Domašov (Bělá pod Pradědem)

Domašov (něm. Thomasdorf, dříve též Thomasberg)[2] je vesnice, která tvoří středovou část obce Bělá pod Pradědem. Leží na obou březích řeky Bělé; na severu navazuje na část Adolfovice, na jihu – směrem k Pradědu – pokračuje osada Bělá.

Domašov
Kostel sv. Tomáše v dolním Domašově
Lokalita
Charaktervelká vesnice
ObecBělá pod Pradědem
OkresJeseník
KrajOlomoucký kraj
Historická zeměSlezsko
Zeměpisné souřadnice50°10′49″ s. š., 17°12′3″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel912 (2011)[1]
Katastrální územíDomašov u Jeseníka (57,17 km²)
Nadmořská výška487–626 m n. m.
PSČ790 85, 790 01
Počet domů310 (2011)[1]
Domašov
Další údaje
Webwww.bela.cz
Kód části obce1775
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Domašov je zmiňován poprvé roku 1284 jako Thomasbergk a je zřejmě výsledkem kolonizační činnosti vratislavských biskupů, která postupovala od Frývaldova (Jeseníka) proti toku Bělé směrem do Jeseníků. Zda se lokace středně velké vsi (40 lánů) skutečně podařila, však není jisté; roku 1410 je zmiňována jako zpustlá a obnovena byla až v polovině 16. století (1550) již s převážně dřevařským určením a pozměněným jménem Thomasdorf. Domašov se v 16.–18. století značně rozvinul: v roce 1689 se zde registruje úctyhodný počet 67 sedláků a 97 zahradníků a domkářů a Domašov tak byl největší vesnicí frývaldovského panství vratislavských biskupů. Roku 1730 byla na hranicích s Adolfovicemi postaven kostel sv. Tomáše Apoštola a u něj zřízena římskokatolická fara se školou. Další rozvoj podhorského osídlení a nesnadná dostupnost si vynutily zřízení druhého kostela sv. Jana Křtitele v horním Domašově (1796 lokálie, povýšená na faru 1843) a další školy (1793) ; jejich spádové obvody upevnily rozlišování mezi Dolním a Horním Domašovem (něm. Nieder- und Ober-Thomasdorf) do roku 1900.[3]

Obyvatelstvo se v této době živilo zejména těžbou a zpracováním dřeva a jinými činnostmi s velkou spotřebou paliva (potašnictví, drobné hutnictví), jakož i domáckou textilní výrobou. Trvalý pokles počtu obyvatel od poloviny 19. století však naznačuje hospodářskou stagnaci. Od počátku 20. století nabýval na významu turistický potenciál obce.

Za II. světové války se v obci nacházely zajatecké pracovní tábory Rudohoří (Vietseifen) a Borek (Kieferbach), zejména pro sovětské válečné zajatce. Na prvním z uvedených míst byl v roce 2003 upraven Hřbitov smíření s hroby sovětských zajatců i Němců, kteří přišli o život na konci války. Poslední rekonstrukce hřbitova smíření proběhla v roce 2020.

Obec Domašov byla roku 1964 spojena s Adolfovicemi do obce Bělá pod Pradědem.[4]

Vývoj počtu obyvatel

Počet obyvatel Domašova podle sčítání nebo jiných úředních záznamů[5]:

Rok1836186918801890190019101921193019391947195019611970198019912001
Počet obyvatel 2 4442 5842 7472 6422 3652 0781 8642 018[p 1][p 2]2 287[p 3]1 417[p 4]1 1001 045935928913965
Kostel sv. Jana Křtitele horní Domašov
  1. z toho: 10 Čechoslováků, 1 994 Němců; 2 003 řím. kat., 11 evang.
  2. z toho: Dolní Domašov 944, Horní Domašov 1 043 a různé samoty 31 obyvatel
  3. včetně Filipovic a Bělé
  4. včetně Filipovic a Bělé

V Domašově je evidováno 381 adres: 345 čísel popisných (trvalé objekty) a 36 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty). Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 289 domů, z toho 250 trvale obydlených.

Zajímavosti

Kulturní památky
  • římskokatolický farní kostel sv. Tomáše Apoštola v dolním Domašově (kulturní památka). Vrcholně barokní stavba z let 1726–1730, postavená z podnětu vratislavského kanovníka Karla Maxmiliána Fragsteina jezuitským stavitelem Christophem Tauschem. Obraz hlavního oltáře pochází z roku 1892 a je od Aloise Baucha z Vidnavy, další obrazy pocházejí od Leopolda Willmanna a Rudolpha Templera.[6][7]
  • fara v Dolním Domašově (kulturní památka) – barokní budova z roku 1766
  • římskokatolický farní kostel sv. Jana Křtitele v horním Domašově (kulturní památka) – klasicistní stavba z let 1797–1798, postavená podle návrhu Johanna Grögera, v něm obraz Stětí sv. Barbory od Felixe Ivo Leichera[8]. Kostel je kulturní památkou ČR.[9]
  • poutní kaple Mariin pramen
  • Kostel sv. Tomáše Apoštola dolní Domašov
    hřbitov sovětských válečných zajatců v údolí Zaječího potoka – Borek (kulturní památka)

Přírodní památky

Území Domašova pokrývají i:

Fotogalerie
Hřbitov Smíření Rudohoří

Reference
  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 855.
  3. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské (reprint). Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1225-7. S. 855.
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, II. díl. Praha: ČSÚ, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 116.
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, 1. díl. Praha: ČSÚ, 2006. ISBN 80-250-1310-3. S. 650–651. Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 32. http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/obce Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Praha: ČSÚ, MV ČR, 2005. ISBN 80-7360-287-3. S. 974–975.
  6. Jeseník - oficiální stránky města. www.jesenik.org [online]. [cit. 2019-03-29]. Dostupné online. (česky)
  7. SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska. 1. vyd. vyd. Praha: Academia, 1994. ISBN 8020004734, ISBN 9788020004734. OCLC 32861924 S. 39, 39.
  8. Samek (1994), s. 39-40
  9. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-01-17]. Identifikátor záznamu 129652 : Kostel sv. Jana Křtitele. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.