Eliška Klimková-Deutschová

Eliška Folkmannová se narodila v rodině rabína Isaka Folkmanna.[3] Ukončila střední školu v Chrudimi a studovala na lekařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studia medicíny ukončila v roce 1931. Začala pracovat na neurologické klinice u profesora Vladimíra Haškovce, později v Brně na neurologicko-psychiatrické klinice u profesora Miroslava Křivého. Její první manžel byl RNDr. Jaroslav Klimko (Klymko).[4]

Od září 1939 nesměla pracovat a byla deportována do koncentračního tábora Terezín, kde působila jako ředitelka nemocnice. Podílela se zde na vymýcení epidemie, zejména virové encefalitidy v letech 1942 až 1944. Později byla deportována do tábora Auschwitz a subtábora Gross-Rosen v Chrastavě. Domů se mohla navrátit až po osvobození 9. května 1945.

V roce 1945 začala pracovat na neurologické ambulanci s profesorem Kamilem Hennerem v Praze, kde se začala věnovat také vědecké práci. V roce 1958 obhájila kandidátskou práci na téma neurastenie a psychoneurastenie. Odstěhovala se do Plzně, kde od roku 1961 až do roku 1972 pracovala jako ředitelka neurologické kliniky spadající pod lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Přednášela vysokoškolským studentům. V roce 1961 získala doktorát, o šest let později titul profesor.

Profesorka Klimková-Deutschová měla neobyčejně rozsáhlou činnost, věnovala se prevenci, vědeckovýzkumné práci a vyučovala studenty. V Plzni na neurologické klinice zavedla přednášky z dětské neurologie a elektrofyziologie. Kromě učitelské praxe v Plzni vybudovala moderní ústav, vybavený všemi nejnovějšími a nejpokrokovějšími vyšetřovacími metodami a zavedla systematický výzkum průmyslové neurologie. Stala se také zakladatelkou průmyslové neurologie. Během své lékařské praxe také publikovala mnoho odborných a vědeckovýzkumných prací o neurologii i hraničních oborech. Její druhým manželem byl pražský právník JUDr. Kurt Deutsch (1909–1991).[5]

Stala se iniciátorkou a první předsedkyní komise průmyslové neurologie Československé neurologické společnosti. Byla sekretářkou Mezinárodní komise průmyslové neurologie Světové federace neurologie. Stala se členkou Federálního a Českého výboru Neurologické společnosti. Působila deset let jako vedoucí redaktorka v Československé neurologii a neurochirurgii v Praktickém lékaři pak jako jeden z členů redakční rady.

• 1965: Vyznamenání Za vynikající práci
• 1970: Plaketa České mírové rady
• 1971: Československá cena míru
• 1975: Medaile Zasloužilý bojovník proti fašismu 1. třídy
• Medaile České lékařské společnosti

• et al.: Stručný přehled učení I. P. Pavlova. (Pavlovský seminář. Sborník prací) kolektivu neurologické kliniky Karlovy univ. SZdN, Praha 1954.
• et al.: Tuberkulosní zánět mozkomíšních plen u dospělých. SZdN, Praha 1955.
• Praktické problémy neurologie. (Sborník). SZdN, Praha 1956.
• et al.: Nervové projevy porfyrické choroby. SZdN, Praha 1957.
• se Zdeňkem Mackem: Neurasthenie und Pseudoneurasthenie. Eine klinische Studie. VEB Verlag Volk und Gesundheit, Berlin 1959.
• Časná diagnosa v průmyslové neurologii. Metodika, patoklise a prevence. Státní zdravotnické nakl., Praha 1965.
• s Františkem Hůzlem: Vliv životního a pracovního prostředí na zdraví člověka. Sborník vědeckých prací. Celofakultní vědecká konference lékařské fakulty University Karlovy v Plzni ve dnech 29.–30. listopadu 1965. Krajský ústav národního zdraví, Plzeň 1966.
• s Herbertem Pohlem: Die Frühdiagnose in der Industrieneurologie. Methodik, Pathoklise, Prophylaxe – mit 17 Tabellen. Verlag Volk und Gesundheit, Berlin 1972.