Žahavci

Ektoderm tvoří povrch těla a obsahuje několik druhů buněk:

• buňky svalového epitelu s myofibrilami
• žahavé buňky (knidocyty, obsahují organely knidotocysty) – vznikají z epiteliálních buněk
  • penetranty – obsahují organelu nematocysta (tvar harpuny k snazší penetraci) se spirálně stočeným dutým vláknem a cytotoxiny, které vstříknou do kořisti
  • glutinanty – obsahují lepkavý sekret
  • volventy – obsahují organelu spirocysta se spirálně stočeným dutým vláknem, kterým mechanicky omezují pohyb kořisti
  • knidoblasty – dorůstající knidocyty, které nahrazují staré (všechny žahavé buňky jsou na jen jedno použití)
• smyslové buňky

Entoderm vystýlá láčku a plní trávicí funkci

• bičíkaté buňky sloužící k příjmu potravy
• sekreční buňky – vylučují trávicí enzymy
• buňky svalového epitelu – jsou kolmo ke stejným buňkám ektodermu, velmi rozvinutá u medúz
• bazální buňky – náhradní

Mezoglea – její tloušťka je velmi variabilní, nejtenčí je u nezmarů a nejsilnější u medúz a vyskytují se v ní nervové buňky, které bývají v těsném kontaktu s buňkami smyslovými. Této nervové soustavě se říká rozptýlená (difuzní), bývá někdy lehce zhuštěná ve věnci u chapadel kolem ústního otvoru a v prstenci na klobouku medúzy

Někteří žahavci si tvoří oporný skelet (kostru), u korálnatců a některých polypovců, je tvořen uhličitanem vápenatým. Schránky těchto živočichů tvoří i mohutné mořské útesy.

vývoj žahavců

Nepohlavně se žahavci množí pučením či strobilací, pohlavně se navíc množí obvykle jen medúza. Medúzy jsou obvykle odděleného pohlaví a pohlavní orgány jsou umístěny na spodní straně jejich klobouku.[1] Rozmnožování žahavců se u různých skupin trochu liší, ale vždy vychází ze základního rozmnožovacího cyklu:

Plovoucí stádium je medúza, která má pohlavní orgány – pohlavním rozmnožováním vznikne larva (planula), která přisedne a vyroste v polypa, ten se nepohlavně pučením dále množí a vznikají buď další polypy, nebo medúzy (procesem zvaným strobilace). Jednotlivá stádia však mohou být u různých skupin i úplně potlačena. Například nezmar se vyskytuje pouze ve stádiu polypa a množí se v tomto stádiu pohlavně i nepohlavně, stejně jako korálnatci (také nemají žádné medúzové stádium). Někteří žahavci zase provozují jen stadium medúzy.[1]

Žahavci jsou převážně mořští živočichové, jen malá část jich pronikla do sladkých vod. Jsou početně zastoupeni od mělkého litorálu do velkých hloubek, s maximálním rozšířením v mělkých a teplých vodách tropického pásu. V malé míře jsou drobní a většinou solitérně žijící polypovci zastoupeni i v brakických a sladkých vodách. Útesotvorní koráli mají velký význam jako horninotvorná skupina živočichů.

Bazální skupinou žahavců jsou pravděpodobně korálnatci (Anthozoa), přestože se ještě nedávno (před molekulárními studiemi) soudilo, že jsou naopak skupinou nejodvozenější. Většina ostatních žahavců tvoří skupinu Medusozoa. Problematickým byl parazitický nezmar jeseteří (Polypodium hydriforme), dříve řazený do třídy polypovci (buď do řádu hydromedúz nebo k nezmarům Hydrina), později vyčleňovaný mimo žahavce do zvláštní skupiny kaviárovek (Polypodiozoa), která se však ukázala být sesterskou skupinou výtrusenek (Myxozoa) a na základě molekulárních analýz jsou opět obě začleněny do žahavců,[2][3] zpravidla na úroveň samostatného podkmene (výtrusenky) a samostatné třídy nespadající do žádného podkmene (kaviárovky).

Žahavci loví kořist pomocí žahavých buněk. V podstatě mají všichni žahavci žahavé buňky, ale jejich účinky se s každým druhem liší a pouze některé druhy mohou být nebezpečné člověku. Příznaky požahání mohou být od slabého pálení přes vřídky až po rozpad kůže, zvracení, dušnost a zástavu srdce (hlavně u čtyřhranek). Jako terapie se doporučuje na lokální požahání nalít ocet zamezující aktivaci nematocytů, které ještě nevypustily svůj jed, v žádném případě se nesmí používat alkohol nebo sladká voda, které naopak vyvolávají vypuštění zbylého jedu do rány. Po stabilizaci pacienta je doporučováno odstranit z kůže zbytky chapadla, přičemž před odstraněním i po něm je doporučováno ránu polít octem, pokud není dostupný ocet, používá se aspoň mořská voda.[7] Při celkové otravě pak protišoková opatření a urychlený převoz k lékaři.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu žahavci na Wikimedia Commons