Koncentrační tábor Dachau

Tento tábor otevřený 22. března 1933[1] byl prvním stálým koncentračním táborem pro politické vězně založeným vládní koalicí Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) a Německé nacionální strany lidové (rozpuštěna 6. července 1933). Heinrich Himmler, někdejší policejní ředitel v Mnichově, oficiálně tábor popsal jako „první koncentrační tábor pro politické vězně.“[1]

Dachau posloužil jako prototyp a modelový příklad pro ostatní nacistické koncentrační tábory, které jej následovaly. Jeho základní organizace, vzhled, stejně jako plány budov, byly navrženy jedním z velitelů tábora Theodorem Eickem a posléze byly použity i při výstavbě dalších táborů. Eicke navrhl oddělený bezpečnostní tábor nacházející se poblíž velitelského centra, který se skládal z obytných čtvrtí, administrativy a vojenských táborů. Sám Eicke se stal vrchním inspektorem všech koncentračních táborů a byl přímo zodpovědný za výstavbu ostatních táborů podle tohoto modelu.[2]

Celkem prošlo táborem přes 200 tisíc vězňů z třiceti zemí, z nichž dvě třetiny tvořili političtí vězni a téměř třetinu tvořili Židé.[3] Původně byl tábor určen jen pro 5000 vězňů a vězněni zde měli být především lidé, na které byla uvalena vazba. Postupem času sem byli posíláni i odpůrci režimu, kněží a řeholníci, Židé nebo také homosexuálové. Uvádí se, že v táboře zemřelo celkem 25 613 vězňů a dalších téměř 10 tisíc mělo zemřít v pobočných táborech.[4] Mezi příčiny úmrtí patřily převážně nemoci, podvýživa a sebevraždy. Počátkem roku 1945 v táboře vypukla tyfová epidemie. Při následné evakuaci většina oslabených vězňů zemřela.

Společně s výrazně větším vyhlazovacím táborem Auschwitz-Birkenau se stal koncentrační tábor Dachau pro mnoho lidí symbolem koncentračních táborů. Konzentrationslager (KZ) Dachau rovněž zůstává v paměti lidí, neboť se jednalo o druhý koncentrační tábor osvobozený britskými nebo americkými silami. Tudíž se jednalo o jedno z prvních míst, které Západu odhalilo prostřednictvím novinářů a filmových kronik realitu nacistické brutality. Tábor byl osvobozen 29. dubna 1945 americkými jednotkami, které nalezly v uzavřeném táboře 30 000 vězňů. Téhož dne došlo k masakru části zajatých strážných.

Na seznamu vězňů se nacházelo mnoho osobností veřejného života, jako starostové, komunální politici, poslanci a šlechtici; řada vydavatelů novin a časopisů; mnoho známých a tedy vlivných spisovatelů. Byli sem sváženi lidé různých mediálně aktivních povolání s vlivem na veřejnost, jako hudebníci, skladatelé a právníci. Od konce roku 1940 byli z různých jiných táborů do Dachau svážení již dříve zatčení duchovní různých konfesí, kteří byli koncentrováni v kněžském bloku.

Mezi vězně patřily i tyto osobnosti z českých zemí:

• Prof. ThDr. Josef kardinál Beran
• Josef Čapek
• P. Richard Henkes
• Profesor Ing. arch. Jiří Kroha
• ThDr. Štěpán Maria kardinál Trochta
• bl. P. Engelmar Hubert Unzeitig, CMM (1911-1945), blahořečen papežem Františkem dne 24.9.2016 jako "Anděl z Dachau"
• František Fischer (vzpěrač, olympionik)
• Dom Arnošt Vykoukal, opat
• P. Engelbert Blöchl, cisterciácký kněz
• Vojtěch Preissig, malíř, grafik a odbojář

• SS-Standartenführer Hilmar Wäckerle (22. března 1933 – 26. června 1933)
• SS-Gruppenführer Theodor Eicke (26. června 1933 – 7. dubna 1934)
• SS-Oberführer Alexander Reiner (7. dubna 1934 – 22. října 1934)
• SS-Brigadeführer Berthold Maack (22. října 1934 – 12. ledna 1934)
• SS-Oberführer Heinrich Deubel (12. ledna 1934 – 31. března 1936)
• SS-Oberführer Hans Loritz (31. března 1936 – 7. ledna 1939)
• SS-Hauptsturmführer Alex Piorkowski (7. ledna 1939 – 2. ledna 1942)
• SS-Obersturmbannführer Martin Weiß (3. ledna 1942 – 30. září 1943)
• SS-Hauptsturmführer Wilhelm Weiter (30. září 1943 – 26. dubna 1945)
• SS-Obersturmbannführer Martin Weiß (26. dubna 1945 – 28. dubna 1945)
• SS-Untersturmführer Johannes Otto (28. dubna 1945 – 28. dubna 1945)
• SS-Sturmscharführer Heinrich Wicker (28. dubna 1945 – 29. dubna 1945)