Diner

Diner (z anglického Dining car – jídelní vůz)[1] je typ malé restaurace nacházející se převážně na severovýchodě a středozápadě Spojených států amerických, rovněž jako v dalších částech Spojených států,[2] Kanadě, západní Evropě a Libanonu. Menu tvoří široká paleta jídel, především americké kuchyně, v jednoduché úpravě. Typická je neformální atmosféra a čtyř až šestimístné jídelní boxy obsluhované servírkami v kombinaci s místy u dlouhých pultů s obsluhou přímo od kuchařů.[3] Většina dinerů má prodlouženou pracovní dobu, ty u dálnic a na lokalitách s vyšší intenzitou směnných provozů pak zůstávají otevřeny 24 hodin denně.

Moderní dinery si mohou zachovávat typický exteriér prvních takových restaurací. Původní dinery vznikly přestavbou železničních vozů,[2] uchovaly si jejich podélný, protáhlý profil a prvky interiéru. U zrodu dinerů stál tiskař Walter Scott, který svou původní profesi opustil roku 1872 a začal s nočním prodejem jídla z odstaveného železničního vozu taženého koňmi u kanceláře deníku v rhodeislanském Providence. Nevědomě se tak zasloužil o vznik kultury dinerů.[1] Ve 20. až 40. letech dvacátého století byly dinery známy jako „jídelní vozy“, obvykle prefabrikované[1] v továrnách ve formě moderních mobilních domů, s možností připojení do vlakové soupravy či za nákladní auto.

V dinerech je servírována rychlá americká kuchyně, připravovaná z běžného spotřebitelského zboží včetně hamburgerů, hranolek, vícevrstevných sendvičů, steaků a sekané. Nápojové menu zahrnuje kávu a ručně míchané mléčné koktejly. Mezi dezerty patří koláče nebo palačinky.[2][3]

Součástí exteriéru amerických restaurací je vrstva korozivzdorné oceli a velká okna, jakožto jednotící prvky dinerové architektury.[1] Přítomen může být retro styl, včetně jukeboxů a hracích automatů.[2]

Téma dineru nalezlo odezvu v kultuře. Ikonická olejomalba Edwarda Hoppera Noční ptáci z roku 1942 zachytila hosty v městském dineru během pozdní noci.[4] Norman Rockwell znázornil v obraze The Runaway z roku 1958 mladého amerického chlapce a ochranářského dálničního policistu u pultu anonymního dineru.[5] Dinery se staly jedním ze symbolů amerického optimismu a prosperity 50. let dvacátého století, rovněž tak místem setkávání teenagerů, představující kulisu rande. V televizi a ve filmu se restaurace objevily např. v dílech The Blob, Happy Days, Pomáda a Diner. Písničkářka Suzanne Vega napsala píseň „Tom's Diner“, kterou roku 1987 vydala jako singl v rámci alba Solitude Standing. Skladba pojednávala o restauraci na rohu Broadwaye a 112. ulice.[6]