Doživotí

Doživotí je v České republice nejvyšším možným trestem (trest smrti od roku 1990 neexistuje). Uložit jej lze pouze pachateli, který spáchal zvlášť závažný zločin vraždy, nebo který při spáchání zvlášť závažného zločinu obecného ohrožení, vlastizrady, teroristického útoku, teroru, genocidia, útoku proti lidskosti, použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje, válečné krutosti, perzekuce obyvatelstva nebo zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků úmyslně způsobil smrt člověka. Za trestný čin vraždy však lze udělit pouze, pokud je vražda spáchána na dítěti mladším patnácti let, těhotné ženě, dvou a více lidech, opětovně, zvláště trýznivým nebo krutým způsobem, za účelem finančního zisku nebo zatajení důkazů nebo za vraždu úřední osoby nebo svědka. A jen tehdy, pokud je spáchaný zločin mimořádně závažný vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce anebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku, přičemž jeho uložení vyžaduje účinná ochrana společnosti, případně dle psychologů není naděje, že by pachatele bylo možno napravit výjimečným trestem odnětí svobody nad 20 až do 30 let. V praxi se doživotí uděluje zejména za brutální nebo vícenásobnou vraždu.[1]

Psychologové určují, zdali je u dotyčného možná resocializace (náprava). Pokud ano, dostane dotyčný nižší trest, pokud je resocializace nulová, nebo problematická, může dostat doživotí. Někteří vězni svůj doživotní úděl neunesou a pokusí se o sebevraždu, nejčastěji oběšením (Jack Unterweger, Kevin Dahlgren, Lumír Moric, Stanislav Večeřa). Tzv. lesní vrah Viktor Kalivoda se podřezal žiletkou na holení.

Doživotně odsouzený člověk však nemusí za mřížemi strávit celý svůj život. Po 20, ve výjimečných případech až po 30 letech (soud může při vynesení rozsudku stanovit, že do této doby se nezapočítává doba strávená ve věznici se zvýšenou ostrahou; přeřadit vězně odsouzeného na doživotí do věznice s mírnějším režimem je možné nejdříve po uplynutí 10 let) po odsouzení si může požádat o podmíněné propuštění. Žádost pak projedná soud. Pokud se odsouzenec ve vězení skutečně napravil, může být propuštěn. Pokud však ani po tak dlouhé době nejeví známky nápravy či lítosti, může být jeho žádost zamítnuta.[2] Současná praxe je však taková, že i navzdory tomu, že má doživotně odsouzený právo požádat o podmíněné propuštění, soudy takové žádosti většinou zamítají. Dosud jediným podmíněně propuštěným doživotně odsouzeným je František Müller, který nebyl k doživotí odsouzen za vraždu, ale za účast na přepadení klenotníka v Německu, při kterém fyzicky nikomu neublížil a tento rozsudek mu byl určen podle německého práva (jeho komplic, který klenotníka střelil do hlavy byl v Česku odsouzen k 13,5 letům vězení).

Ke konci roku 2020 bylo v České republice celkem 44 doživotně odsouzených vězňů, z toho tři ženy.[8] Doživotně odsouzení vězni jsou umístěni ve věznicích Valdice, Mírov, Karviná, Opava (jen ženy). Doživotně odsouzení muži přeřazení z režimu zvýšené ostrahy do ostrahy jsou umístěni ve věznicích Rýnovice a Horní Slavkov.

• Vrazi.cz Fenomén masových vrahů