Dějiny poštovních známek a poštovnictví v Československu

Před vznikem první Československé republiky byly užívány rakousko-uherské známky, které zůstaly v platnosti až do 15. března 1919.[1]

Hradčany byly námětem pro první emisi známek.

První známky byly vydány v roce 1918. Na emisi Hradčany je vyobrazen Pražský hrad, za kterým vychází slunce jako symbol zrodu nového státu, přestože ve skutečnosti za Hradem nevychází. Známky navržené secesním malířem Alfonsem Muchou byly vybrány z více než deseti návrhů.[2] Mucha zvolil motiv hradu, protože:

5haléřová známka Hradčany použitá v roce 1919 na maďarském korespondenčním lístku

Byly vydány dvě různé série, kdy každá obsahovala 53 různých známek, které se dají rozčlenit na pět typů. V první sérii je nápis Pošta Česko-Slovenská uspořádán po stranách a na vrcholu, zatímco ve druhé sérii je nápis Česko-Slovenská v jedné řadě pod hlavním vyobrazením Hradu. Různé typy vykazují jemné rozdíly v návrhu, rovněž se vyskytuje několik chyb včetně vad a nedostatků způsobených vadnými nebo rozdílnými tiskovými deskami. V následných emisích již lze nalézt méně variací, neboť se výtvarníci, rytci i tiskárny postupně zlepšovali.[2]

50haléřová známka Osvobozená republika, navrhl Vratislav Hugo Brunner, 1920

Na první z několika známek je vyobrazen první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, v roce 1920 následovaly další tři známky s nominální hodnotou 125 h, 500 h a 1000 h navržené Maxem Švabinským. Ve stejném roce byly rovněž vydány dvě alegorické série: jedna s vyobrazením stylizovaného poštovního holuba se šesti nominálními hodnotami označovaná jako Holubice, a druhá označovaná jako Osvobozená republika s deseti nominálními hodnotami, na které je vyobrazena žena přetrhávající řetězy poroby. Obě tyto série existují také v protichůdných dvojicích díky návrhu soukromé společnosti tisknout známkové sešitky – tato společnost chtěla prostor mezi tiskem uprostřed dvojstrany použít k reklamě a nabídla se zaplatit i náklady na tisk. Avšak ačkoli byly známky vytištěny, k sestavení známkových sešitků nikdy nedošlo.[2] Zásadní podíl na kvalitě československých známek měla Státní tiskárna cenin, v níž pracovali rytci Karel Seizinger a Bohumil Heinz. Výuku ocelorytiny zajišťovala hlavně Česká grafická unie. První československou známkovou tvorbu proslavili výtvarníci jako Jakub Obrovský nebo Vratislav Hugo Brunner.

V letech 1919 a 1920 vydávala československá armáda na Sibiři známky pro vojenské pošty a pro užití na sibiřské železnici.[1]

Přetištěná československá 3haléřová známka Hradčany používaná ve Východním Slezsku

V roce 1920 byly československé známky přetištěny S O 1920 (Silesia Orientale – Východní Slezsko) pro užití v Českém Slezsku, sporném území na pomezí Československa a Polska. Polské známky byly přetištěny S.O. 1920.[1]

Německý protektorát existoval na území Čech a Moravy mezi 16. březnem 1939 a 8. květnem 1945. V tomto období bylo vydáno více než 100 známek, včetně výplatních i pamětních známek, dobročinných příplatkových známek, novinových známek nebo známek úředních. Po květnu 1945 bylo vydávání československých známek znovu obnoveno.[1]

Toto období patřilo k nejvýznamnějím v dějinách poštovnictví, především díky množství emisí, pestrosti jejich námětů a kráse výzdoby československých známek, které se staly vyhledávaným sběratelským artiklem v celém světě. Mezi výtvarné návrhy se dostala díla předních výtvarníků, jakými byli již od první republiky Max Švabinský a po roce 1945 František Tichý, Antonín Strnadel, Karel Svolinský či Jaroslav Benda. V 60. až 80. letech jako návrháři známek vynikli Cyril Bouda, Josef Liesler, Zdeněk Sklenář, Kamil Lhoták, Albín Brunovský, grafici Jaroslav Šváb, Milan Hegar, Ivan Strnad či Oldřich Kulhánek, z žen vynikly Ludmila Jiřincová či Anna Podzemná-Suchardová. Na známkách vycházely reprodukce slavných děl domácího i světového malířství z galerií. Mezi nimi vynikla například Dürerova Růžencová slavnost, Tizianova Toaleta mladé ženy nebo Guernica od Pabla Picassa.