David Matas

Je synem Harryho Matase a Esther Steimanové. V roce 1964 získal titul bakalář filozofie na University of Manitoba, o rok později úspěšně dokončil magisterské studium na Princeton University. Další studia úspěšně zakončil jako bakalář právních věd na Oxford University (1967) a bakalář civilního práva (1968). Profesní kvalifikaci získal jako právní zástupce v Middle Templu ve Velké Británii (1969), v roce byl 1971 povolán ke službě u soudu v Manitobě.

V letech 1968-69 působil jako soudní úředník pro předsedu Nejvyššího soudu v Kanadě, byl členem pracovní skupiny kanadské vlády pro zahraniční vlastnictví (Foreign Ownership Working Group) v roce 1969, smluvním zaměstnancem kanceláře Thompson, Dorfman & Sweatman v letech 1970-71, zvláštním asistentem druhého generálního prokurátora v letech 1971-72. Dále také spolupracoval s kanceláří Schwartz, McJannet, Weinberg v letech 1973-79 a vede privátní praxi v uprchlickém a imigrační právu a v oblasti lidských práv, 1979 – až dodnes.

Taylor versus Kanada (Komise pro lidská práva), 1990, Kindler v. Kanada (Ministr spravedlnosti), 1991, Kanadská církevní rada v. Kanada (Ministr práce a imigrace), 1992, Deghani v. Kanada (Ministr práce a imigrace), 1993, R. v. Finta, 1994, Reza v. Kanada, 1994, Ross v. New Brunsvick School District, 1996, Canadian Liberty Net v. Kanada (Komise pro lidská práva), 1998, Pushpatan v. Kanada (Ministr práce a imigrace), 1998, R. v. Sharpe, 2001, Spojené státy americké v. Burns, 2001, Suresh v. Kanada (Ministr práce a imigrace), 2002, Chieu v. Kanada (Ministr práce a imigrace), 2002, Schreiber v. Kanada (Ministr spravedlnosti), 2002, Gosselin v. Québec (Ministr spravedlnosti), 2002, Syndicat Northcrest v. Anselem, 2004, Mugesera v. M. C. I., 2005, Esteban v. M.C.I., 2005.

V lednu 2006 vydal společně s bývalým kanadským tajemníkem pro Asii a Tichomoří Davidem Kilgourem nezávislou vyšetřovací zprávu Krvavá sklizeň (Bloody harvest), která se zabývala odebíráním orgánů členům hnutí Fa-lun-kung v Číně. Po dvou měsících vyšetřování, ke kterému je mimo jiné přizval čínský advokát Kao Č'-šeng prohlásili, že čínská vláda, popravila "velké, ale neznámé množství vězňů svědomí z řad praktikujících Fa-lun-kungu a odebrali jim vnitřní orgány zahrnujíc rohovky, srdce, ledviny a játra a tyto orgány pak s velkým ziskem prodaly zahraničním zájemcům, poptávajícím zdravé orgány k transplantaci." [1] Oba vyšetřovatelé uvádějí, že jejich zpráva nebyla ani jednou z dotčených stran (Fa-lun-kung, Čínská lidová republika) vyvrácena.

Aby přiměli čínskou vládu zastavit tyto absurdní obchody, navštívili vyšetřovatelé více než čtyřicet zemí, kde se zvyšovali veřejné povědomí o masovém, nelegálním a násilném odebírání orgánů v Číně.

Člen kanadské delegace do Valného shromáždění OSN, 1980, člen Taktické skupiny pro otázky imigrace, 1980-1981, člen kanadské delegace na konferenci Spojených národů na téma Mezinárodní dvůr pro trestní právo, člen kanadské delegace na Stockholmském mezinárodním fóru o holocaustu, 2000, ředitel Mezinárodního centra pro lidská práva a demokratický rozvoj (později Rights and Democracy), 1997-2003, člen kanadské delegace do Organizace pro spolupráci a bezpečnost v rámci Evropské konference o antisemitismu, Vídeň 2003 a Berlín 2004.

Přednášející na téma ústavní právo, McGill University, 1972-73, přednášející předmětů “Úvod do ekonomie” a “Kanadské ekonomické problémy”, 1982, mezinárodní právo, 1985, občanské svobody, 1986-88, zákon o imigraci a uprchlictví, 1989, na University of Manitoba.

Ředitel Mezinárodního fondu pro bezpečnost a pomoc Jižní Africe, Kanada, 1990 - 91, ředitel kanadsko-jihoafrické spolupráce, 1991-93, jeden z předsedů kanadského Helsinského výboru pro lidská práva, 1985-dodnes, ředitel Asociace práv a svobod Manitoba, člen winnipegské sekce rady kanadských přátel Hebrejské univerzity, Organizace Přes hranice, zakládající člen a právní poradce, moderátor mezinárodního sněmu ECPAT (Konec dětské pornografii a únosům), Bangkok 2002 a Rio de Janeiro, 2005.

Medaile konfederace udělovaná druhým státním prokurátorem, 1992, Medaile k patnáctému výročí konce 2. světové války, udělovaná židovskými válečnými veterány, 1995, Medaile za vynikající výsledky Asociace práv a svobod státu Manitoba, 1996, Čestný doktorát z práva, Concordia University, Humanitární cena dr. Percy Barsyho, udělovaná kanadskou nemocniční nadací Shaare Zedek, 1997, Ocenění Centennial Community Service Award winnipegské sekce Národní rady židovských žen, 1997, laureát ceny montrealské společnosti Lord Reading Law, 1997, Cena za dosažené výsledky v oblasti lidských práv, uděluje Liga pro lidská práva B’nai Brith Canada oblasti Midwest, 1999, Cena za dosažené výsledky v oblasti lidských práv Community Legal Education Association provincie Manitoba, prezidentská pochvala B’nai Brith Canada, 2004, 2005, Cena Osobnost roku 2006, udělovaná vancouverským Bratrstvem pro náboženskou toleranci.

“Kanadský imigrační zákon”, 1986, “Opožděná spravedlnost: nacističtí váleční zločinci v Kanadě”, 1987, se Susan Charendoff, “Spor o azyl”, 1989, “Dveře se zavírají: selhání ochrany pro uprchlíky”, 1989, s Ilanou Simon, “Už ne: bitva proti porušování lidských práv”, 1994, spoluautor “Mašinérie smrti”, Amnesty International USA, 1995, “Krvavá slova: nenávist a svoboda slova”, 2000, “Následný otřes: antisionismus a antisemitismus”, 2005.

• David Kilgour
• Kao Č'-šeng
• Obvinění z odebírání orgánů členům Fa-lun-kungu v Číně