Edmund Palkovský

Narodil se a vyrůstal v Brušperku v rodině soukeníka. V roce 1878 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Po té se rozhodl pro studia práv v Praze. Jako advokátní koncipient působil v Přerově. Tam se mimo jiné seznámil s budoucím československým politikem Vavro Šrobárem, který v Přerově po vyloučení ze všech uherských gymnázií kvůli panslavistické agitaci dokončoval svá středoškolská studia a bydlel u Palkovského na bytě.[3] V roce 1890 si jako první[4] a po několik let jediný český advokát otevřel v Moravské Ostravě advokátní kancelář. Zapojil se do místního společenského života a vnesl do něj aktivnější postupy při ochraně českých národních zájmů.[5] Byl činný v oblasti vzdělávání, kultury i hospodářství. Jeho iniciativou začala Matice ostravská zakládat z vlastních prostředků české školy, protože ani město ani stát nechtěly české školy financovat.[6] Vyvrcholením těchto snah bylo založení první české střední školy – Matičního českého reálného gymnázia (od roku 1990 Matiční gymnázium) v roce 1897, i když nemělo ještě své vlastní prostory. Stavba budovy byla zahájena 5. září 1897 položením základního kamene v Matiční (tehdy Reinerově) ulici, při kterém Edmund Palkovský promluvil. Získal také pro novou školu jako ředitele profesora Adolfa Ručku, který pak vedl Matiční reálné gymnázium a později reálku do roku 1918.[7] Edmund Palkovský byl od začátku svého působení v Matici ostravské členem výboru, jejím předsedou pak od roku 1901 do roku 1920. V jeho advokátní kanceláři sídlila i kancelář Matice a velkou část režie hradil ze svého.[8] Byl to “muž vytrvalý, energický a nezištný”.[9] Za jeho vedení se podařilo rozdělit gymnázium na reálné a klasické a v roce 1907 gymnázium zestátnit, takže aspoň částečně nebylo závislé na financích ostravských soukromých dobrodárců.[pozn 2] Edmund Palkovský byl také předsedou místního odboru Ústřední matice školské.[10] Po založení ostravského Sokola 13.4.1891,[pozn 3] který vznikl i jeho jeho přispěním, t.j.  pomocí při formulování stanov, byl zvolen jeho prvním starostou.[11] Sokol se potýkal s nedostatkem prostor ke cvičení, ale nakonec si postavil v roce 1905 Sokolovnu v sousedství Národního domu.

Národní dům byl vybudován v letech 1893-94. Když se stavební družstvo poprvé sešlo na valné hromadě 24. dubna 1892, aby připravilo zahájení stavby, byl Edmund Palkovský jeho prozatímním předsedou. Inicioval pořádání sbírky na stavbu. Při slavnostním otevření a vysvěcení dokončené části Národního domu 2. prosince 1893, byl již předsedou řádným. Po oslavách slavnostního otevření celého objektu ve dnech 16. a 17. června 1894 mu byly jako předsedovi Spolku Národní dům předány klíče od Národního domu.[12] V Národním domě se od počátku hrálo české divadlo, od roku 1954 v něm sídlí Divadlo Jiřího Myrona. Slavnostní (dříve Malý) sál této budovy byl u příležitosti oslav 100 let vzniku Československé republiky v roce 2018 pojmenován po Edmundu Palkovském, jako prvním z řady osobností ostravského kulturního života, jejichž jméno má sál vždy jeden rok nést.[13]

V letech 1903 až 1907 byl Edmund Palkovský předsedou Moravského klubu – politického spolku existujícího od roku 1881[pozn 4] s cílem hájit zájmy a práva českých obyvatel Ostravska a posílit pozice Čechů v průmyslu, který byl v té době ovládán cizím kapitálem.[14] Členové sympatizovali s politikou staročechů. V devadesátých letech založili týdeník Ostravice, “Týdenník ku hájení zájmů české národnosti na Ostravici”, který vycházel pět let od února 1893. Jeho prvním vydavatelem a majitelem do srpna 1893 byl Edmund Palkovský.[15]

Edmund Palkovský, který byl od května 1896 zvoleným členem zřizovacího výboru stavby Českého akciového pivovaru, zastupoval českou stranu ve dva roky trvající právnické bitvě o pivovar,[16] která skončila definitivním povolením v roce 1898. Stavba pivovaru na Fifejdách byla v té době již hotova. Na ustavující schůzi akciové společnosti Českého akciového pivovaru 24. března 1897 byl Palkovský zvolen do správní rady.

Edmund Palkovský přispěl v devadesátých letech k rozvoji Občanské záložny v Ostravě.[pozn 5]

V roce 1914 inicioval Edmund Palkovský výstavbu dráhy Ostrava–Brušperk, přes Hrabovou a Novou Bělou.[17] Získal koncesi na šestnáctikilometrovou trať s parním pohonem mezi Mariánskými Horami a Brušperkem. Před vypuknutím 1. světové války byla trať vytyčena, v Zábřehu a v Krmelíně rozestavěno nádraží, v Brušperku a Nové Bělé se začalo kopat. Stagnací za války bylo vše zničeno a po válce neměl Palkovský už dost peněz na výstavbu. Prodal koncesi Vítkovickému hornímu a hutnímu těžířstvu, a to vypracovalo nový projekt, který se stanicí v Brušperku nepočítal. Nakonec byla dráha postavena jen v délce 3,8 km a byla slavnostně zprovozněna 5. října 1930, půl roku po smrti E. Palkovského. Dráha, která byla později elektrifikována, se až do roku 1953 nazývala Místní dráha Mariánské Hory-Brušperk, ačkoliv se nedotkla ani jedné z těchto obcí. V roce 1931 byla po Edmundu Palkovském pojmenována ulice v Zábřehu, v blízkosti trasy již neexistující dráhy. Jeho jméno nese i tamní zastávka tramvaje. Palkovského ulice vedla původně od podjezdu pod železniční tratí k ulici Ruská, od 1963 má asi poloviční délku.[18] Podle nekrologu v Lidových novinách[19] se Edmund Palkovský přičinil o záchranu Zábřehu tím, že bylo zmařeno jeho sloučení s německými Vítkovicemi.

Manželé Palkovští žili po příchodu do Ostravy pět let v blízkosti novodobé ulice 28. října a Smetanova náměstí, od ledna 1895 pak v jednoposchoďovém domě číslo popisné 949, který si nechali vystavět na rohu Přívozské a Dvořákovy ulice (tehdy Cingl/Züngelgasse, později Střelniční ulice).[20] Parcela č. 287 byla už mimo staré město, za tehdy již zbouranými hradbami. Jde o pseudorenesanční budovu s věžičkou v rohu domu a zdobením říms.[21] Dům měl 5 bytů. Antonie a Edmund Palkovští se svými šesti dětmi obývali první poschodí, Edmund Palkovský tam měl taky svou advokátní kancelář.[22]

Manželé Palkovští jako představitelé české společnosti v Ostravě hostili ve svém domě významné osobnosti českého politického a kulturního života. Z nejznámějších to byl politik František Ladislav Rieger, který navštívil Ostravu v červnu roku 1894 na cestě ze zemské výstavy ve Lvově a byl ubytován u Palkovských.[23][pozn 6] V roce 1896 přispívá Rieger prostřednictvím Edmunda Palkovského 100 zlatých orientalistovi Aloisu Musilovi na studia v Palestině.[24] Musil pobýval v letech 1891–1895 v Ostravě, kde pracoval jako katecheta a mezitím se připravoval na doktorát v Olomouci. Korespondence mezi Musilem a rodinou Palkovských se zachovala v Muzeu Vyškovska.[pozn 7] Když Musil odjel do zahraničí, byl Edmund Palkovský jeho právním zástupcem.[25] V roce 1903 navštívil Ostravu, do které jezdíval v 70. letech za svými rodiči, básník Jaroslav Vrchlický a poctil dům Palkovských v Přívozské ulici svou návštěvou.[26] Při jednom z jeho přednáškových turné po Čechách a po Moravě přijali Palkovští ve svém domě cestovatele a spisovatele Enriqua Stanko Vráze.[27] K přátelům rodiny patřil spisovatel a politik Ignát Hořica[pozn 8] a jeho manželka, herečka Marie Hořicová-Laudová a Alois Lang, který zároveň bydlel v jejich domě.[28]

V Ostravském archivu se uchovala korespondence Edmunda Palkovského např. s historikem Vincencem Praskem,  právníkem a politikem Albínem Bráfem nebo spisovatelem Vojtěchem Martínkem. Palkovský úzce spolupracoval nebo přišel do styku s mnoha dalšími osobnostmi, byli to např. Otakar Pražák, František Šromota, František Sokol-Tůma.