Dálnice Černo more

Dálnice nese jméno podle Černé moře, v blízkosti jehož břehu má vést.

Celková délka dálnice je 10,7 km. Dálnice začíná v nadmořské výšce zhruba 50 m na jihozápadním konci silničního rozpletu na předmostí Asparuchova mostu ve Varně zahrnujícím křižovatku a nájezd ze státní silnice I-9. Ke svému konci ve výšce zhruba 200 m stoupá jihozápadním směrem a zde se znovu napojuje na silnici I-9, jejíž trasu zkracuje téměř na polovinu.

19. května 1964 bylo přijato rozhodnutí o výstavbě bulharské dálniční smyčky, jejíž je součástí spolu s dálnicemi Chemus a Trakija.[1] Projektování dálnice bylo zahájeno v 70. letech, kdy projektový ústav Pătproekt (Пътпроект) představil trasu o délce 100 km. Toto řešení bylo podrobeno expertní analýze, ale žádné konkrétní rozhodnutí nebylo přijato. V 80. letech byl vypracován projekt spojky mezi konci dálnic Chemus a Trakija a byl předložen k projednání. Spojka měla parametry obyčejné dvouproudové silnice s návrhovou rychlostí 80 km/h, zatímco dálnice jsou navrhovány alespoň na 120 km/h. Tato trasa překonávala kanál u města Beloslav mostem podobným, jako je Asparuchův most. Čtvrti Beloslavi spojovala komunikace napojená na sjezdy, čímž se propojovaly oba břehy jezera a pominula nezbytnost stávajícího přívozu.

V roce 2001 zahájila firma Inžkonsultproekt (Инжконсултпроект) práce na novém projektu k projednání a stanovení požadavků investora. Byl vypracován projekt, jehož trasa vedla od dědiny Zvezdica ve třech variantách: východní, západní a přes Ďulinskou soutěsku (Дюлинския проход). Poslední varianta nahrazovala tunelový přechod Staré planiny prodloužením trasy s levnějšími technickými prvky a v konečném výsledku i vyššími dopravně-provozními náklady. Projekt byl dokončen v roce 2002 a na zasedání expertní komise 18. dubna 2003 byla vybrána východní varianta o délce 95 km a bylo doporučeno zpodrobnit jednotlivé úseky.

V roce 2013 byla vypracována studie proveditelnosti, která posoudila čtyři alternativy řešení: nulovou, rekonstrukci stávající silnice, dálnici a čtyřproudou komunikaci, přičemž nejvýhodnější vyšla poslední alternativa.[2]

V únoru 2016 byl dokončen 10km úsek dálnice, který začíná u Asparuchova mostu ve Varně a končí u dědiny Priselci.

Očekává se, že dálnice značně odlehčí dopravní zatížení mezi černomořskými městy Obzor a Nesebar, protože vyřeší obtíže spojené s překonáním Staré planiny. Plánovaná trasa začíná na konci již postaveného úseku u dědiny Zvezdica, dopravně má nahradit stávající silnici I-9 a má procházet poblíž následujících sídel: Benkovski – Dobri Dol – Kruša – Detelina – Rudnik – Popovič – Priselci – Košarica – Tănkovo – Kableškovo – Lăka – bývalé sídlo Černo More, a končit u silničního křížení silnice I-6 a dálnice Trakija v burgaské čtvrti Vetren. Na křížení se stávajícími silnicemi je navrženo pět sjezdů: Charamijata, Staro Orjachovo, Junec, Tănkovo a Vetren.

Přesto není konečná podoba dálnice dosud (2016) stabilizována, protože náklady na dokončení se odhadují na miliardu leva a výstavba nemá přinejmenším do roku 2022 podporu evropských rozvojových fondů. Uvažuje se také, že by byla vedena jako tříproudová v upravené trase stávající silnice, a to v úseku od Slunečního pobřeží k již dostavěné části.[3] Za prioritní je považováno propojení Burgas – Sluneční pobřeží, a tak byla v dubnu 2016 vypsána soutěž na projekt a rozšíření stávající silnice v úseku Alechoj – Pomorie.[4]

Celá výstavba panevropského koridoru 8 propojí černomořské přístavy Varna a Burgas s jadranskými přístavy Drač a Vlorë v Albánii. V budoucnosti se předpokládá prodloužení k rumunskému přístavu Constanța.