Kurkumovník
Kurkumovník (Curcuma), česky též kurkuma, je rod rostlin z čeledi zázvorníkovité. Jsou to aromatické, vytrvalé byliny s nepravým stonkem tvořeným bázemi listů a dužnatými oddenky. Kvetou buď na vrcholu stonku, nebo květenství vyráží samostatně přímo z oddenku. Plodem je tobolka. Rod zahrnuje asi 124 druhů a je rozšířen v tropické Asii s malým přesahem do Austrálie. Nejvíce druhů roste v Indii a Indočíně.
Kurkumovník | |
---|---|
Kurkumovník dlouhý (Curcuma longa) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
Řád | zázvorníkotvaré (Zingiberales) |
Čeleď | zázvorníkovité (Zingiberaceae) |
Rod | kurkumovník (Curcuma) L., 1753 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Nejznámějším a hospodářsky nejvýznamnějším druhem je kurkumovník dlouhý, jehož oddenky a produkty z nich jsou známy jako kurkuma. Používají se v lékařství, jako koření a k barvení. Menší význam mají i některé jiné asijské druhy. Z oddenků řady druhů se získává škrob. Některé druhy jsou pěstovány jako okrasné a pokojové rostliny. Na pultech květinářství se objevuje zejména kurkumovník růžový.
Popis
Kurkumovníky jsou vytrvalé byliny s větvenými, dužnatými, aromatickými oddenky a široce kopinatými, podlouhlými nebo výjimečně úzce čárkovitými listy. Oddenky mohou být na řezu bezbarvé, žluté, oranžové až téměř černé. Na kořenech bývají elipsoidní hlízky. Květenství je klasovité a skládá se z vijanů tvořených 2 až 7 květy a podepřených asi do poloviny vakovitě srostlými listeny. Rozvíjí se buď na vrcholu nepravého stonku tvořeného bázemi listů, nebo na samostatném výhonu vyrůstajícím přímo z oddenku. Výhon se někdy objevuje před olistěním. Listeny v květenství bývají často jasně zbarvené a někdy nápadnější než květy. Kalich bývá krátce trubkovitý, na jedné straně rozštěpený, na vrcholu se 2 až 3 zuby nebo laloky. Koruna je bílá, růžová nebo purpurová, tenká a průsvitná, nálevkovitá, s vejčitými až podlouhlými laloky. U některých druhů je střední lalok delší než ostatní. Postranní staminodia jsou petaloidní, bází přirostlá k nitce tyčinky a pysku. Střední část pysku je ztlustlá, okrajové laloky jsou tenčí a překrývají se s postranními staminodii. Tyčinka má krátkou, širokou nitku, na bázi prašníku bývá ostruha. Semeník obsahuje 3 komůrky. Plodem je elipsoidní tobolka pukající 3 chlopněmi.[1][2]
- Rostliny Curcuma aromatica
- Spodní část nepravého stonku C. purpurascens se svazkem hlízovitých oddenků
- Detail květu Curcuma inodora
- Květenství Curcuma rhabdota
- Květenství Curcuma pseudomontana, vyrůstající přímo ze země
Rozšíření
Rod kurkumovník zahrnuje asi 124 druhů. Je rozšířen ve velké části tropické Asie od Indie po východní Čínu a přes jihovýchodní Asii po Novou Guineu.[3] Druh Curcuma australasica zasahuje jako jediný i do severní a severovýchodní Austrálie.[4] Centrum druhové diverzity je v oblasti monzunových oblastech tropické Asie, jmenovitě v Indii, Myanmaru a Thajsku.[2] Z Číny je uváděno 12 druhů, z toho 6 endemických.[1]
Ekologické interakce
Květy kurkumovníků jsou opylovány hmyzem. V Indočíně byly jako opylovači některých druhů zjištěny včely rodu Amegilla z čeledi včelovití a Nomia z čeledi ploskočelkovití.[5] Některé druhy mohou být opylovány i mravenci, např. Curcuma prakasha.[6] Kurkumy jsou v tropické Asii živnými rostlinami housenek různých denních motýlů z čeledi soumračníkovití (Ancistroides nigrita, Notocrypta curvifascia, Notocrypta feisthamelii, Udaspes folus) a modráska Jamides alecto. Občas se na nich živí také housenky martináče Attacus atlas.[7] Ve stoncích vrtají housenky můry Conogethes punctiferalis, které patří na indických kurkumových plantážích mezi významné škůdce.[2]
- Včela rodu Amegilla
- Housenka soumračníka Udaspes folus
- Modrásek Jamides alecto
- Můra Conogethes punctiferalis
Obsahové látky
Kurkumovníky obsahují širokou paletu biologicky aktivních látek. Lze je rozdělit do 3 hlavních skupin: difenylalkanoidy, deriváty fenylpropenu a terpenoidy. Do skupiny difenylalkanoidů náležejí zejména kurkuminoidy (difenylheptanoidy). Jsou obsaženy ve většině druhů (nikoliv však ve všech) druzích kurkumovníků i v řadě jiných rostlin z čeledi zázvorníkovité. Nejvýznamnější látkou z této skupiny je kurkumin, oranžové barvivo obsažené v oddencích kurkumovníku dlouhého i řady dalších druhů kurkumovníků. Do skupiny monomerických derivátů fenylpropenu náleží celkem 7 zjištěných látek, mezi nimi kyselina kávová, kyselina skořicová a kyselina p-kumarová. Dále byly zjištěny tři typy lignanů, které patří mezi dimerické deriváty fenylpropenu. V silici kurkumovníků jsou hojně obsaženy terpenoidní sloučeniny. Převažují mezi nimi monoterpeny a seskviterpeny. Mimo kurkumovníku dlouhého jich zvláště velké množství obsahuje také kurkumovník žlutokořenný, kurkumovník zedoárový a druhy Curcuma aeruginosa, C. amada, C. aromatica a C. caesia. Hlavními aromatickými složkami silice kurkumovníku dlouhého jsou turmeron, ar-turmeron a zingiberen.[2]
- Kurkumin
- Kyselina kávová
- Myrcen, jeden z monoterpenů z kurkumy
- Turmeron, jeden ze seskviterpenů obsažených v kurkumě
Taxonomie
Rod Curcuma je v rámci čeledi Zingiberaceae řazen do podčeledi Zingiberoideae a tribu Zingibereae. Podle výsledků fylogenetických studií tvoří nejblíže příbuzný klad rody Camptandra (4 druhy na Malajském poloostrově a Borneu) a Pyrgophyllum (1 druh ve střední Číně).[8] Taxonomie rodu Curcuma je značně komplikovaná. Souvisí to zejména s rozsáhlou polyploidizací v minulosti a hybridizací, což vyústilo ve značnou variabilitu a neostré hranice mezi jednotlivými druhy. Situaci také komplikuje dlouhá historie využívání a pěstování řady druhů člověkem, což vedlo k jejich zavlečení mimo oblasti přirozeného výskytu.[9]
Zástupci
- kurkumovník dlouhý (Curcuma longa)
- kurkumovník růžový (Curcuma alismatifolia)
- kurkumovník úzkolistý (Curcuma angustifolia)
- kurkumovník zedoárový (Curcuma zedoaria)
- kurkumovník žlutokořenný (Curcuma zantorrhiza)[10]
Význam
Hospodářsky a kulturně nejvýznamnějším a také nejznámějším druhem je kurkumovník dlouhý, jehož čerstvé nebo sušené a rozemleté oddenky jsou známy pod názvem kurkuma. Využití kurkumy má v jižní a jihovýchodní Asii tisíciletou tradici. Nejstarší záznamy o jejím použití se dochovaly ve staroindických védách. Rostlina pochází pravděpodobně z jihovýchodní Asie, divoké populace však nejsou známy. Největším světovým producentem je Indie, roční produkce je asi 365 000 tun. Ve velkém se pěstuje i v jiných asijských zemích a v menší míře i na jiných kontinentech.[2] Jako koření je kurkuma používána zejména v asijské kuchyni. Prášek ze sušeného oddenku tvoří asi 50 % koření kari.[11]
Kurkuma je od nepaměti spojena s hinduistickým náboženstvím a jeho rituály.[11] V asijské tradiční a domorodé medicíně je používána při léčení široké palety neduhů, mezi něž náleží horečka, trávicí potíže, alergie, chronický kašel, bolesti hlavy, astma, jaterní choroby a řada dalších. V indické Ájurvédě i v tradiční čínské medicíně je používána jako protizánětlivý prostředek, účinný např. při léčení artritidy. Z kurkumy se extrahuje kurkumin, který je využíván v lékařství a potravinářství (přídatná látka E 100).[2] V asijské domorodé medicíně medicíně je využívána i řada jiných druhů kurkumovníků.
Z oddenků některých druhů kurkumovníků se v Indii připravuje kurkumový škrob (arrowroot starch), který je využíván jako potravina i v lékařství. Jeho zdrojem je kurkumovník zedoárový, Curcuma angustifolia, C. malabarica, C. pseudomontana, C. aeruginosa a další. Druh Curcuma amada je v Indii pěstován pro jedlé oddenky, které mají chuť podobnou nezralému mangu a používají se jako zelenina, do čatní, do salátů a různých ochucovadel. Čerstvé oddenky C. aromatica mají nažloutlou barvu a silný kafrový pach. Hlavní využití je v parfumerii a přírodní kosmetice. Druh je také ceněný v indické medicíně jako tonikum a karminativum. Kurkumou se v Asii barví tkaniny na žluto nebo po přidání alkalických látek na červeno, barva je ale málo trvanlivá a na slunci bledne. Větší využití má kurkuma jako barvivo v potravinářství.[2]
Kurkumovníky jsou také pěstovány jako okrasné a pokojové rostliny. Na pultech květinářství se v posledních letech objevuje pohledný kurkumovník růžový. Rostlina kvete v létě a na podzim. Na zimu tak jako jiné kurkumovníky zatahuje. V tropech a subtropech se pro okrasu pěstuje řada dalších druhů. Pěstuje se např. kurkumovník zedoárový, kurkumovník pravý, Curcuma australasica, C. flaviflora, C. harmandii, C. petiolata, C. rabdota, C. phaeocaulis, C. roscoeana a C. sumatrana.[12] S některými z těchto druhů je možno se setkat i ve sklenících českých botanických zahrad.[10] Kurkumy vyžadují v létě dostatek vláhy a na zimu, kdy zatahují, omezení zálivky. Některé druhy jsou poměrně zimovzdorné, pokud jsou jejich oddenky chráněny před promrznutím. Lze je pěstovat i v zóně odolnosti 8, za příznivých podmínek dokonce v zóně 7. Pěstují se v písčité zemině s přídavkem rašeliny. Na zimu je možno také oddenky vykopat a uskladnit na suchém místě. Poměrně dobře rostou v kontejnerech.[12]
- Plantáž kurkumovníku dlouhého
- Oddenky kurkumovníku dlouhého
- Tablety s kurkuminem
- Žena prodávající na trhu květy Curcuma pseudomontana
Odkazy
Reference
- WU, Delin; LARSEN, Kai. Flora of China: Curcuma [online]. Dostupné online. (anglicky)
- RAVINDRAN, P.N.; BABU, Nirmal K.; SIVARAMAN, K. Turmeric. The Genus Curcuma.. [s.l.]: CRC Press, 2007. ISBN 978-0-8493-7034-2. (anglicky)
- Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)
- The Atlas of Living Australia [online]. NCRIS. Dostupné online. (anglicky)
- KATO, M. et al. Plant-pollinator interactions in tropical monsoon forests in Southeast Asia. American Journal of Botany. 2008, čís. 95(11).
- TRIPATHI, Sunil. Curcuma prakasha sp. nov.(Zingiberaceae) from North‐eastern India. Nordic Journal of Botany. 2001, čís. 22(1).
- HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky)
- Theodor C. H. Cole. 2018. Dostupné online. (anglicky)
- ZÁVESKÁ, Eliška et al. Phylogeny of Curcuma (Zingiberaceae) based on plastid and nuclear sequences: Proposal of the new subgenus Ecomata. Taxon. Aug 2012, čís. 61(4).
- Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.
- PETER, K.V. (ed.). Handbook of herbs and spices. Vol. 1. [s.l.]: Woodhead Publishing, 2012. (anglicky)
- LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu kurkumovník na Wikimedia Commons
- Taxon Curcuma ve Wikidruzích