Eduard Petr

Vystudoval teologii na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. 30. července 1843 byl vysvěcen na kněze. 4. října 1841 složil slib v Rytířském řádu křižovníků s červenou hvězdou v Praze. Roku 1846 získal titul doktora teologie. V období let 1848–1850 působil jako suplent pastorální teologie, od roku 1850 do roku 1889 působil jako řádný profesor studia Starého zákona a semitských jazyků na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Ovládal hebrejštinu a aramejštinu.[1][2] V roce 1856 byl děkanem kolegia doktorů teologie. Byl rovněž několikanásobným děkanem Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Tuto funkci zastával v roce 1860, 1865, 1869, 1872, 1883 a 1888.[4] V roce 1869/1870 zastával funkci rektora Karlo-Ferdinandovy univerzity. Byl arcibiskupským notářem.[1] Byl autorem spisů o gramatice orientálních jazyků.[3] Měl titul vládního rady a roku 1889[4] získal Řád železné koruny III. třídy.[3] V roce 1889 odešel do penze. Potom byl čestným profesorem Teologické fakulty pražské Německé univerzity.[4]

V 60. letech se zapojil i do vysoké politiky. V letech 1869–1870 usedl na Český zemský sněm, kde působil jako virilista (tedy poslanec z titulu své funkce rektora pražské univerzity).[5]

Ačkoliv vyučoval i na německé univerzitě, v některých zdrojích je uváděn národností jako Čech.[2] Zemřel v říjnu 1898 v pražském křižovnickém klášteře.[3][4]