Ekonomika Arménie

Dříny, fíky, hrušky, broskve a jablka na trhu v Jerevanu

Zemědělství v roce 2019 představovalo 11,99 % HDP Arménie, přičemž v roce 2012 představovalo 27,83 % HDP.[15] Dochází k postupnému snižování významu Arménského zemědělství na úkor služeb. Z celkové rozlohy 28 470 km² bylo v roce 2016 využíváno 58,9 % k zemědělským účelům.[16] Arménie se stala první sovětskou republikou, která přijala zákony o privatizaci pozemků, které mezi rokem 1990 a 1991 přinesly 15 % růst v hrubém zemědělském výnosu.[17] Na rozdíl od ostatních zemí SNS (Společenství Nezávislých Států) neutrpěla Arménie pokles v počtu farmářských strojů během privatizace a v roce 2006 disponovali arménští farmáři 14600 traktory a 1700 kombajny.[18]

V roce 2020 podle Světové Banky pracovalo v zemědělství 28,89 % ze všech arménských pracovníků.[19] Zemědělská výroba je orientovaná zejména na plodiny. Arménie pěstuje zejména brambory, pšenici, hroznové víno, rajčata, vodní melouny, ječmen a jablka.[20] Mezi hlavní živočišné chovy v Arménii patří ovce, kozy a koně.[17]

V roce 2019 činil podíl průmyslu na arménském HDP 24,29 %.[15] Výroba je nejdůležitější část arménského průmyslu, celkem se jedná o 61 % celkové produkce. Nejdůležitější části výroby jsou potravinářské výrobky (20 %), kovy (11 %), tabák (9 %) a alkohol (7 %).[21]

Těžební průmysl tvoří významnou část Arménské ekonomiky. Arménie je bohatá na železo, měď, molybden, olovo, zinek, zlato a stříbro.[22] V roce 2016 těžební sektor tvořil 17,9 % celkové průmyslové produkce a od roku 2015 vzrostl o 8,3 %.[23] V Arménii se nachází více než 670 dolů, včetně 30 dolů na kov. Kromě dolů na obecné kovy se v zemi nachází také 8 dolů na měď a molybden, 3 doly na měď, 13 zlatých a polymetalických dolů, 2 železné doly a 1 hliníkový důl. V zemi momentálně operuje 10 těžebních a metalurgických společností ze 27 registrovaných. Jsou koncentrovány především ve dvou provinciích, přičemž většina z nich se soustředí na těžbu a zpracování mědi, molybdenu nebo zlata.[24]

Arménie nemá žádné přírodní zásobárny zemního plynu a ropy, v současnosti dováží skoro veškerý plyn z Ruska. Import ropy a plynu pokrývá 75 % Arménské poptávky po energii. Současná energetická politika se soustředí na rozvoj domácích energetických zdrojů, především obnovitelných.[25] Arménie disponuje jednou funkční jadernou elektrárnou u města Mecamor, přibližně 30 kilometrů západně od hlavního města Jerevanu.[26] Během roku 2017 vyprodukovala 2411 milionů kWh, což představuje 32,54 % celé Arménské energetické produkce.[27] V roce 2021 bude elektrárna z důvodu prací k prodloužení její životnosti na 140 dnů uzavřena.[28]

V roce 2018 Arménská energetika využívala energii získanou ze zemního plynu (63,7 %), jaderných elektráren (16,9 %), ropy (9,6 %), vodních elektráren (6,2 %), biomasy (2,96 %), obnovitelných zdrojů (0,22 %) a uhlí (0,03 %).[25]

Služby v Arménii tvořily v roce 54,23 % HDP a byla v nich zaměstnána více než polovina Arménské pracovní síly.[15] V současnosti jsou služby tahačem Arménské ekonomiky a každým rokem se zvyšuje jejich podíl na HDP.[29]

Turismus je jedním z nejrychleji se rozvíjejících sektorů ekonomiky. V roce 2017 tvořil turismus 15,7 % celkového HDP.[30] Počet návštěvníků Arménie každým rokem roste, v roce 2019 zemi navštívilo 1,9 milionů turistů, což je o 14,7 % více než v roce 2018. Okolo 31 % turistů navštěvující zemi patří k tzv. arménské diaspoře, zbývajících 69 % turistů jsou cizinci.[31] Nejčastějšími návštěvníky jsou Rusové, Íránci, Gruzíni a Američané. Téměř polovina turistů v Arménii se zajímá o kulturní turistiku (země má 4 památky na seznamu světového dědictví UNESCO), 19 % zajímají přírodní krásy Arménie, 16 % volnočasové aktivity, 13 % byznys a zdravotní turistika a 3 % navštěvují zemi za účelem dlouhodobé turistiky.[31]

Maloobchod v Arménii zažívá vysoký růst. Přispívají k tomu rostoucí příjmy a zlepšování životní úrovně. Maloobchod se přesouvá z malých a středně velkých obchodů do rozsáhlých obchodních center, včetně supermarketů. Maloobchod byl v roce 2019 největším přispěvatelem do objemu domácího obchodu (3,2 miliardy dolarů).[32]

V současnosti v Jerevanu působí několik nákupních středisek a velkých obchodů se sortimentem potravin a spotřebního zboží. Supermarkety jsou nejčastěji navštěvovanými obchody využívanými pro koupi rychloobrátkového spotřebního zboží (FMCG) s 369,5 tisíci návštěvníky denně. Menší obchody mají zhruba o třetinu méně zákazníků.[32][33]

Bankovnictví tvoří největší část Arménského finančního trhu. Ke konci roku 2018 v Arménii existovalo 17 komerčních bank s 537 pobočkami, přičemž 241 sídlilo v Jerevanu.[34] Celkový počet zaměstnanců v těchto bankách byl 11 773.[34] Celkově bylo ve finančním sektoru v roce 2019 zaznamenáno 20,5 tisíce zaměstnanců.[35]

Bankovní systém je v soukromém vlastnictví bez jakýchkoliv státem vlastněných akcií. Většina nesplacených půjček (92,4 %) byla poskytnuta obyvatelům Arménie, přičemž v 53 % případů se jednalo o společnosti (pouze 1,07 % z této částky bylo půjčeno státem vlastněným společnostem), v 39, 4 % případů o domácnosti a pouze malá část byla půjčena neziskovým organizacím a jiným finančním organizacím.[34] Globalizace a konkurence přinutily banky přejít na nový obchodní model digitálního bankovnictví, který umožňuje jejím klientům uskutečňovat transakce za použití internetu a mobilních zařízení.

Mezi hlavní vývozní artikly Arménie jakožto rozvojové země patří minerály (32,3 %), potraviny (24,8 %) a textilní výrobky (6,1 %). V posledních letech dochází k přeměně struktury arménského exportu a sílí role textilních výrobků jako exportního artiklu, kdežto tradiční export nerostných surovin oslabuje. Arménské firmy dodávají textilní výrobky mnoha evropským značkám, zejména těm z Itálie (Sartis nebo Versace) a Německa (Lebek, Kubler).[36] Díky relativní zeměpisné blízkosti k Evropě je Arménie považována za jednoho z klíčových textilních dodavatelů na evropský trh. Se vstupem do Eurasijského ekonomického svazu Arménie také získala přístup k bezcelnímu obchodu na trzích Ruska, Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Běloruska. Za nejperspektivnější skupiny artiklů pro arménský export jsou považovány průmyslové výrobky a spotřebitelské zboží.[36]

V roce 2018 arménský export zaznamenal meziroční růst 7,8 % a MMF odhaduje, že v letech 2019 až 2024 poroste tempem 5 až 8 % ročně.[37] Hlavními destinacemi pro arménský export jsou Rusko (24,1 %), Bulharsko (12,8 %), Švýcarsko (12 %), Gruzie (6,9 %), Německo (5,9 %) a jiné evropské země.

Během posledních pěti let arménský import klesal průměrným ročním tempem 1,2 %. Nejvýznamnějším importem je ropný plyn a rafinovaná ropa. Mezi další důležité artikly patří zemní plyn, obiloviny, elektronické stroje nebo auta.[38] Pro arménskou ekonomiku jsou nejdůležitějšími importéry Rusko (26,5 %), Čína (10 %), Gruzie (5,5 %) a Německo (5,2 %).[38]

Příliv přímých zahraničních investic do Arménie v posledních letech stagnuje. Výjimku představují investice z ostrova Jersey (závislé území britské koruny), který je považován za daňový ráj, a kde má své sídlo nadnárodní korporace Lydian International zabývající se těžbou zlata.[39] Mezi příčiny malého zájmu zahraničních investorů lze řadit značnou závislost arménského trhu na ekonomické situaci v Rusku a Německu, malý domácí trh, embargo Turecka a Ázerbájdžánu a nejnověji i eskalující konflikt mezi Arménií a Ázerbájdžánem.[40]

Arménie je příjemcem americké zahraniční pomoci. V květnu 2019 došlo k podpisu dohody prodlužující již existující program americké pomoci a k navýšení finančních prostředků k podpoře kvality veřejné správy. Vedle toho se obě strany dohodly i na alokaci prostředků k podpoře rozvoje arménského soukromého sektoru. Tyto peníze mají být využity na podporu zemědělství, turismu a infrastruktury. Současná výše amerických grantů poskytnutých Arménii tak činí 81 milionu dolarů.[41]

Významná je také zahraniční pomoc Evropské unie. Celková výše ročních grantů v roce 2019 činila 65 milionu eur. Tyto prostředky směřují zejména na rozvoj soukromého sektoru a vzdělávání.[42]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ekonomika Arménie na Wikimedia Commons