Dějiny videoher

V letech 1941 – 1942 vytvořil matematik Raymond Redheffer elektronickou verzi hry NIM, byla zveřejněna v roce 1948 a hráč ze čtyř hromádek postupně odstraňoval kameny. Protivníkem mu byl jednoduchý elektronický algoritmus. „Grafiku“ hry představovaly svítící kameny a červená světla na přední straně konzole.[2]

Schéma počítače NIMROD simulujícího hru Nim v roce 1951

První hra vytvořená na katodových trubicích byla patentována 14. prosince 1948 Thomasem Goldsmithem a Estlem Mannem. Princip byl jednoduchý. Osm katodových trubic bylo použito k simulaci střely odpalované na cíl. Pravděpodobně se tvůrci inspirovali radarovými displeji, které se používali za druhé světové války. Pomocí několika tlačítek bylo možno měnit dráhu a rychlost střely, která byla reprezentovaná malým bodem. Použité herní prvky byly nakresleny manuálně na průhledné fólii položené na CRT obrazovku. V této hře byla prvně použita CRT technologie, ale hra nebyla nikdy využita komerčně.[3]

Desková hra NIM patřila mezi tvůrci prvních her k oblíbeným a proto v roce 1951 postavila společnost Ferranti sálový počítač určený k hraní NIM, který byl vyroben na výstavu v Londýně s grafikou používající svítící body.[2]

Mezi zásadní mezníky ve vývoji her patří rok 1952. Student z univerzity v Cambridge Alexander S. Douglas obhájil disertační práci na téma problematiky interakce člověka s počítačem a naprogramoval pro sálový počítač EDSAC jednu z prvních počítačových her, kterou pojmenoval OXO, grafickou verzi známé hry piškvorky. Novinkou byla grafika na jednoduchém CRT monitoru s rozlišením 35 × 16 pixelů. Jako ovladač se pro hru používal otočný telefonní volič z telefonů s pulsní volbou.[4]

Tennis For Two na osciloskopu BNL z roku 1958

Další důležitý krok ve vývoji počítačových her učinil William Higinbotham, který během druhé světové války pracoval na vývoji radaru a také na projektu Manhattan. V roce 1958 vytvořil se svými spolupracovníky hru Tennis for Two pro analogový počítač, jehož některé části byly vyrobeny pouze pro účely hry. Na obrazovce se zobrazovala celá herní scéna, která ukazovala boční pohled na tenisové herní hřiště (většina napodobenin tenisu používala pohled shora). Poprvé byl generován také zvuk. I přes jednoduché ovládání a zobrazování herního pole na malé ploše, však hra sklízela velký úspěch. Byla předváděna i na dnu otevřených dveří laboratoří Brookhaven Lab, kde byl Higinbotham zaměstnán.

První počítačové hry vznikaly v dobách elektronkových sálových počítačů. Hry vyvíjené na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století používaly jako výstupní zařízení vektorovou obrazovku konstrukčně odvozenou od obrazovky osciloskopu.[5]

V roce 1962 byla naprogramována v assembleru počítače PDP-1 první skutečná počítačová hra Spacewar! pracovníky z laboratoře umělé inteligence MIT.[6] Hra se stala hitem a byla portována na další modely počítače PDP. Na počátku 21. století si lze zahrát tuto hru přímo ve webovém prohlížeči. Zajímavostí je, že hra zůstala shodná s původní verzí. Zdrojový kód byl přepsán z originálních podkladů a spuštěn v emulátoru počítače PDP-1, který je napsán v JavaScriptu.[7]

Již zmiňované hry byly programovány pro sálové počítače univerzit. Inženýr Ralph Baer experimentovat v šedesátých letech s myšlenkou využití televize jako zařízení k hraní počítačových her. V roce 1966 vytvořil první konzoli pro hru Chase (Honička), která se dala připojit k libovolné televizi. Další prací Ralpha Baera bylo vytvořit univerzální konzoli, což se mu povedlo v roce 1968, kdy vytvořil prototyp univerzální herní konzole Brown Box, která již podporovala sedm her.[2] V roce 1972 navrhl první komerční herní konzoli Magnavox Odyssey, která se vyráběla tři roky a prodalo se asi třista třicet tisíc kusů. Vzniklo celkem dvacet osm her pro tuto konzoli. Konzole se připojovala na televizi, ale nezaznamenala velký úspěch.

Během roku 1969 vznikly hry, které ovlivnily vývoj simulátorů a strategických simulací. Patří mezi ně hra Hamurabi, jež napodobovala starověký stát s vládnoucím panovníkem (Chammurabi) a cílem hry byl rozvoj a prosperita státu. Při hraní hry probíhala komunikace s hráčem v jednoduchém textovém rozhraní (bylo možno hrát i přes dálnopis).

Středoškolský student Jim Storer v době, kdy se připravoval projekt Apollo 12 vytvořil v roce 1969 první variantu hry Lunar Lander, kterou realizoval na počítači PDP-8, kam měl přístup ze školního terminálu (Lexington High School). Uživatelé se mohli připojit k tomuto počítač jen pomocí osmi terminálů. Při realizaci první varianty hry se používal relativně jednoduchý programovací jazyk FOCAL podobný syntaxí BASICu. Vzhledem k jednoduchosti hry vzniklo během let množství variant.[8]

Tiskový výstup na terminál Colossal Cave Adventure (1975-76)

Na počátku této dekády vznikla řada nových her a objevily se i nové herní žánry. Vstupní zařízení – textový terminál nebo dálnopis, podstatně ovlivnily vzhled a funkcionalitu her.

Vizuální stránka počítačových her byla velmi jednoduchá a strohá, ale již se objevovaly snahy počítačových firem o realistický obraz 3D prostředí. V roce 1974 vznikly dvě hry s pseudo 3D grafikou Spasim a Maze War.

Hry vznikající pro terminály, od roku 1970 do roku 1975, byly programovány i pro použití na řádkových terminálech. Jednalo se o o konverzační hry nebo hry, kterým se v tuzemsku říká „textovky“ (svět byl popsán slovy a hráč také zadával příkazy písemnou formou), v zahraničí se většinou používá termín interactive fiction.

Colossal Cave Adventure (také jen Adventure) byla první počítačová interaktivní „textovka“, také první hra šířená mezi studenty zdarma a bez licenčních omezení, pomocí vznikajícího Internetu (Arpanet). Will Crowther naprogramoval hru v jazyku Fortran na minipočítač PDP-10 (1975) a rozšířil ji o logické prvky (např. počítání skóre nebo specifické použití předmětů), vznikla tak první adventura. Změnil se způsob komunikace hráče s počítačem. Místo joysticku, který používaly pouze herními automaty a první generací herních konzolí, bylo možné zadávat jednoslovné (look, help, score, …) nebo dvouslovné (get keys, open door, …) příkazy z klávesnice.[9] V roce 1976 Jim Gillogly přeprogramoval hru z Fortranu do céčka, aby mohla být použita také na rozvíjející se platformě OS Unix. Dostupné byly také zdrojové kódy hry a programátoři ji mohli studovat nebo měnit, což odpovídá pojetí open source.

Tzv. „chytré“ terminály, které se objevily na univerzitách v roce 1975 přinesly řadu funkcí a vylepšení, např. pohyb textového kurzoru po celé obrazovce. Nové technologické možnosti byly použity pro nové hry např. Rogue, která přinesla nový herní žánr Roguelike, rozvíjený dodnes.[2] Hra Speed Freak z roku 1979 byla sice monochromatická, ale díky vektorové technologii zaznamenala v trojrozměrné pseudo grafice značný pokrok.

logo společnosti Infocom

Společnost Infocom, založená v roce 1979 dvěma programátory z Massachusettského technologického institutu ( Dave Lebling a Marc Blank) se zaměřila na vývoj textových adventur.[5]

Popularita prvních domácích konzolí přinesla také zájem o domácí počítače. Na přelomu desetiletí se mikropočítače dostávali do domácností technických nadšenců a později i širší veřejnosti. Mezi úspěšné domácí počítače na přelomu dekády patřil na trhu Commodore PET (firmy Commodore International) a Apple II z roku 1977.

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století se objevily společnosti na výrobu komerčních textových her Adventure International nebo Infocom. Ta byla známá především herní sérii Zork nebo herní sérii Planetfall. Již první tři díly herní série Zork nabízeli hráčům vyspělý parser, který umožňoval zpracování i složitých příkazů. Hry obsahovaly jen malou část zdrojového kódu, která byla napsaná pro konkrétní platformu. Parser i vlastní logika hry byly naprogramovány v programovacím jazyce (ZIL), který byl nezávislý na dané platformě. Překladačem Zilch byl vytvořen spustitelný soubor pro virtuální stroj (byl nazván Z-machine). Tento postup umožňoval relativně rychlou konverzi textovek na různé typy počítačů. Stačilo pouze převést soubor pro virtuální stroj a ne celou hru. Ten bylo možno použít pro více herních titulů. Postupně vzniklo více „strojů“ Z-machine, které se používaly v univerzálních programech určených pro hraní mnoha typů textovek.

Hry Zork I se prodal asi jeden milion kusů (na všechny platformy).[9]

Videoherní trh dále rostl. Vedle společností jako Atari, Nintendo, Sega začaly vznikat nové společnosti a velké firmy (Zanussi, Casio, Coleco, Mattel …) vytvářely divize videoher. Především americký trh byl během několika let zahlcen množstvím nekvalitních a neatraktivních her. Lidé ztratili o hry zájem a herní průmysl se ocitl ve vážné krizi. Herní studia postupně zanikala. To způsobilo spolu se začátky prodeje domácích počítačů (společnost Apple, Commodore International, atd.) krach videoherního průmyslu v roce 1983 a 1984.

Krizi v USA zažehnala herní konzole NES (Nintendo Entertainment System), když vývojáři firmy Nintendo zvolili opačnou strategii než na začátku století. Vývoj her trval déle, nabídka se zúžila a jejich cena vzrostla, ale zvýšila se kvalita z hlediska hratelnosti i obsahu. Strategie se osvědčila a Nintendo vydalo v druhé polovině dekády řadu úspěšných titulů, například Super Mario Bros, The Legend of Zelda, Dragon Quest, Metal Gear nebo sérii her na hrdiny Final Fantasy.[10] Nintendo vytvořilo nový licenční čip ve snaze zabránit třetím stranám vývoj her bez kontroly kvality pro NES. Společnost tak vytvořila monopol, který pro konzoli získal lepší vývojáře a lepší tituly.[11]

Snímek obrazovky hry Drag Race z roku 1986

V druhé polovině desetiletí vstoupily do popředí domácí počítače (Apple II, IBM PC, Sinclair ZX Spectrum, Commodore 64 nebo Amiga), které postupně nabízely vyšší výkon a tím i zlepšení vizuální stránky videoher.[9] Začaly se objevovat nové typy her – adventury a vznikaly firmy (či nová oddělení již existujících společností), které se orientovaly na nový typ grafických her, kde se stále více používaly také animované sekvence. Například v roce 1987 Maniac Mansion, kde je viditelný částečně dokončený přechod mezi textovkami a hrami bez textového vstupu.[9]

Animace hry Tetris

V roce 1988 se objevila na trhu první hra Narc firmy Williams , využívající 32-bitový mikroprocesor. Společnost Namco ve své nové hře Assault (1988) přinesla inovaci ve formě změn velikosti spritů a jejich rotace.

V roce 1989 vydalo Atari vydává střílečku S.T.U.N. Runner, která je kompletně ve 3D polygonální grafice. Gottlieb Exterminator byla první hra, kde bylo v témže roce použito plně digitalizované pozadí.[12]

Osmdesátá léta přinesla také rozvoj mobilních handheldů. Rozšíření handheldů – kapesní herní konzole, způsobilo masové rozšíření hry Tetris v roce 1985. Typický zástupce kapesní herní konzole se objevil roku 1989 Game Boy. Velký úspěch byl způsoben také verzí s barevným displejem, Game Boy Color(1998). Po celém světě se prodalo téměř 120 milionů kusů.[13]

Hry se začaly hodně rozšiřovat.Na začátku devadesátých let společnost Nintendo vydala herní konzoli Super Nintendo Entertainment System zkráceně SNES. Začínal se používat internet. Vznikly 32bitové konzole a počítače. V roce 1994 vydala společnost Sony konzoli PlayStation a poté v roce 1996 Nintendo 64, společně s těmito konzolemi začali vycházet hry jako Doom nebo Grand Theft Auto, Need for Speed a Crash Bandicoot. Společnost Sega se na konci 90. let začala potýkat s finančními problémy, hlavně kvůli neúspěchu konzolí Sega Saturn a Sega Dreamcast.

Trh s Handheld konzolemi se v devadesátých letech také rozšířil, přímo na začátku této dekády společnost Sega vydala svůj první Handheld, který se nazýval Sega Game Gear.Ve stejném roce se v Evropě a Japonsku začala prodávat konzole Atari Lynx, která už se začala v Americe prodávat o rok dříve. Nintendo dlouho žádný nový Handheld nevydalo, hlavně kvůli tomu, že jejich konzole Game Boy, kterou vydali v roce 1989 se stále dobře prodávala. Ovšem vydali pár jejích vylepšených verzi jako například Game boy light a Game boy pocket. Ke konci devadesátek Nintendo konečně vydalo nový Handheld s názvem Game Boy Color a byl to konkurent pro Sega Nomad z roku 1995. Za určitou formu přenosné konzole by se dal považovat produkt od společnosti Sony, který se nazýval PocketStation a velice se podobal VMU od společnosti Sega. Obojí sloužilo jako přenosná Paměťová karta, na které se hraním určitých her odemikaly Minihry. VMU vzniklo roku 1998 a PocketStation roku 1999.

Nintendo vydalo Nintendo Switch Oled.

A vyšly hry jako Resident Evil Village, Forza Horizon 5, Ratchet and Clank: Rift Apart, Halo Infinite, Gran Turismo 7, Elden Ring.