Andrej Krob

Po vyučení montérem mostních konstrukcí, dvouleté vojenské službě a krátkém období práce na vodních vrtech v Adršpachu je osud Andreje Kroba pevně spojen s českým divadlem. Od roku 1963 Krob působí v Divadle Na zábradlí (DNZ) jako šéf jevištní techniky, asistent a herec. Zde se setkal s Václavem Havlem, se kterým sloužil po dobu základní vojenské služby. Jejich vztah je později zpečetěn místem Hrádeček u Vlčic, kde si vedle rodinné chalupy Krobů kupuje venkovský dům i Václav Havel a kde později vzniká fenomén Hrádeček jako jedno z center kulturního života v době normalizace. Osobní vztah s Václavem Havlem nejlépe dokumentuje skutečnost, že Andrej Krob se ženou byli posledními hosty rodiny Havlových před smrtí Olgy Havlové, i jedním z mála, kdo později strávil s Václavem Havlem poslední týdny, dny a hodiny jeho života.

V Divadle Na zábradlí dochází k osudovému setkání s režisérem Janem Grossmanem, Liborem a Anettou Fárovými. Krob se díky Grosmanově kooperativistické metodě práce podílí na jeho inscenacích drobnými nápady i drobnými mikrorežiemi. Jejich vztah je vztahem učitele a žáka...

V roce 1966 se při vystoupeních v DNZ seznámil s Leonidem Jengibarovem, armensko-ruským mimem, který tehdy svým projevem okouzlil Prahu. I díky svému částečně ruskému původu se Krob stává Jengibarovým přítelem a pražským průvodcem.

V roce 1967 Krob z Divadla na Zábradlí odchází pro neshody s nadřízeným i ředitelem Vodičkou. Nově působí jako kastelán na zámku Březnice. Zde zakládá spolu s učitelkou českého jazyka amatérské divadlo ze studentů místní střední školy, se kterým získává s inscenací „Krále Ubu“ ocenění na festivalu amatérských divadel v Hronově i na festivalu amatérských souborů v Belgii. Premiery inscenace v Březnici se na Krobovo pozvání účastní Jan Grosman i Václav Havel a kvalita představení i Krobův dramaturgický přístup k inscenaci vede Jana Grossmana k naléhavé výzvě, aby se Andrej Krob okamžitě vrátil do Divadla Na zábradlí.

Období Jana Grosmana Na zábradlí se koncem 60. let vyčerpává i z režiserových osobních důvodů a na divadlo záhy krutě dopadají i nové pořádky roku 1969 a nastupující normalizace. Krob spolupracuje s Grosmanovým nástupcem J. Gilarem a po jeho emigraci přechází jako šéf techniky do pražské Reduty.

V roce 1968 se v průběhu pantomimického festivalu seznamuje se Ctiborem Turbou a Borisem Hybnerem, a posléze s Richardem Rýdou, Josefem Platzem a Bolkem Polívkou, se kterými pak spolupracuje již v Redutě jako šéf techniky Pantomimy Aldreda Jarryho a pokračuje i na Turbových a Hybnerových individuálních projektech po rozpadu tohoto souboru. Podniká s nimi četné zahraniční cesty.

Je členem legendárního Cirkusu Alfred (1973–1979), kterým se Ctibor Turba stává jedním z věrozvěstů Nového cirkusu.

Od první poloviny 70. let se stává také členem souboru Divadla Járy da Cimrmana a přivádí do divadla Jana Hrabětu, Jana Kašpara, Václava Kotka a další. Hrál v těchto rolích:

• Vyšetřování ztráty třídní knihy – asistent (v semináři, část „Názorné a úlekové fixace“)
• Hospoda na Mýtince – studente cimrmanologie a Inspektor Trachta
• Němý Bobeš – Papoušek a Baronova matka
• Cimrman v říši hudby – asistent (nosič pití, nosič kytek)
• Dlouhý, široký a Krátkozraký – technik v semináři a Pocestný
• Posel z Liptákova – Vnuk Járy Cimrmana pan Schmoranz

Od této doby se datuje jeho velmi silné a pevné přátelství s Ladislavem Smoljakem, které vyvrcholí Smoljakovou účastí na práci Krobova Divadla na tahu poroce 1989.

Ke Krobově návratu došlo v 90. letech kdy alternoval chvíli Smila Fleka z Nohavic v Blaníku a 2x sehrál i Aloise Formánka v Lijavci. Brzy divadlo opět opouští. Od roku 2013 pak vystupuje v Českém Nebi v roli Praotce Čecha.

V roce 1975 se nakrátko vrací do DNZ jako šéf jevištní techniky Pantomimy Ladislava Fialky. Toto období končí Krobovou inscenací Žebrácké opery v Horních Počernicích po které je okamžitě propuštěn.

Tato událost je spojena s Divadlem Na tahu, které se schází poprvé schází v roce 1974. S ním pak jako první hru nastudoval a veřejně uvedl Žebráckou operu již několik let zakázaného autora Václava Havla. Členy souboru byli Viktor Spousta, Jan Hraběta, Jan Kašpar, Jana Tůmová, Lída Michalová, Zdena Žďárská, Jana Řípová – Sekyrová, Zina Kuščynská, Anna Kotková, Renata Wernerová-Medunová, Ivana Losová-Vostárková, Saša Bačkovský, André Černoušek, Prokop Voskovec, Jiří Hasák a Alena Hasáková. Technicky představení zajišťovali Aleš Konarovský, Karel Bureš a rodinní příslušníci. V roce 1974 zakládá tradici Zahradních slavností na Hrádečku.

Počernické představení se setkalo s živým zájmem státní bezpečnosti. Andrej Krob je spolu s Annou Kotkovou, Ivanou Losovou-Vostárkovou, Sašou Bačkovským a dalšími vyslýchán StB, část souboru je perzekvována, stejně jako někteří z diváků...V té době je tedy Andrej Krob již aktivní v disentu a stává se předmětem dlouhodobého zájmu Státní bezpečnosti.[1]

Na přelomu let 1976/1977 se stal jedním z prvních signatářů Charty 77, po vyhození z DZN opouští i ostatní divadelní projekty a živí se po dlouhou dobu jako montér těsnění oken. Paralelně zakládá Originální videojournal, dokumentuje život českého disentu a je stále divadelně aktivní mnoha inscenacemi Divadla Na tahu i jejich videopodobami.

Po roce 1989 se plně věnuje divadelní režii. Jako divadelní režisér hostuje v mnoha českých i zahraničních divadlech. Mezi význačné práce patří i inscenace Havlových her na profesionálních scénách: hry „Audience“, „Vernisáž“ a „Žebrácká opera“ v Polsku v divadle C. K. Norwida v Jelení Hoře, „Pokoušení“, „Vyrozumění“, „Odcházení“ v Klicperově divadle v Hradci Králové, Largo desolato v Karlových Varech, či „Ztížená možnost soustředění“ v Divadle na zábradlí. Režíroval také Shakespearova Hamleta v divadle v Chebu a v Klicperově divadle v Hradci Králové inscenoval hru Josefa Topola „Sbohem, Sokrate“. Novou éru Krobovy práce začíná spolupráce s dramatikem René Levinským. Spolupracuje s Nejhodnějšími medvíky z Hradce Králové, Billbo Campagnie Jiřího Reidingera. V prosinci roku 2005 vystoupil s Václavem Havlem v pořadku ČT dramaturga Jana Kratochvíla (syn M.V.Kratochvíla, spolupracovník Ctibora Turby, klíčová postava projektů Cirkus Alfred, Divadelní pouť a dalších) „Noc s Andělem“, ve kterém oba odhalili zákulisí svého vztahu. V pořadu vystoupili také Ladislav Smoljak a Sylvie Krobová. Pořad byl připraven ve spolupráci se Sašou Bačkovským.

Andrej Krob také natočil několik dokumentárních snímků pro Českou televizi, mezi jinými seriál jedenácti dílů pro cyklus „Samizdaty“ a sedm dílů pro „Ateliéry“ či hodinový dokument „Magor“. Prací Andreje Kroba je dokumentární film „Fenomén Hrádeček aneb Strašidla pod Břečtejnem“ natočený v r.2006 ve spolupráci s Jiřím Reidingerem a producentem Čestmírem Kopeckým.

Andrej Krob byl pedagogem Vyšší odborné školy herecké v Praze.

Dvorním výtvarníkem Krobových inscenací je scénograf Jan Dušek.

Poslední inscenací Andreje Kroba je Havlova hra „Asanace“ v Klicperově divadle, jejíž premiéra patřila k vrcholným divadelním zážitkům sezóny 2016. Na této inscenaci se neprojevil vztah Andreje Kroba s Dagmar Havlovou, který lze, nehledě na silnou podporu vztahu Dagmar Veškrnové a Václava Havla ze strany Andreje Kroba, dnes považovat za krajně napjatý ze strany dramatikovy vdovy. Inscenace byla málem zmařena vysokými finančními nároky nositelky autorských práv.

Andrej Krob patří k silným osobnostem českého divadla, které vzešly z pionýrské doby divadla malých forem z počátku 60. let. Jeho osud je jakoby odvozen z divadelního světa génia Jana Grossmana. Pro divadlo objevil mnoho talentů. Vytvořil si osobitý styl režijní práce s neherci, jehož prvky uplatňuje i při práci s profesionály.

Nyní působí v Divadle Járy Cimrmana v představení České Nebe. Zdědil po Janu Kašparovi roli Praotce Čecha.

Ze strany otce je potomkem katolických německých imigrantů (rod se usídlil v Mutějovicích v době otevírání uhelných dolů v 18. století). Rodina otce po roce 1867 migrovala dále na Volyň (jiná část do USA). Patřila k prvním usedlíkům v Malíně (stavení 28). Po roce 1880 podobně většině českých katolíků v Rusku přijala pravoslaví (násilná rusifikace). Děd Andreje Kroba, Jeroným, byl obchodníkem. Babička Anna Krobová pocházela z Turnovska a na Volyň byla prodána jako nevěsta. V době seznámení s J. Krobem, se kterým založila početnou rodinu (pět dětí) byla vdovou. Anna Krobová se stala aktivní členkou české komunity v Rusku (Ukrajině) , především v Kyjevě (zástupkyně Předsedkyně spolku českých dam, Zdravotní služba České družiny v bitvě u Zborova., členka školních komitétů a podporovatelka české vzdělanosti). V letech 1922–1927 byla vězněna bolševiky na Ljublance v Moskvě. Rodina se vrátila do ČR v roce 1928. Anna Krobová obdržela za své zásluhy o český stát od Prezidenta Masaryka „Revoluční medaili“. Otec Jeroným Krob studoval v Kyjevě (diplomacie, stavitelství), dokončil vzdělání v Praze na ČVUT. Krobova matka pocházela z ruské rodiny usazené v Moskvě. Byla dcerou jednoho z čelných představitelů ruského dorevolučního družstevního hnutí N. M. Michajlova, člena moskevské Dumy a vlády, poradce ministra zásobování Prozatímní vlády, esera, zednáře, který po roce 1907 strávil pět let ve vyhnanství za účast v revolučním hnutí 1905 až 1907. Michajlov byl po roce 1917 veřejně označen za nepřítele sovětského režimu v novinách Pravda (1920) a stejně tak v knize Golinkova „Pravda o vragach naroda“. V roce 1922 byl donucen k emigraci společně s celým vedením Centrosujuzu (ústředí družstev), zastával zde funkci obchodního ředitele. Žil v Paříži, Londýně a Praze, kde působil v ruském zahraničním archivu, člen ZEMGORU – pověřený otázkami utečenců v Řecku a Československu, v roce 1928 člen revizní komise v Paříži, člen zednářské lože. Děti Michajlova žili z části v Řecku, nejmladší se vzdělávaly v RČS. Bratr matky, tajemník agrárního politika Maslova, byl z Prahy unesen v roce 1945 a strávil 16 let v sovětských táborech.

Andrej Krob má čtyři dcery. Osvojenou Lucii, a vlastní dcery šansonierku a herečku Sylvu Krobovou, Terezu Krobovou a Kateřinu Krobovou, scenáristku a dramaturgyni (ČT). Manželkou Andreje Kroba je Anna Freimanová, sestra herečky Veroniky Freimanové. Anna Freimanová byla dlouhé období (od 70. let) osobní asistentkou Václava Havla a dnes spravuje jeho literární odkaz v Knihovně Václava Havla. Sestra Andreje Kroba, Marina Bačkovská, je překladatelkou a tlumočnicí. Jejím mužem byl generál Ing. Jan Bačkovský. Andrej Krob je strýcem jedné z výrazných postav současného českého výtvarného umění ak. mal. Jana Bačkovského.