Dewoitine D.500

Dewoitine D.510 (N°48, F-AODZ), Francie

Letoun D.500 navrhl zakladatel, technický ředitel a hlavní konstruktér společnosti Émile Dewoitine na základě specifikací C1, které vydalo francouzské ministerstvo letectví v roce 1930 na letoun, který měl nahradit stroje Nieuport-Delage NiD 62. V té době bylo ještě očekáváno vítězství dvouplošníku, ale Dewoitine navrhl na svou dobu revoluční celokovový jednoplošník, který poháněl nový motor Hispano-Suiza 12Xbrs s max. výkonem 507 kW ve výšce 4 000 m.[1] Prototyp D.500-01 poprvé vzlétnul 18. června 1932.[2] Zkušební lety odhalily potíže s chlazením motoru, vysokou přistávací rychlost (letoun neměl klapky) a potíže s ovladatelností ve vývrtce.[1] Přesto byl letoun vybrán jako vítěz soutěže. V listopadu 1933 bylo objednáno prvních 60 kusů, přičemž první sériový letoun D.500-C1 poprvé vzlétnul 29. listopadu 1934.[2] Výzbroj letounu tvořily dva synchronizované kulomety Vickers ráže 7,7 mm a později Darne ráže 7,5 mm montované nad motor, přičemž bylo možné namontovat ještě dva kulomety do křídla.[1] Další verzí byl letoun vyzbrojený leteckým kanónem Hispano-Suiza S7 ráže 20 mm, který střílel osou vrtule. Kanón byl namontován mezi válci motoru Hispano-Suiza 12Xcrs. Tato verze byla označena D.501-C1. Další dva kulomety byly neseny v křídle.

Letouny byly vyráběny v závodě Dewoitine (později SNCAM), ale především i v licenci u společností Lioré et Olivier (později SNCASE) a Ateliers-et-Chantiers de la Loire (později SNCAO).[1] 14. srpna 1934 poprvé vzlétnul letoun nové verze s označením D.510. Letoun vznikl úpravou jednoho letounu D.500, který dostal nový výkonnější, ale i těžší motor Hispano-Suiza 12Ycrs s výkonem 632 kW.[1] Letoun měl i větší chladič, palivovou nádrž a mnoho dalších více či méně významných změn. Výzbroj se i nadále sestávala z 20mm kanónu a dvou kulometů Darne, ale později vyrobené stroje nesly již modernější kulomety MAC 1934 ráže 7,5 mm.

Letouny byly i vyváženy do jiných zemí. V roce 1934 objednala Venezuela 3 letouny D.500V. Následovala Litva (14 letounů D.501L), Čína (24 letounů D.510C), Japonsko (2 letouny D.510J), SSSR (1 letoun D.510R) a Spojené království (1 letoun D.510A).

Počátkem roku 1934 projevila turecká vláda zájem o 36 kusů modifikovaných D.500 s pohonnou jednotkou HS-12Xcrs, nebo 12Ycrs s dvoulistou dřevěnou vrtulí. Pod označením D.510T (Turquie) byla zahájena stavba sedmi kusů. Stroje neměly kanón Oerlikon S-9 ráže 20 mm střílející osou vrtule, místo něj byla instalována dvojice pneumaticky ovládaných kulometů Colt-Browning do křídla a další pár do trupu nad motor. Na čtyři závěsníky pod křídlem bylo možno zavěsit pumy o hmotnosti 50 kg. Od francouzských D.510 se dále odlišovaly plnou výstrojí pro létání v noci. Podvozek byl kompletně převzat ze starší verze D.500. První D.510T byl zalétán 27. dubna 1935 na letišti Francazal a v létě pak odeslán do Turecka. Vlivem odkládání dodávek společností Dewoitine a změnou požadavků na letoun zákazníkem došlo ke zrušení objednávky. D.510T byl vrácen zpět výrobnímu závodu v Toulouse, kde byl mezitím postaven druhý exemplář.

D.510T byly nabídnuty francouzskému letectvu, které je odmítlo. O nákup se postaral emirát Hidžáz a Nedžd jako zprostředkovatel pro republikánské Španělsko, na které bylo uvaleno embargo na nákup zbraní. Dewoitine obdržely označení D.510TH a nově instalovanou přídavnou palivovou nádrž do trupu. Naopak veškerá hlavňová výzbroj byla demontována. Po schválení obchodu francouzskou vládou odletěly oba D.510TH 15. listopadu 1936 do Španělska. Jeden z nich však nouzově přistál ještě ve Francii u Rodezu a po demontáži byl převezen na místo určení nákladním automobilem. Španělé do svých D.510TH zabudovali mechanicky ovládané kulomety Darne ráže 7,69 mm. V létě 1937 byl z důvodu nedostatku náhradních dílů pro původní motory Hispano-Suiza 12Ycrs zabudován do draku jednoho D.510TH sovětský licenční motor M-100 (HS-12Ybrs) z SB-2.

Celkově bylo podle některých zdrojů vyrobeno 377 letounů D.500 a letounů od tohoto typu odvozených (97× D.500, 143× D.501, 90× D.510 a 47× na export).[1]

Dewoitine D.510 (L4670), Martlesham Down, říjen 1936

D.500.01

První prototyp letounu.

D.500

První výrobní verze letounu poháněná motorem Hispano-Suiza 12Xbrs s výkonem 515 kW (690 hp). Letouny byly vyzbrojeny dvojicí kulometů Vickers ráže 7,7 mm nebo Darne ráže 7,5 mm na nose letounu. Měl možnost montáže dalších dvou kulometů do křídla. Postaveno 101 strojů (96 pro Francii, 5 na export).

D.501

Letouny s motory Hispano-Suiza 12Xcrs vyzbrojené kanónem Hispano-Suiza S7 ráže 20 mm, který byl uložen mezi válci vidlicového motoru a střílel osou vrtule. Dále byl vyzbrojen dvojicí kulometů v křídle. Postaveno 157 strojů (143 pro Francii, 14 na export).

D.503

Jediný prototyp letounu D.511 vybavený motorem 12Xcrs s čelním chladičem na přídi letounu se stejnou výzbrojí jako D.501. Poprvé vzlétnul 15. dubna 1935.

D.510

Letouny vybavené motory Hispano-Suiza 12Ycrs s výkonem 640 kW (860 hp) vyzbrojené leteckým kanónem Hispano ráže 20 mm a dvojicí kulometů MAC 1934 v křídle. Letoun poprvé vzlétnul 14. srpna 1934. Postaveno 118 strojů (90 pro Francii, 28 na export).

D.511

Prototyp letounu s trupem a ocasní částí letounu D.500, s menším křídlem a motorem 12Ycrs. Byl postaven jeden prototyp, který nikdy nevzlétnul a byl nakonec přestavěn na verzi D.503.

Údaje podle z publikací „The great book of fighters “[2] a „Letadla 1939–45: Stíhací a bombardovací letadla Francie a Polska“.[1]

Dewoitine D.510

Dewoitine D.510 (N°56, R-055), Armée de l'Air, GC I/1

Dewoitine D.510TH (CW-16) španělského republikánského letectva

Čínská republika

• Letectvo Čínské republiky používalo 24 letounů D.510C.

Francie Francie

• Francouzské letectvo
• Francouzské námořní letectvo

Japonsko Japonsko

• Japonské císařské námořní letectvo používalo 2 letouny D.510J pod označením AXD.

Litva Litva

• Litevské letectvo používalo 14 letounů D.501L.

Spojené království

• Royal Air Force zkoušelo 1 letoun D.510A.

Sovětský svaz

• Sovětské letectvo obdrželo jeden letoun D.510R.

Španělsko

• Letectvo Španělské republiky – 2 letouny D.500TB.

Venezuela Venezuela

• Venezuelské letectvo používalo 3 letouny D.500V.