Dominik Zavřel z Chodova

Někdy v 60. letech 18. století započal svou pouť za řeholním povoláním v Itálii. Nejprve pobýval v Benátkách, a to nejspíše v klášteře Nejsvětějšího Růžence, řečeném delle Zattere. Poté byl v Ceseně v klášteře sv. Petra Mučedníka a následně v Římě v klášteře sv. Sabiny, kde vyučoval teologii. V žádném z nich ale nezůstal. Protože stále slyšel vnitřní hlas, aby se Bohu zasvětil na nějakém „více uzavřeném místě“, obdržel v roce 1776 indult od papeže Pia VI. a v létě přestoupil do kláštera cisterciáckého řádu trapistické reformy v Casamari.

Dne 5. června 1776 byl obléknut do nového hábitu a dostal jméno Dominik. Následující rok složil 6. června slavné sliby a brzo se stal opatovým teologickým poradcem a novicmistrem. Když v roce 1788 zemřel tehdejší opat kláštera, stál v čele kláštera jako převor. V roce 1797 kvůli špatnému zdraví a svému věku na svou funkci převora a na většinu svých oficií rezignoval a zůstal novicmistrem. Převorem se stal bývalý pařížský benediktin Simeon Cardona. [4] Začátkem května 1799 sepsal Dominik teologický rozbor, ve kterém rozhodně odmítá návrh, který byl zcela odporující řeholi sv. Benedikta, a to ohledně možného zavedení časných slibů mezi cisterciácké trapisty po vzoru jezuitů, které připouštěl i papež Pius VI.[2]

Kostel kláštera Casamari

Dne 13. května 1799, během francouzskou revoluční okupací Itálie, vtrhli do kláštera francouzští vojáci vracející se z Neapole. I přes dobré přijetí ze strany mnichů, kdy dostali i napít a najíst, začali vojáci později klášter plenit. Poté co se opili, otevřeli kolem dvacáté hodiny večer ve sklepě asi pětadvacet sudů a vylévali víno a také olivový olej na zem.

Následně začali hledat peníze, rozbíjeli chrámové vybavení a hledali opata Pirelli, který ale z kláštera předem uprchl s většinou mnichů a v klášteře zůstali jen převor Simeon Cardon se sedmi mnichy, mezi kterými byl i Dominik. Chtěli ho totiž zabít, protože byl oblíbenou osobou u Neapolského královského dvora a odpůrce této revoluce. Když vojáci vešli do kostela, vzali ciborium z hlavního oltáře a hostie rozsypali na zem. V tu chvíli tam přišel otec Dominik a s pomocí místního kněze hostie posbírali a v mosazném kalichu je dali do svatostánku umístěného ve větší skříně v sakristii. O chvíli později přišli vojáci znovu do kostela, kde už ale následně začali rozbíjet mramorový svatostánek na hlavním oltáři a všechny skříně a relikviáře v sakristii. Při tom hluku přiběhl jeden z jejich důstojníků a se šavlí v ruce vyhnal vojáky. Vyndal ze skříně přenesený kalich, odevzdal ho dvou mnichům a s tasenou šavlí je ochraňoval a doprovázel je do v kapličky v ošetřovně, kde ho mniši uložili do oltáře. Onen důstojník ho provázel s tasenou šavlí, aby ho chránil před útoky ostatních Francouzů. Po chvilce přišel jiný voják do kapličky, odnesl si kalich a hostie opět rozsypal zem. Otec Dominik s pomocí spolubratra hostie posbíral už jen do korporálu, při které Dominik plakal nad takovou bezbožností. Následně spolu a chórovým mnichem v kapli adorovali, běhemž za nimi přišli rozzuření francouzští vojáci, kteří nenašli žádné peníze. Rozzuření proto mnichy zabili a když se otec Dominik snažil opět uchránit Nejsvětější svátost, ubili ho a dvěma ranami šavlí do hlavy ho zabili. Umíral se slovy: „Ježíši, Maria!“. Později pak všem zuli a odnesli boty. Byli zabiti i ostatní řeholníci z kláštera v Casamari a převor Simeon Cardona byl mučen a druhý dem zemřel.

Téhož večera řádění vojáků dorazil generál Paul baron Thiébault s několika vojáky do kláštera, zděsil se nad řáděním vojáků a poskytl ještě žijícímu převorovi Simeonovi Cardonovi svého vojenského lékaře. Pokusil se také vypátrat viníky, ale marně. Dne 16. května 1799 byli na klášterním hřbitově v samostatně označených hrobech všichni mniši důstojně pohřbeni.[2][5][3]

• Seznam světců a mučedníků katolické církve