Heinrich von Pitreich

V období let 1856–1859 studoval na ženijní akademii v bývalém Louckém klášteru u Znojma, pak vyšší ženijní kurz, roku 1866 působil v pevnosti v Krakově a Lvově, potom nastoupil do vojenské školy a roku 1871 byl jmenován hejtmanem v generálním štábu. Roku 1878 byl povýšen na majora, roku 1882 na podplukovníka. Roku 1883 převzal vedení 5. oddělení generálního štábu na říšském ministerstvu války. Roku 1885 dosáhl hodnosti plukovníka a od roku 1890 na miniterstvu války řídil prezidiální byro. Roku 1891 se stal generálmajorem a velitelem 24. divize v Přemyšli. Roku 1895 byl povýšen na podmaršála (feldmarschalleutnant). Od roku 1896 působil ve funkci zástupce náčelníka generálního štábu Friedricha von Beck-Rzikowského. Na této pozici vypracoval nové metody pro manévry jízdních vojsk a napsal návrh pravidel pro výcvik pěchoty.[1][2]

Od 17. prosince 1902 do 24. října 1906 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání).[3] Za jeho úřadování v čele rezortu byly do výzbroje armády zavedeny kulomety a nová děla. Zasloužil se i o reformu vojenských soudů. Snažil se o revizi dohody o kontingentech rekrutů z roku 1868, čímž ovšem proti sobě vyvolal ostrou opozici v Uhersku. Jeho ochota k ústupkům ho následně ale stála podporu následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Roku 1906 se o Heinrichu von Pitreichovi uvažovalo jako o možném náčelníkovi generálního štábu armády, ale post nakonec získal Conrad von Hötzendorf a Pitreich téhož roku musel odejít i z ministerské funkce.[1]

Od roku 1903 byl majitelem pluku číslo 63 (Das k.u.k. Infanterieregiment Freiherr von Pitreich Nr. 63).[2]

Jeho synem byl Maxmilian von Pitreich (1877–1945), důstojník rakousko-uherské, rakouské a německé armády. Bratr Anton von Pitreich (1838–1907) byl rakousko-uherským generálem, synovec Anton von Pitreich mladší (1870–1939) byl rovněž rakousko-uherským generálem.[1]