Kalichovky

Kalichovky (třída Staurozoa, řád Stauromedusae) jsou bentičtí mořští žahavci žijící v relativně chladných, zpravidla mělkých vodách.

Kalichovky
Kalichovka Haliclystus octoradiatus přisedlá na mořské řase
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenžahavci (Cnidaria)
PodkmenMedusozoa
TřídaStaurozoa
Marques & Collins, 2004
ŘádStauromedusae
Haeckel, 1879
Podřády
  • Amyostaurida
  • Myostaurida
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Řadí se do podkmene Medusozoa. V dospělosti jsou podobné medúzovcům (mezi které byly ještě na počátku 21. století řazeny), pouze převráceným vzhůru nohama a přisedlým středem disku protaženým ve stopku k podkladu, zpravidla k mořským rostlinám. Jejich životní cyklus se také liší tím, že v něm nedochází ke střídání fází polypa a medúzy.

Je známo cca 50 druhů.

Popis
Dva dospělí jedinci kalichovky Haliclystus antarcticus

Hlavní částí těla, podle které jsou kalichovky pojmenovány, má tvar kalicha, ve kterém je umístěna trávicí dutina (láčka) rozčleněná na 4 trávicí kapsy, a rozmnožovací orgány. Na jedné straně, uprostřed níž jsou ústa spojená jícnem s láčkou, se kalich rozbíhá do osmi cípů zakončených svazky 20 až 100 chapadélek s přísavkami. Na druhé straně přechází kalich ve stopku zakončenou přísavným terčem. Pomocí něho se kalichovky přichytávají k rostlinnému podkladu. Kromě toho se při přesunech mohou přidržovat okolních předmětů i řadami přísavek na chapadélkách.

Kalichovky jsou pouze několik centimetrů velké; u největších druhů dosahuje průměr kalicha až 8,5 cm a celková délka se stopkou až 24 cm.

Některé kalichovky, např. kalichovka ušatá (Haliclystus auricula) či Stylocoronella riedli dokážou měnit barvu těla podle podkladu pomocí pigmentových ok.[1][2]

Kalichovky jsou gonochoristé. Pohlavní buňky (vajíčka resp. sperma) jsou po prasknutí gonád uvolněny do trávicí dutiny a odtud se ústy dostávají do okolní vody, kde dochází k oplození.

Larva příliš nepřipomíná typickou planulu – je červovitého tvaru, neobrvená, bez gastrální dutiny. Je schopná plazivého pohybu či plave těsně nad povrchem dna. Může se nepohlavně množit pučením. Po přisednutí se postupně přemění přes tvar připomínající polypa do výsledné kalichovité podoby. U dospělců nebylo pozorováno nepohlavní rozmnožování (pučení ani strobilace).

Fylogenetická klasifikace

Kalichovky se tradičně řadí do řádu Stauromedusae. Po vyčlenění z třídy medúzovci ("Scyphozoa"), dnes považované za nepřirozenou,[3] je pro tento jediný řád vytvořena samostatná třída Staurozoa (pro oba taxony se užívá české jméno kalichovky, kterým je česky pojmenováno i několik rodů). Molekulární fylogenetické analýzy zatím neposkytují spolehlivou podporu pro jednoznačnou topologii fylogenetického stromu žahavců; recentní sesterskou skupinou kalichovek mohou být čtyřhranky (Cubozoa),[3] polypovci (Hydrozoa),[4] případně mohou být kalichovky jednou z bazálních větví Medusozoa.[4] Podle morfologických analýz by kalichovkám měla být blízká fosilní skupina Conulatae (řazená do Staurozoa ale v r. 2006 vyřazená).[4][5]

Tradiční podřády Cleistocarpida a Eleutherocarpida (navržené Clarkem již v r. 1863 a respektované ještě v komplexní klasifikaci žahavců od Dalyho a kol. z r. 2007[6]) se však v nových fylogenetických analýzách ukázaly jako nepřirozené. V r. 2016 byla navržena nová fylogenetická klasifikace sdružující známé rody do šesti již dříve popsaných čeledí, které rozděluje do dvou nových podřádů Amyostaurida a Myostaurida podle absence či prezence souběžných radiálně symetricky rozmístěných svalů ve stopce, která nese vlastní kalich[4] (české názvy dle BioLib[7]):

Třída: Staurozoa Marques & Collins, 2004

  • Řád: Stauromedusae Haeckel, 1879 - kalichovky
    • Podřád: Amyostaurida Miranda & Collins, 2016
      • Čeleď: Craterolophidae Uchida, 1929
        • Rod: Craterolophus Clark, 1863 - kalichovka
      • Čeleď: Kishinouyeidae Uchida, 1929
        • Rod: Calvadosia Clark, 1863 (včetně parafyletických skupin Kishinouyea, Sasakiella, či Lucernariopsis, dříve považovaných za samostatné rody) - kalichovka
    • Podřád: Myostaurida Miranda & Collins, 2016
      • Čeleď: Haliclystidae Haeckel, 1879
        • Rod: Depastromorpha Carlgren, 1935
        • Rod: Depastrum Gosse, 1858 - kalichovka
        • Rod: Haliclystus Clark, 1863 (včetně skupiny Stenoscyphus, dříve považované za samostatný rod) - kalichovka
        • Rod: Halimocyathus Clark, 1863 (=Halicyathus)
        • Rod: Manania Clark, 1863 - kalichovka
      • Čeleď: Kyopodiidae Larson, 1988
        • Rod: Kyopoda Larson, 1988
      • Čeleď: Lipkeidae Vogt, 1886
        • Rod: Lipkea Vogt, 1886
      • Čeleď: Lucernariidae Johnston, 1847
        • Rod: Lucernaria Müller, 1776 - kalichovka
        • Rod: Stylocoronella Salvini-Plawen, 1966

Poznámka: Podčeleď Tesseranthidae Haeckel, 1879 s doposud jediným rodem Tesserantha Haeckel, 1880, dříve řazená s podčeledí Depastridae Haeckel, 1879 (dnes součástí Haliclystidae) do čeledi Tesseridae Haeckel, 1879 a tedy do kalichovek, je dnes řazená do (nepřirozené) třídy Scyphozoa nebo považovaná za incertae sedis žahavců[8] a proto není uváděna v moderních systémech kalichovek.[4]

Reference
  1. MOTYČKA, Vladimír; ROLLER, Zdeněk. Bezobratlí (1). Ilustrace DVORSKÝ, Pavel; HOŠEK, Jan; KNOTKOVI, Jaromír a Libuše; KUDRNOVÁ-PAPEŽOVÁ, Milada; POSTNÍKOVÁ, Viera. 1. vyd. Praha: Albatros, 2001. 171 s. (Svět zvířat; sv. 10). Dostupné online. ISBN 80-00-00884-X. 13-701-001 14/56. Třída: Medúzy (Scyphozoa), s. 20.
  2. BLUMER, Michael J.E; SALVINI-PLAWEN, Luitfried; KIKINGER, Reinhard, BÜCHINGER, Thomas. Ocelli in a Cnidaria polyp: the ultrastructure of the pigment spots in Stylocoroneila riedli (Scyphozoa, Stauromedusae). S. 221–227. Zoomorphology [online]. Listopad 1995. Svazek 115, čís. 4, s. 221–227. Dostupné online. Dostupné také na: . ISSN 1432-234X. DOI 10.1007/BF00393802. (anglicky)[nedostupný zdroj]
  3. KAYAL, Ehsan; ROURE, Béatrice; PHILIPPE, Hervé, COLLINS, Allen G.; LAVROV, Dennis V. Cnidarian phylogenetic relationships as revealed by mitogenomics. BMC Evolutionary Biology [online]. 9. leden 2013. Svazek 13, čís. 5. Dostupné online. PDF . ISSN 1471-2148. DOI 10.1186/1471-2148-13-5. (anglicky)
  4. MIRANDA, Lucília S.; HIRANO, Yayoi M.; MILLS, Claudia E., FALCONER, Audrey; FENWICK, David; MARQUES, Antonio C.; COLLINS, Allen G. Systematics of stalked jellyfishes (Cnidaria: Staurozoa). S. 1–48. PeerJ [online]. 5. květen 2016. Svazek 4, čís. e1950, s. 1–48. Dostupné online. ISSN 2167-8359. DOI 10.7717/peerj.1951. PMID 27168970. (anglicky)
  5. ITEN, Heyo Van; MORAES LEME, Juliana de; SIMÕES, Marcello Guimarães, MARQUES, Antonio Carlos; COLLINS, Allen G. Reassessment of the phylogenetic position of the conulariids (?Ediacaran–Triassic) within the subphylum Mudusozoa (Phylum Cnidaria). S. 109–118. Journal of Systematic Palaeontology [online]. 16. květen 2006 [cit. 2016-07-12]. Svazek 4, čís. 2, s. 109–118. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-19. ISSN 1478-0941. DOI 10.1017/S1477201905001793. (anglicky)
  6. DALY, Marymegan; BRUGLER, Mercer R.; CARTWRIGHT, Paulyn, COLLINS, Allen G.; DAWSON, Michael N.; FAUTIN, Daphne G.; FRANCE, Scott C.; McFADDEN, Catherine S.; OPRESKO, Dennis M.; RODRIGUEZ, Estefania; ROMANO, Sandra L.; STAKE, Joel L. The phylum Cnidaria: a review of phylogenetic patterns and diversity 300 years after Linnaeus. S. 127–182. Zootaxa [online]. 21. prosinec 2007. Svazek 1668, s. 127–182. Dostupné online. PDF . ISSN 1175-5334. (anglicky)
  7. Řád kalichovky. BioLib.cz. Dostupné online
  8. World Register of Marine Species: Tesseranthidae. 2011-03-09. Dostupné online (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.