Měchýřovka portugalská

Měchýřovka portugalská (Physalia physalis, Linnaeus, 1758), někdy pro svůj tvar nazývána „Portugalská galéra“ nebo „Modrý portugalský válečník“[1], je zástupce žahavců spadající mezi trubýše. I s chapadly dosahuje obvykle délky okolo 10 metrů, někdy to však může být až 30 metrů. [2] Je považována za velmi nebezpečnou člověku, její požahání je extrémně bolestivé.[zdroj?] Tělo je složené ze vzdušného měchýře, jenž plave na hladině moře, a dolní části sestávající z dlouhých ramen.

Měchýřovka portugalská
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenžahavci (Cnidaria)
Třídapolypovci (Hydrozoa)
Řádměchýřovky (Cystonectae)
ČeleďPhysaliidae
Rodměchýřovka (Physalia)
Binomické jméno
Physalia physalis
(L., 1758)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chování

Měchýřovka portugalská se vyskytuje v teplých vodách, často v tisícičlenných skupinách. Její vzdušný měchýř je třpytivě zbarvený. Zajímavé je, že zvíře se umí natáčet po větru a udržovat určitý kurz. V teplých letních měsících se vydává na sever, k pólům.

Potrava

Pod měchýřem měchýřovky portugalské se vyskytují polypi, tzv. krycí jedinci. Z jejich ochranných kruhů vystupují velmi lapavá vlákna. Každé vlákno obsahuje žahavé pouzdro, sloužící k tomu, aby ochromilo rybu, která se ocitne v bezprostřední blízkosti. Žahavá vlákna mají svaly, kterými lovenou kořist podávají k ústům.

Rozmnožování

Je známo, že na trsu se nacházejí jedinci, kteří mají na starost rozmnožování. Z nich vznikají pohlavní cestou nové kolonie. Tak se může měchýřovka stále znovu a znovu obnovovat, což vysvětluje jejich velké počty. Při uhynutí měchýřovka vypouští do moře spermie a vajíčka, z nichž vznikají noví jedinci. Oplozená vajíčka se vyvinou přímo v dalšího dospělého medúzovce. Nejdříve se z nich stanou volně plovoucí larvy, dále vznikají miniaturní medúzy, které poté žijí volně v moři.

Hlavním predátorem měchýřovky je kareta obecná.

Měchýřovka Portugalská

Odkazy

Reference
  1. Modrý portugalský válečník, měchýřovka portugalská, medúza. Aktuálně.cz [online]. [cit. 2016-06-22]. Dostupné online.
  2. Blue Planet II. [s.l.]: [s.n.], 2017 – 2018. Dostupné online. (Anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.