Diabetická noha

Syndrom diabetické nohy se objevuje nejen u diabetiků, ale i u jiných pacientů s ulceraci, s gangrénou nebo po amputací části končetiny. Hlavní příčiny jsou dvě:

Otevřené nehojivé rány, typické stavy diabetické nohy, bývají souhrnem více okolností, ale podle svých hlavních příčin mají i svá většinou pravidelná místa vzniku a odlišný průběh. Podle hlavních příčin se dělí na:

Stupeň postižení se u diabetické nohy hodnotí dle Wagnerovy klasifikace.[2]

• 1. stupeň – povrchové postižení pokožky (dermis)
• 2. stupeň – hlubší postižení podkoží (subcutis)
• 3. stupeň – hluboké postižení vaziva (např. plantární fascie)
• 4. stupeň – místní projevy gangrény
• 5. stupeň – gangréna celé nohy

Při konzervativní léčbě je prvořadým úkolem striktní úprava poruchy metabolismu glycidů za současného se vyhnutí hyperglykémie. Rány jsou ošetřovány vhodnými obvazy pro suché nebo mokré hojení ran, které mají urychlit fázi granulaci a epitelizaci. Současně se podávají antibiotika (proti stafylokokům, streptokokům, a anaerobním bakteriím). Poškozená končetina je odlehčována (nezatěžována).

Pokud jsou rány chronické, rozsáhlé a hluboké a nelze je běžným způsobem zvládnout, je nutno přistoupit k cévní chirurgii, která má zajistit dostatečné prokrvení poraněné nohy zprůchodněním krevního řečiště. Existují dva způsoby, jak toho dosáhnout:

• angioplastika – rozšíření tepny v místě zúžení balónkovým katétrem, případně vyztužení stentem,
• chirurgický – překlenutí zúženého místa cévní náhradou, bypassem.

Poslední možností jak zachránit pacientovi život při zvlášť rozsáhlých gangrenách je amputace končetiny. Ročně je v České republice amputována noha cca 800 pacientům[1].[3][4][5][6]

Jednou z hlavních možností jak u diabetiků předcházet syndromu diabetické nohy je především udržení správné hladiny krevního cukru (glykémie) a obdobně důležitého cholesterolu. Glykovaný hemoglobin HbA_1c (dlouhý cukr) by neměl přesahovat 6,5 %, maximálně 7,5 %, glykémie na lačno by neměla být větší než 6 maximálně 7 mmol/l. Celkový cholesterol nemá překračovat 5, nejvíce 6,5 mmol/l, hodnota triglyceridů má být pod 1,7, výjimečně může dosahovat 2,2 mmol/l[2]. K dosažení těchto hodnot je většinou nutná komplexní léčba, tj. kombinace diety, úměrně zvýšený fyzický pohyb pacienta a perorální antidiabetika nebo inzulín.

Důležité jsou také pravidelné prohlídky nohou u specializovaného lékaře (podiatra), správná hygiena nohou a snaha o zamezení poranění dolních končetin. Mnohdy zanedbanou příčinou vzniku diabetické nohy je nevhodná obuv, která je nejčastější příčinou vzniku vředů. Pro předcházení jejích vzniku se nedoporučuje nosit boty s vysokým podpatkem, s otevřenou nebo úzkou špičkou. Nejvhodnější jsou tzv. diabetické, stejně jako nesvírající ponožky. Je taktéž nesprávné chodit bosý a to i doma. S ohledem na cévy je nepřípustné používat horkou lázeň nebo saunu, používat dráždivé náplasti na kuří oka, vyvarovat se poranění při stříhaní nehtů a hlavně nekouřit.[2][3][4]