Eleonora Ehrenbergová

Její pradědeček byl pražský lékárník Anton Franz Gayer, kterého císařovna Marie Terezie roku 1764 povýšila do šlechtického stavu s přídomkem von Ehrenberg. Otec, Johann Aloys Gayer von Ehrenberg, byl dvorní rada u českého apelačního soudu, ale už roku 1833 zemřel. Eleonora se narodila v domě číslo 14 v Modré Hůrce u Týna nad Vltavou, v letech 1842 až 1847 vyrůstala v klášteře Voršilek v Praze, kde dostala také základy hudebního vzdělání. Do roku 1852 žila ve Vídni u své tety, hraběnky Hrzánové, kde učila hrát na klavír. V letech 1852–1854 studovala na Pražské konzervatoři harmonii a kontrapunkt a brala hodiny zpěvu u G. B. Gordigianiho.[2]

Rodný dům v Modré Hůrce

3. srpna 1854 debutovala ve Stavovském divadle v titulní roli Donizettiho opery Lucie z Lammermooru pod taktovkou Františka Škroupa. V letech 1854–1856 zpívala v opeře ve Štětíně, 1856 vystupovala v mnoha rolích v Mnichově a v Praze. V letech 1856–1858 měla angažmá v opeře v Hamburku a pak do roku 1861 v Lipsku. Od roku 1861 zpívala jak ve Stavovském divadle německé, tak v Novoměstském divadle české role. Při otevření Prozatímního divadla 1863 zpívala roli Constanze v Cherubiniho Vodaři a získala tam velmi výhodné angažmá s ročním platem 3000 zlatých. Od roku 1864 se věnovala pouze českému divadlu a v jejích zápiscích je uvedeno 132 rolí a 1750 vystoupení.

V roce 1866 zpívala Mařenku při premiéře Prodané nevěsty a 1868 Jitku při premiéře opery Dalibor. 1876, když Smetana odešel z Prahy, z divadla odešla, ale 1876 se zase vrátila a zpívala i později v Národním divadle až do roku 1885, kdy se s divadlem rozloučila v roli Leonory v opeře Trubadúr. Pak už vystupovala jen na koncertech. Zbytek života trávila se svou neteří Marií ve vile Leonora v Ondřejově a její domácí koncerty navštěvoval také J. J. Frič. Roku 1909 byla současně s Emou Destinnovou jmenována čestnou členkou Národního divadla.[2]

Je pochována na ondřejovském hřbitově naproti vchodu.