Dassault/Dornier Alpha Jet

Šest francouzských Alpha Jetů skupiny Patrouille de France

Počátkem 60. let začaly Spojené království a Francie spolupracovat na vývoji nového nadzvukového bojového letadla, které mělo zároveň sloužit k výcviku pilotů. Výsledkem byl letoun SEPECAT Jaguar, který se nakonec dokonale osvědčil v roli bojového stroje. Původní požadavek Francie na cvičné letadlo se tak nenaplnil. Proto začala Francie rozvíjet spolupráci s tehdejším Západním Německem, které potřebovalo nahradit své zastaralé bojové stroje Fiat G.91. Technická specifikace nového stroje vznikla v roce 1968 a v červenci 1969 byla podepsána dohoda o společném vývoji a výrobě. Na základě dohody měla každá ze zemí zakoupit 200 strojů, přičemž výroba měla probíhat v obou státech. Výsledkem mělo být podzvukové letadlo, jehož pohon budou zajišťovat motory SNECMA-Turbomeca Larzac. Německo mělo negativní zkušenosti spojené s haváriemi svých jednomotorových letounů Lockheed F-104 Starfighter, proto hned od začátku prosazovalo koncept dvoumotorového letadla.

Své návrhy předložily tři skupiny výrobců:

• Dassault, Breguet a Dornier přišly se strojem "TA501", který byl vyvinut sloučením starších konceptů Breguet 126 a Dornier P.375,
• SNIAS a MBB předložily návrh letadla s označením "E.650 Eurotrainer"
• Skupina VFW-Fokker předložila koncept s názvem "VFT-291".

Přistávající německý Alpha Jet v RAF Fairford, Gloucestershire, Anglie, 1991

Vítězem soutěže se v červenci 1970 stal návrh TA501 od týmu Breguet-Dassault-Dornier. V roce 1971 byly společnosti Dassault a Breguet sloučeny do firmy Avions Marcel Dassault-Breguet Aviation, která dostala za úkol vyrobit dva prototypy nového letadla. Další dva prototypy postavil Dornier v Německu. Jako první se do vzduchu vznesl francouzský prototyp 26. října 1973 a jeho německý protějšek ho následoval o necelé tři měsíce později.

Ještě v září 1973 k programu přistoupila i Belgie, která pro své letectvo objednala 33 kusů letounu.[1]

Sériová výroba byla rozdělena mezi společnosti Dassault, Dornier a belgickou SABCA, z nichž každá vyráběla část dílů letounu (Dassault: střední část trupu; Dornier: křídlo, zadní část trupu a ocasní plochy; SABCA: špici trupu a křídelní klapky) a současně provozovala montážní linku kompletující letouny ze subsestav dodávaných ostatními výrobci.[2]

V květnu 1979 začalo Francouzské letectvo nahrazovat zastaralé T-33 Silver Star, Mystère IV a Fouga Magister novými Alpha Jet E (E jako École, t. j. školní). Francie nakonec neobjednala 200 letadel jak se původně plánovalo. Snížila tento počet na 176 kusů a ty byly dodány do roku 1985.

Západní Německo nemělo zájem o letadla ve cvičné verzi. Preferovalo výcvik na amerických strojích, který němečtí piloti podstupovali na amerických základnách. Dodávky bojové verze Alpha Jet A (A jako Appui Tactique, t. j. taktická podpora) začaly v roce 1978 a byly ukončeny o 5 let později. Luftwaffe objednala celkem 175 strojů.[3]

Pár Alpha Jetů A za letu

Alpha Jet E s otevřenými překryty kabiny

Alpha Jet je lehký hornoplošný letoun malých rozměrů. Na náběžné hraně křídel byl použit tzv. "psí zub", což je zářez, který zlepšuje aerodynamické vlastnosti letounu při vzletu a přistání. Křídla mají velké Fowlerovy klapky a po obou stranách trupu před ocasními plochami jsou brzdící štíty. Účinně zvyšují vztlak při přistání v malých rychlostech.

Tříbodový podvozek tvoří přední podvozková noha, která se zatahuje dozadu, zatímco nohy hlavního podvozku se zatahují do gondol motorů.

V gondolách ve spodní části trupu jsou umístěny dva proudové motory SNECMA Turbomeca Larzac 04-C5 o tahu 13,24 kN. Stroje Luftwaffe byly později modernizovány variantou Larzac 04-C20 o tahu 14,12 kN.

Kokpit má tandemové uspořádání sedadel a dva samostatné překryty. Zadní sedadlo se nachází ve vyšší poloze, což umožňuje instruktorovi mít směrem vpřed dobrý výhled. Francouzský Alpha Jet E byl vybaven vystřelovacími sedadly Martin Baker AJRM4, zatímco německý Alpha Jet A měl sedadla UPC/Stencel S-III-F3.

Francouzská letadla měla jen základní avionické vybavení, zatímco německé stroje disponovaly poměrně sofistikovaným navigačně-bojovým systémem. Ten se skládal z inerciálního navigačního systému Lear-Siegler, dopplerovského navigačního systému Litton a průhledového displeje Kaiser/VDO.

Obě provedení se mírně odlišují i vzhledem špičky trupu, která je u verze A ostře zašpičatělá, zatímco u varianty E má oblejší tvar. Obě varianty mají čtyři závěsné body pod křídlem a jeden v ose trupu, s celkovou nosností až 2 200 kg výzbroje.[4] Podtrupový závěsník je primárně určen k nesení kontejneru s automatickým kanónem, buď DEFA ráže 30 mm či Mauser BK-27 ráže 27 mm.

Alpha Jet 01 v Dornier-Museum

Alpha Jet Nigerijského letectva s podvěšenou výzbrojí

Alpha Jet A

Lehký útočný letoun původně určený pro německou Luftwaffe.

Alpha Jet E

Cvičný letoun původně užívaný francouzskými a belgickými vzdušnými silami. Belgické označení Alpha Jet 1B.

Alpha Jet E+

Verze s modernizovanou elektronikou a avionikou užívaná pod označením Alpha Jet 1B+ Belgickým letectvem.

Alpha Jet MS1

Varianta pro Egyptské vojenské letectvo schopná nasazení v cvičné i útočné roli. Část strojů byla sestavena v Egyptě z dodaných součástí.

Alpha Jet MS2

Vylepšená verze MS1 optimalizovaná pro bojovou roli, s novou avionikou, výkonnějšími motory Larzac 04-C20, skleněným kokpitem Lancier a možností výzbroje střelami Matra R550 Magic.

Alpha Jet 2

Nerealizovaný vývoj Alpha Jetu E, ve variantě optimalizované pro útočnou roli. Původní projekt označen jako Alpha Jet NGAE (Nouvelle Generation Appui/École, útočně-cvičný nové generace). Některé prvky uplatněny u modelu MS2.

Alpha Jet 3

Projekt označovaný také jako Alpha Jet Lancier či Alpha Jet ATS (Advanced Training System, pokročilý cvičný systém) vybavený skleněným kokpitem a modernizovanou avionikou.

Alpha Jet M

Nerealizovaný projekt palubního cvičného letounu pro Aéronavale odvozený z projektu Alpha Jet 3, který měl ve výcviku nahradit letouny Fouga CM.175 Zéphyr a Dassault Étendard IV.

Alpha Jet VTX

Verze založená na variantě Alpha Jet A, která se účastnila soutěže US Navy VTX na palubní cvičný letoun který měl nahradit North American T-2 Buckeye a Douglas TA-4F Skyhawk. Upraven jeden kus.

Uživatelé Alpha Jetu. Modře současní, červeně bývalí.

Alpha Jet v roce 2008 na Royal International Air Tattoo (RIAT)

• Belgie Belgie
  • Belgické letectvo
• Egypt Egypt
  • Egyptské vojenské letectvo
• Francie Francie
  • Francouzské letectvo
• Kamerun Kamerun
  • Kamerunské letectvo
• Katar Katar
  • Katarské letectvo
• Maroko Maroko
  • Marocké královské letectvo
• Německo Německo
  • Luftwaffe (dříve)
• Nigérie Nigérie
  • Nigerijské letectvo
• Pobřeží slonoviny Pobřeží slonoviny
  • Letectvo Pobřeží slonoviny (dříve)
• Portugalsko Portugalsko (dříve)[5]
  • Portugalské letectvo
• Spojené království Spojené království
  • QinetiQ – šest strojů (Alpha Jet A, dříve Luftwaffe)
• Thajsko Thajsko
  • Thajské královské letectvo
• Togo Togo
  • Ozbrojené síly Toga