Chemický rozklad

Chemický rozklad (degradace) je chemická reakce, při které vznikají z látek složitějších látky jednodušší. Jinými slovy je to reakce, při které se výchozí látka rozloží na dvě nebo více látek jednodušších. Opakem chemického rozkladu je chemická syntéza.

Chemický rozklad je většinou endotermická reakce, neboť k rozbití vazeb je třeba dodat energii. Reakce chemického rozkladu se dělí na rozklad za dodání energie, rozklad za dodání jiné látky a rozklad biologických organismů.

Příklady chemického rozkladu vody, peroxidu vodíku, oxidu měďnatého a chloridu amonného:

2 H2O → 2 H2 + O2

2 H2O2 → 2 H2O + O2

2 CuO → 2 Cu + O2

NH4Cl → NH3↑ + HCl↑

Například výbušná rozkladná reakce azidu sodného (NaN3)2 na plynný dusík (N2) a sodík (Na) je reakce používaná v airbagu prakticky ve všech vozidle.

Rozklad za dodání energie

Nejčastější typem tohoto rozkladu je tepelný rozklad nebo termolýza, chemický rozklad způsobený teplem. Důležitým parametrem při této reakci je teplota rozkladu látky, při které se látka chemicky rozkládá. Například, pokud se voda zahřeje na více než 2000 °C, malé procento z ní se rozloží na OH, kyslík O2 a H2. Sloučenina s nejvyšší známou teplotou rozkladu je oxid uhelnatý, který se rozkládá při teplotě 3870 °C.

Reakce je tedy endotermická, protože teplo je zapotřebí k rozbití chemických vazeb v rozkládající se sloučenině. Energii pro endotermickou reakci rozkladu lze dodat několika způsoby. Podle toho rozeznáváme tyto reakce:

Příklady tepelných rozkladů:

Tepelný rozklad peroxidu barnatého na oxid barnatý a kyslík:
Tepelný rozklad uhličitanu vápenatého na oxid vápenatý a oxid uhličitý:
Elektrolýza vody na kyslík a vodík:

Příklady rozkladu dusičnanů, dusitanů a amonných sloučenin:

Rozklad za dodání jiné látky

Při tomto typu rozkladu vstupují do rozkladné reakce další sloučeniny:

Příklady rozkladů:
Spalování metanu kyslíkem za vzniku oxidu uhličitého a vody:
Dekarboxylace kyseliny malonové na kyselinu octovou a oxid uhličitý:

Rozklad biologických organismů

Biologický (biotický) rozklad je degradace organických látek v organismech pomocí dalších organismů nazývaných saprobionty (destruktory). Saprobionty jsou všudypřítomné organismy, které se živí rozkládající se organickou hmotou, například mikroorganismy jako jsou bakterie a houby. Saprobionty používají organické sloučeniny jako svůj zdroj energie. Organické látky, obvykle vysoce polymerní proteiny nebo sacharidy, jsou nejprve mechanicky rozloženy saprobioty. Pak následuje chemicky rozklad s vyloučením vzduchu (anaerobní) nebo za přítomnosti vzduchu (aerobní).

V současnosti se stal velkým ekologickým problémem rozklad organických látek v odpadu. Biologická rozložitelnost průmyslově vyráběných chemikálií (například plastů) je časově velmi náročná, a proto byl zaveden termín biologická rozložitelnost. Některé látky se nazývají perzistentní (trvalé, stálé), neboť prakticky nepodléhají biologickému rozkladu.

Zvláštním případem reakce rozkladu je eliminace u organických sloučenin[1], kdy při reakci dochází ke vzniku násobné vazby nebo cyklu při odštěpení jednoduché sloučeniny. Některé organické sloučeniny, jako jsou terciární aminy při zahřívání, procházejí Hofmannovou eliminací a poskytují sekundární aminy a alkeny.

Související články

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Chemical decomposition na anglické Wikipedii, Chemical synthesis na anglické Wikipedii, Zersetzung (Chemie) na německé Wikipedii, Reakcja analizy na polské Wikipedii a Ontledingsreactie na nizozemské Wikipedii.

  1. Encyklopedia techniki CHEMIA. Varšava: Wydawnictwa Naukowo-Techniczne (WNT), 1965. Kapitola degradacja, s. 158.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.