Cizrna

Cizrny jsou jednoleté nebo vytrvalé byliny se složenými listy. Rostliny jsou pokryty žláznatými chlupy. Listy mohou být lichozpeřené nebo sudozpeřené s vřetenem listu na konci přecházejícím v úponku. Lístků je ve složených listech 3 až mnoho a jsou na okraji zubaté. Palisty jsou na okraji zubaté. Květy jsou jednotlivé nebo v chudých úžlabních hroznech. Kalich je zakončen 5 stejnými nebo nestejnými zuby. Koruna má typickou skladbu květů bobovitých a je nejčastěji bílá, fialová nebo růžová. Tyčinek je deset, devět z nich je srostlých nitkami, jedna horní je volná. Semeník je chlupatý, s lysou čnělkou. Plodem je plochý nezaškrcovaný lusk pukající oběma švy a obsahující jedno až deset semen. Semena jsou kulovitá.[1][2]

Rod cizrna zahrnuje asi 43 druhů a je rozšířen od východního Středomoří po Střední Asii. Izolované arely jsou také v Maroku, Etiopii a na Kanárských ostrovech. Nejvíce planě rostoucích druhů se vyskytuje ve střední a západní Asii, kde se cizrny objevují od nížin až po pětitisícová pohoří.[1][2][3][4]

V České republice je zřídka pěstována cizrna beraní a výjimečně zplaňuje.[1] V evropské květeně je tento rod zastoupen celkem 4 druhy. Mimo pěstované a zplaňující cizrny beraní se v jihovýchodní Evropě vyskytují druhy Cicer incisum a C. montbretii a v Řecku endemický druh C. graecum.[5]

Cizrna beraní je celosvětově třetí nejvýznamnější luštěnina po hrachu setém a fazolu obecném. Byla zřejmě vyšlechtěna před 7000 lety v oblasti jihovýchodního Turecka nebo v Sýrii, a to pravděpodobně z divokého druhu Cicer reticulatum. V současné době je největším producentem cizrny Indie, pěstuje se však i v jiných klimaticky příhodných oblastech světa, zvláště na Blízkém východě, v severní Africe, ale i v Mexiku. Mimo potraviny se pěstuje i ke krmným účelům.[3][6][7]

Dlouhodobě daleko největším producentem cizrny je Indie, její podíl každoročně přesahuje 70 procent celosvětové produkce. Ta v roce 2020 dle oficiálních statistik FAO činila přibližně 15,1 miliónu tun. Podíl Indie v tomto roce byl dokonce přes 73 procent (viz tabulka 1), na druhém místě (již s velkým odstupem) je Turecko, země na třetím až pátém místě (Pákistán, Myanmar a Etiopie) produkují přibližně stejný objem (v jednotlivých letech pochopitelně individuálně kolísá). Celkem podle statistik Organizace pro výživu a zemědělství vykazuje nějakou produkci cizrny na padesát zemí, z tabulky 1 je ale zřejmé, že podíl prvních sedmi zemí na celosvětové produkci je přes 90 procent, podíl 20 zemí je pak přes 99 procent. Produkce zbylých cca 30 zemí je tedy z globálního hlediska zanedbatelná.[8]

Druhy tohoto rodu se dále rozřazují do čtyř podrodů[4] (někdy se volí poněkud jiný systém, 2 podrody a v rámci nich ještě sekce)[3]

• Monocicer – např. pěstovaná cizrna beraní a některé jednoletky
• Chamaecicer – cizrny horských asijských oblastí
• Polycicer – 25 vytrvalých druhů cizrn
• Acanthocicer – vytrvalé rostliny střední Asie