Dolní Bradlo

Dolní Bradlo je část obce Horní Bradlo v okrese Chrudim. Nachází se na jihovýchodě Horního Bradla. V roce 2009 zde bylo evidováno 85 adres.[2] V roce 2001 zde trvale žilo 130 obyvatel.[3]

Dolní Bradlo
Lokalita
Charakterčást obce
ObecHorní Bradlo
OkresChrudim
KrajPardubický kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice49°48′3″ s. š., 15°44′56″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel118 (2011)[1]
Katastrální územíHorní Bradlo (8,6 km²)
PSČ539 53
Počet domů57 (2011)[1]
Dolní Bradlo
Další údaje
Kód části obce409961
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dolní Bradlo leží v katastrálním území Horní Bradlo o výměře 8,6 km2.[4]

Exulanti

V době pobělohorské (doba temna) během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska. Dělo se tak pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků zpočátku organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu, fyzické tresty, domovní prohlídky atd. Číst nebo vlastnit Bibli bylo zakázáno. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům.[5] Z Bradla (farnost Libice u Chotěboře) prokazatelně uprchl v roce 1742 přes městečko Münsterberg v pruském Slezsku:[6]

  • Jan Utíkal (1702–19.8.1787 Husinec), hostinský z Bradla, s celou svou rodinou.[7] V Münsterbergu se mu dne 7.9. 1742 narodil syn Jan, který po deseti dnech zemřel. V roce1752 měla rodina Jana Utíkala deset členů. Později všichni odešli do Husince, kde zakoupili 21.8.1753 hospodářskou usedlost a v roce 1765 i domek u kostela. Jan Utíkal pak převzal práci kostelníka. Jeho syn František byl v roce 1778 v Husinci konšelem a slušně zasloužilý starší církevní.

Kazatelem sboru v Husinci a Čermné v pruském Slezsku byl od roku 1754 až do své smrti Samuel Figulus (2.4.1724, Skoki–1771), pravnuk Jana Amose Komenského. Historii exulantů popisuje ve svých knihách Edita Štěříková (včetně informačních zdrojů, odkazů a údajů z matrik). Dokumenty se nacházejí především ve státních archivech  a v rukopisných odděleních knihoven v Německu (např. Herrnhut), Švýcarsku, Polsku a Čechách. Ne všechny zahraniční archivy byly probádány. Potomci exulantů žijí v Německu, USA, Kanadě, Austrálii, někteří se jako reemigranti vrátili v roce 1945 do Čech z polského Zelova.

Reference
  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
  3. Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2003-12-22 [cit. 2010-02-01]. Dostupné online.
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu.
  5. Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských exulantech. Kalich, 2005
  6. Edita Štěříková: Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. Kalich, 2001, str. 337 a 414–415
  7. Ferdinand Hrejsa: Sborové Jednoty bratrské. Zprávy o sborech bratrských a o Bratřích v Prusích, Polsku, na Slovensku a v cizině a za protireformace i v zemích českých. In: Reformační sborník, Praha, 1939

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.