Giovanni Domenico Orsi
Giovanni Domenico Orsi, někdy také de Orsini (1634 Vídeň – 14. července 1679 Praha[1]), byl italský architekt a stavitel, který se podílel na mnoha raně barokních církevních i občanských stavbách a přestavbách v Praze a v českých zemích vůbec. Patřil mezi významné osobnosti, které ovlivnily barokní architekturu Prahy v 17. století. Byl vrstevníkem slavných architektů jako byli Carlo Lurago, Francesco Caratti nebo Jean Baptiste Mathey.
Giovanni Domenico Orsi | |
---|---|
Narození | 1634 Vídeň |
Úmrtí | 14. července 1679 (ve věku 44–45 let) Praha |
Povolání | architekt a stavitel |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Život
V Čechách pracoval už jeho otec, Giovanni Battista Orsi (Loreta v Praze, 1626). Giovanni Domenico se narodil ve Vídni a jeho otec záhy zemřel. Není známo, kde získal stavitelské vzdělání. V Praze začal pracovat ve svých dvaceti letech.
Giovanni Domenico pracoval zprvu pod vedením Carla Luraga, později se osamostatnil a stavěl zejména ve službách královského místodržícího a nejvyššího purkrabího Bernarda Ignáce Jana z Martinic a jezuitského řádu. Podílel se na stavbě hradčanských a malostranských hradeb a navrhl i opevnění Chebu. Byl to velmi sebevědomý a cílevědomý muž, přesto se celý život cítil nedoceněný. Velmi se snažil získat uznání slavnějších stavitelů. Stála za ním silná italská komunita a tak byl v roce 1675 zvolen rektorem náboženské kongregace zasvěcené Nanebevzetí panny Marie. Jeho slibná kariéra skončila v pouhých 45 letech, kdy se pravděpodobně stal obětí morové epidemie. Když roku 1679 zemřel, živnost po něm převzala jeho vdova Anna Ludmila.[2]
Významné stavby
Profesní dům
Profesní dům na Malostranském náměstí je jednou z nejvýznamnějších staveb postavených podle plánů Giovanniho Domenica Orsiho.[3] Jezuité zakoupili zastavěný pozemek na Malostranském náměstí již v roce 1625. Budovy nechali srovnat se zemí a po získání potřebných financí až v roce 1673 vypsali soutěž na plánovanou stavbu. V ní zvítězil Giovanni Domenico Orsi, který porazil i slavného Franceska Carattiho.
Orsi nemohl plně uplatnit svůj talent, neboť podle požadavku generála jezuitského řádu měla být stavba skromná a nenápadná. Byla určena pro vzdělance, učence a představitele jezuitského řádu. Uprostřed náměstí tak vznikla mohutná trojkřídlá budova s nevýraznou fasádou. Toho se však Giovanni Domenico Orsi nedožil a stavbu za něj dokončil Francesco Lurago.
Kolowratský palác
Další významnou zakázkou Giovaniho Domenica Orsiho byla stavba Kolowratského paláce na Ovocném trhu. Stavba probíhala v letech 1670 - 1697 a podle plánů vznikl čtyřkřídlý palác se stájemi, ohradou pro kočáry, truhlářskou dílnou a zahradou. Architektura paláce byla promyšlená a ukazovala na profesionalitu svého stavitele. Do dneška se dochovalo pouze vstupní křídlo, raně barokní klenby v přízemí a malované trámové stropy v prvním patře. Před palácem se nacházel rozlehlý prázdný prostor, který umocňoval pohled na zdobnou fasádu. Po výstavbě Stavovského divadla byl palác zčásti zastíněn.
Teologický sál Strahovské knihovny
Nejstarší část dnešní Strahovské knihovny, Teologický sál, vznikl v letech 1671-1674 podle návrhu a pod vedením Giovaniho Domenica Orsiho. Je to jeho nejvýznamnější samostatné a dokončené dílo. Přestavba románského křídla konventu premonstrátského kláštera na Strahově probíhala v letech 1671-1674. Schvalování projektu a bourání trvalo déle než samotná stavba.
Architekt mimo jiné navrhl zdobená štuková pole, která byla vymalována freskami. Na těchto 25 výsečí namaloval řeholník Siard Nosecký v letech 1721-1727 základní myšlenky pravé moudrosti. Obrazy znázorňují staré latinské citáty: například "Lepší je nabýt vědění než stříbra", "Lepší je moudrost než síla", "Vědění je namáhavé, ale užitečné".
Stavby
- Děkanský kostel Povýšení sv. Kříže v Kadani od roku 1654
- Jezuitská rezidence s kostelem sv. Víta v Tuchoměřicích (od 1665)
- Jezuitská kolej v Kutné Hoře (od 1667)
- Kostel Nejsvětější Trojice ve vsi Klášter u Nové Bystřice od roku 1668
- Teologický sál Strahovské knihovny (1671-1674)
- Jezuitský profesní dům na Malé Straně v Praze a začátky stavby kostela sv. Mikuláše
- Klášter karmelitánů na Starém Městě (většinou zbořený) a přestavba kostela sv. Havla
- Kostel Zvěstování Panny Marie v Ostrově nad Ohří
- Rozšíření Anenského kláštera na Starém Městě
- Dostavba katedrály sv. Štěpána v Litoměřicích
- Kolowratský palác na Ovocném trhu v Praze a mnoho dalších[4]
Odkazy
Reference
- Preiss, Pavel: Italští umělci v Praze. Panorama, Praha 1986. S. 203
- Toman, Slovník československých výtvarných umělců, str. 236
- BONĚK, Jan. Barokní Praha - Praha ezoterická. Praha: Eminent, 2015. 251 s. ISBN 978-80-7281-438-1.
- Rejstříky v uvedené literatuře (Poche, Vlček)
Literatura
- E. Poche a kol., Umělecké památky Čech III. Praha 1980. (Rejstřík)
- P. Toman, Slovník československých výtvarných umělců. Praha 1927. str. 236
- P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy I./IV. Praha 1999n. (Rejstříky)