Hradčany (poštovní známky)

Motivem série známek je panorama centra Prahy, hlavního města nově zrozeného státu, konkrétně Hradčan – Pražského hradu s katedrálou sv. Víta a kostelem sv. Mikuláše[2]. Ten je na známkách zobrazen zrcadlově obráceně.[1] Za těmito budovami vychází slunce jako symbol zrodu nového státu, přestože ve skutečnosti za Hradem nevychází. Známky navržené secesním malířem Alfonsem Muchou byly vybrány z více než deseti návrhů.[3] Mucha zvolil motiv hradu, protože:

Panorama lemuje vzorovaná výzdoba v secesním stylu. Podle Alfonse Muchy jsou listy v horních rozích obrazu slovanské symboly kvetení a probuzení, malá srdce symbolizují mír, stylizovaní kohouti v dolních rozích vítají východ slunce a oznamují začátek nového dne.[4] Pozdější typy Hradčan (viz typy D a E) již slunce nezobrazují, jen záři.[2]

Nominální hodnota je uvedena ve spodní části návrhu známky ve vodorovném oválu. Protože souběžně s vydáním prvních poštovních známek se v zemi připravovala finanční reforma a v té době ještě nebyl schválen název nových peněžních jednotek Československa, měly známky nominální hodnotu v rakouských haléřích, ale pouze v číslech, bez uvedení názvu.[5]

Měnová reforma byla provedena mezi 25. únorem a 9. březnem 1919, poté byly všechny hodnoty poštovních známek v oběhu uváděny v československých haléřích bez přetisků, tato událost se projevila pouze v účetních knihách pošt.[5]

Autorem první poštovní známky Československa mohl být i další československý výtvarník a rytec Jindřich Jindra Schmidt (1897–1984). Skica poštovní známky na stejné téma „Hradčany“, kterou vytvořil spolu s několika zaměstnanci tiskárny Politika, však byla doručena poštovnímu ministerstvu příliš pozdě a silně připomínala již existující projekt Alfonse Muchy. Podle filatelistického časopisu The Czechoslovak Specialist bylo poštovnímu oddělení doručeno celkem asi deset různých projektů.

Hradčany byly vyrobeny (původně bez perforace) na papíře bez vodoznaku v arších po 100 kusech knihtiskem.[1]

Protože až do prosince 1918 nebyly na československém území nikdy tištěny poštovní známky (příslušné tiskárny Rakouska-Uherska byly ve Vídni a Budapešti), byla to pro Ministerstvo pošty a telegrafu i pro společnost Česká grafická Unie první taková zkušenost.[5]

Chyba tisku: Ofsetový dvojitý válec

V důsledku toho proces probíhal s četnými výrobními režiemi (například s předčasnými opravami a výměnami tiskových desek) a vedl k velkému množství druhů v oběhu – barev, typů perforace, defektů desek apod.[1][4] Některé vzorky typografických vad, místo aby byly zničeny, byly zaměstnanci odcizeny za účelem dalšího prodeje a skončily u prodejců známek.[1]

V době zahájení tiskových náběhů tiskárna neměla děrovací stroje (ty začaly být k dispozici tiskařům až po několika měsících a různé modely), a tak bylo rozhodnuto uvést do oběhu poštovní známky bez perforace. Řada velkých soukromých společností s velkým objemem obchodní korespondence (převážně banky) získala od úřadů povolení k samostatnému perforování známek. Některé místní pošty si navíc vyráběly vlastní perforaci a/nebo děrování archů pocházejících z Prahy.[4]

Dohromady to vedlo k široké škále různých, včetně kombinovaných, perforací série Hradčany. Po příchodu příslušných strojů do tiskárny se značková perforace začala dělit na „oficiální“ a „neoficiální“. Specializovaný katalog československých známek Pofis identifikuje sedm oficiálních typů zoubkování a množství neoficiálních.

Teprve v polovině roku 1919 začala pošta vydávat další nominální hodnoty – 10, 20 a 30 haléřů – zpočátku s perforací. Ale i v tomto případě se ukázalo, že část nákladu je v prodeji neperforovaná (ačkoli takové kusy jsou nyní /2020/ vzácné).[4]

Celkem existuje 26 základních známek s dvaceti nominálními hodnotami. Všechny existují jak nezoubkované (z nich však tři nebyly oficiálně v oběhu), tak zoubkované. Katalog československých známek[6] uvádí pro základní barvy známek řady Hradčany různých nominálních hodnot následující barvy a typy:

Při tisku byl problém s nedodržením barevných standardů – v důsledku toho lze téměř každou šarži známek rozlišit okem již podle barvy, i bez ohledu na jiné charakteristiky.[4]

Za krátkou dobu svého vydávánní (asi 2,5 roku) však Hradčany prošly znatelným vývojem. Podle znaků nápisů a středové části návrhu známek rozlišují specialisté obvykle pět základních typů této řady – A, B, C, D a E (případně I, II, III, IV a V). Každý z těchto typů obsahuje variety[1][4]. Chronologicky byly známky série Hradčany vydány nikoli ve vzestupném pořadí nominálních hodnot, ale na přeskáčku. Kvůli tomu například katalog Scott považuje první známku Československa za tříhaléřovou (Sc #1), ačkoliv vyšla až 21. prosince 1918, oproti tomu pětihaléřová (Sc #2) a desetihaléřpvá (Sc #3) o tři dny dříve, 18. prosince. Nejmladší známka nominální hodnoty 30 haléřů typu E, byla vydána až 12. dubna 1920[7].

• 
  Typ A, malý bílý nápis na barevném podkladě i po stranách, hodnoty 3, 5 10, 20, 25, 30 a 40
• 
  Typ B, malý barevný nápis na bílém podkladě i po stranách, hodnoty 100, 200 a 400
• 
  Typ C, velký bílý nápis na barevném podkladě, hodnoty 1 a 50
• 
  Typ D, velký bílý nápis na barevném podkladě, bez slunce, hodnoty 60, 80, 300 a 1000
• 
  Typ E, velký bílý nápis na barevném podkladě, bez keře a slunce, větší sv. Mikuláš, hodnoty 5, 10, 15, 20, 25, 30, 50, 75, 120, 500
• 
  Panorama Hradčan v reálu

Hradčany byly staženy z oběhu 30. dubna 1921[1] (zbytek jejich nákladu s dodatečnými přetisky však platil až do roku 1928, viz níže). Celkový náklad všech oficiálních známek edice byl podle československého katalogu Pofis &0000001060816000.0000001 060 816 000. Tím se Hradčany staly nejrozšířenějším a nejznámějším Muchovým uměleckým dílem na světě.

V letech 1918–1928 byla série přetištěna pro různé účely, existují čtyři druhy úředních přetisků[4].

1. Existují téměř všechny hodnoty s přetiskem VZOREC, ktyeré byly určeny pro ústředí Světové poštovní unie (UPU) v Bernu. Jsou však dostupné i mezi filatelisty.
2. V únoru 1920, aby byla zajištěna normální poštovní komunikace v oblastech plebiscitu o státním vlastnictví oblasti východního (Těšínského) Slezska, sporného mezi Polskem a Československem, byly známky přetištěny SO 1920 (zkratka pro Silesie Orientale). Existují čtyři druhy takových přetisků, včetně červeného[7]. Kvůli narůstajícímu mezietnickému napětí bylo později rozhodnuto opustit myšlenku plebiscitu, v červenci se strany obrátily na velmoci a rozhodnutím konference ve Spa došlo v témže měsíci k rozdělení regionu. mezi ČSR a Polskem v poměru přibližně 60:40[8]. Přetištěné známky byly v oběhu v plebiscitních oblastech až do srpna 1920[7].
3. V témže roce byly vysoké nominální hodnoty série přetištěny pro leteckou frankaturu a staly se tak prvními leteckými známkami v Československu. Známé jsou tmavě modré, červené a zelené přetisky letadla v hodnotách 14 Kč na známce 200 haléřů, 24 korun na známce 500 a 28 korun na nominální hodnotě 1000 haléřů.
4. V letech 1920 až 1927 se nepoužité kusy série Hradčany dočkaly „druhého života“: pomocí přetisků nových nominálních hodnot a slova Doplatit byly přeměněny na doplatní známky. Z oběhu byly staženy v srpnu 1928.

Kromě těchto oficiálních je také známo několik místních i soukromých přetisků, zejména dobročinné přítisky ve prospěch Československého červeného kříže[7].

Všechny výše uvedené přetisky existují jak ve dvojité a převrácené podobě, tak i diagonálně[1]. Katalogy varují před kvalitními padělky.

• 
  přetisk VZOREC
• 
  přetisk SO 1920
• 
  přetisk pro leteckou poštu
• 
  přetisk DOPLATIT
• 
  přetisk pro červený kříž

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Градчаны (серия марок) na ruské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hradčany na Wikimedia Commons
• Hradčany na Stampworld.com