Guru

Sanskrtské podstatné jméno guru, znamená v češtině a ve všech řečech ze sanskrtu odvozených, jako hindština, maráthština, bengálština, gudžarátština a nepálština, „učitel“.

V hinduistické tradici je toto slovo synonymem pro vědění nebo poznání džňána. Jako adjektivum se často užívá ve významu „závažný“ nebo „důležitý“, a to vždy ve vztahu k vědění[2] „závažná duchovní moudrost,“[3] „závažné duchovní poznání“,[4] „závažné kvality dobra ve spisech a v osvícenství“,[5] nebo „závažná podstata poznání“.[6]

Slov guru je odvozeno ze sanskrtského slovního kořenu gṛ („vzývat“ nebo „prosit“) a má určitý vztah i ke slovnímu kořenu gur („povznést“ nebo „snažit se“). Tradiční etymologie popisuje termín „guru“ jako vztah mezi světlem a tmou. „Guru je ten, kdo rozptýlí tmu nevědomosti světlem poznání“.[7][8][9]

Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český u slova guru uvádí standardní skloňování podle vzoru „pán“, (typ guru, kuli, grizzly, kádí – tedy dokonce je slovo „guru“ jakýmsi podvzorem pro přejatá slova končící na „u“, jako je emu, kakadu, kudu, marabu, nandu, zebu), tedy tvary guru, gurua, guruovi, od vzoru „pán“ se liší pouze 5. pád, v němž se používá tvar 1. pádu. Ve 3. a 6. pádu uvádí pouze dlouhý tvar „guruovi“, nikoliv krátký „guruu“, obdobně v 1. pádě množného čísla pouze „guruové“, nikoliv „gurui“. V poznámce však příručka uvádí, že je heslo „též nesklonné“. Z tištěných slovníků odkazuje pouze na jeden, Akademický slovník cizích slov, který uvádí slovo pouze jako nesklonné.[10]

Mnohé směry považují nalezení osobního gurua za jednu z nutných podmínek k cestě k osvícení. Šrí ádiguru Šankaráčárja konstatuje:

"Tři věci jsou opravdu vzácné a uskuteční se pouze díky nejvyšší Boží milosti: narodit se jako člověk, mít intenzivní touhu po osvobození a najít útočiště u osvíceného mudrce." [11]

Guru je v této souvislosti viděn jako někdo, kdo přijatého žáka důvěrně zasvětí do posvátného vědění a doprovází ho na této cestě od začátku až do konečného vysvobození z koloběhu života a smrti (samsára).