Klášter dominikánů (Litoměřice)

Kostel sv. Michaela. Stál v Michalské ulici v Litoměřicích. Postaven byl v letech 1672–1685. Jako dominikánský řádový kostel sloužil až do roku 1788. Zbořen byl v roce 1838.[2]

Dominikánský klášter v Litoměřicích byl založen podle tradice po roce 1236 pražským biskupem Bernardem z rodu Kaplířů, kteří byli trvalými příznivci kláštera. První listinně doloženou zmínku máme z klášterního archivu z roku 1330. Klášter obdržel postupně celou řadu fundací, a zabezpečil tak svou existenci. Za husitských válek utrpěl velké škody, ale nepřestal existovat. Jeho představení těžce zápasili o existenci v utrakvistických Litoměřicích. Klášter stále rychleji upadal po stránce hmotné i z nedostatku noviců. Po Bílé hoře nastal opět rozkvět kláštera. V roce 1630 dal Ferdinand II. nově založenému noviciátu při klášteře konfiskované dominium Velký Újezd. Obnovu celého kláštera vedl nový převor Petr Canadilla. Pro noviciát muselo město Litoměřice postoupit domy emigrantů a klášter rostl tím, že se v něm vychovávali novici pro celou provincii. V letech 1656–1783 složilo v tomto klášteře řádový slib 967 noviců. Koncem 17. století se staví kostel sv. Michala, klášter a několik vedlejších budov, takže dominikáni mají na severozápadní straně města vlastní čtvrť. Za Josefa II. roku 1785 byl počet řeholníků snížen z 22 na 14. Dne 30. května 1788 se museli dominikáni přestěhovat do zrušeného kláštera minoritů u sv. Jakuba v Litoměřicích. V roce 1878 byl noviciát přenesen z Litoměřic do Brna, později do Olomouce.