Lesák rumělkový

Východní část střední Evropy, hory v Rumunsku. Na severu žije porůznu a vzácně v jižnější části Skandinávie.[2] Lesák rumělkový je západopalearktický druh, žije i v severní, východní a jihovýchodní Evropě (od jižní Fennoskandie po Řecko) s izolovaným výskytem v jižní Itálii, východně do Ruska a Ukrajiny. Ve střední Evropě je znám z Bavorska, ČR, Polska, Rakouska a Slovenska.[3] Nové nálezy lesáka rumělkového pocházejí z Bulharska a Srbska[4]

Tělo silně zploštělé, 11–15 mm dlouhé, hlava trojúhelníkovitá s rozšířenými spánky, oči velké, kusadla mohutná, nohy běhací. Zbarven rumělkově červeně (slabě leskle), oči, tykadla a nohy černé. Jantarově žlutá larva s tmavší hlavou je plochá, tykadla má krátká, na posledním zadečkovém článku koncové štěty (urogomfy).[5]

Vyskytuje se v květnu až červenci v listnatých lesích, kde se brouci ukrývají pod kůrou odumírajících nebo odumřelých listnatých dřevin (méně jehličnatých).[2] Všechna stadia žijí pod kůrou stromů, celoročně.[5] Dospělí brouci i larvy jsou draví, loví larvy a kukly podkorního hmyzu pod mírně odchlípenou kůrou. Vývoj je min. dvouletý; larva dvakrát přezimuje a v červenci se kuklí, přičemž stadium kukly trvá pouhých ±10 dní. Dospělý brouk zůstává v místě vylíhnutí do následujícího jara, pak je opouští. K plnému vybarvení dospělců dochází asi po třech dnech.[2] Chobot uvádí, že larvy i imaga se pravděpodobně živí hnijícím lýkem, ale larvy zřejmě požírají i larvy jiného podkorního hmyzu včetně slabších jedinců vlastního druhu.[6]

K vývoji vyžaduje dostatečný počet padlých či zlomených stromů v souvislých lesních porostech s přirozenou skladbou dřevin. Patrně mu vyhovují zapojené porosty, tedy zástin a vyšší relativní vlhkost. Pravděpodobný dostatek strukturně odpovídajících, zejm. lužních porostů je zřejmě v příčinném vztahu se vzrůstajícím počtem nálezů v současnosti.[6][3]

Nejraději vyhledává plantáže rychle rostoucích hybridních topolů. V krajině střední Evropy jich je dostatek, je v nich dost odumřelého dřeva a jsou prosluněné, protože byly zakládány ve volném zápoji a často také vyvětvovány (topolům se ve vysokém lese nedaří). Protože však lignikultury nikdo neobnovuje, mohl by vbrzku druh vymizet s nimi. Lesák rumělkový je patrně druh vázaný na rozpad porostů rané sukcese lesa – ve vyšších polohách to byly rozpadající se osikové porosty vzniklé po polomech či požárech, v nížinách staré porosty topolů vzniklé po povodních na říčních náplavech. Časté nálezy v parcích a oborách napovídají, že patrně vyhledával i pastevní lesy, které však v přírodě mizí, protože komerční lesnictví ranou sukcesi vylučuje a pastvu zakazuje. Z krajiny kvapně mizí i původní druhy topolů.[7]

Hlavní příčinou ohrožení je nedostatek a úbytek vhodných biotopů v krajině.[3]

• V České republice je lesák rumělkový zařazen na seznamu ohrožených druhů mezi silně ohrožené (celosvětově je dle IUCN téměř ohroženým druhem).
• V současné době (2019) probíhá monitoring druhu. Informaci o výskytu druhu lze podat na adrese [email protected] nebo AOPK ČR, Odbor monitoringu, Kaplanova 1931/1, 148 00 Praha 11 – Chodov.[8]
• Mapování výskytu lesáka rumělkového v České republice probíhá od roku 2007 na Biolibu.[9]

Nejvhodnější je sledovat druh v období larvální aktivity se souběžným výskytem dospělců: podzim (září až říjen) a jaro (duben až polovina května, příp. začátek července). Hlavními hostitelskými dřevinami larev jsou topoly, buk lesní, duby, vrby aj. Larvy i dospělci se vyskytují v místech s koncentrovaným větším množstvím mrtvého dřeva (ležícího i stojícího). Dospělci jsou nejaktivnější v teplých jarních dnech v odpoledních až podvečerních hodinách; nalétávají na odumřelé či poražené (i čerstvě) stromy. Dřevo musí mít celoplošně zachovalou kůru a větší průměr.[10]

Lesák rumělkový se barvou i lokalitami výskytu podobá mnohem hojnějšímu červenáčkovi ohnivému (Pyrochroa coccinea), ale výrazně plochým tvarem těla a mnohem větší hlavou je s ním nezaměnitelný. Podobnost larev je vyšší, rozdíl je především v tvaru hlavy a v postavení ostnů na posledním článku zadečku (lesák do „V“, se čtyřmi postranními menšími trny).[6]

Podobný je druh Cucujus haematodes Erichson, 1845, který má červeně zbarvená i kusadla. Je to pralesní relikt žijící na jehličnanech.[2] Larvy a imaga žijí pod kůrou odumřelých a odumírajících stromů, ve střední Evropě převážně starých jedlí. Biotopem v ČR jsou pralesovité horské lokality, staré jedliny, jedlobučiny, staré původní smrčiny, horské pastevní řídké lesy.[2][11]