazně přispěla doba jejich vzniku-období druhé světové války a roků před i po ní.[3]

Pán prstenů volně navazuje na knihu Hobit aneb cesta tam a zase zpátky. V zájmu návaznosti příběhu provedl Tolkien po vydání Pána prstenů v textu Hobita určité úpravy. Oba romány vycházejí z rozsáhlých dějin fiktivního světa Arda. Příběhy z mytologie tohoto světa jsou obsaženy v knize Silmarillion a v dalších svazcích, které na základě materiálu z otcovy pozůstalosti postupně připravuje k vydání autorův syn Christopher.

Dílo bylo několikrát zfilmováno – první díl a část druhého jako animovaný film roku 1978 (režisér Ralph Bakshi), poslední díl jako televizní animovaný film roku 1980 (režiséři Bass a Rankin), v roce 1991 ruská hraná televizní adaptace prvního dílu Natalie Serebrjakovové pod názvem Chranitěli (Хранители, „znovuobjevena“ v roce 2021)[4] a v letech 2001–2003 celý příběh Peterem Jacksonem jako filmová trilogie. Pán prstenů se převážně točil na Novém Zélandu a můžeme zde najít i filmové Hobití nory.

Na podzim roku 2017 americká společnost Amazon oznámila získání práv na seriálové zpracování trilogie s možnými spinn-offy. Seriál by měl vyjít v roce 2021.[5]

Na motivy knihy také vzniklo velké množství počítačových her. Také hry na hrdiny často hledají inspiraci v Tolkienových příbězích.

Český překlad pořídila pro osobní potřebu v letech 1979–1980 Stanislava Pošustová, pracovnice knihovny anglistiky FF UK. Ačkoli záhy získala příslib k vydání v nakladatelství Mladá fronta, překlad byl z obav o možné politické konotace vydán až v letech 1990–1992. Během osmdesátých let nicméně strojopis překladu z vlastního popudu překladatelky koloval mezi disidenty.[6]