Citice

Výskyt hnědého uhlí v okolí Citic bylo známo dlouhou dobu. Již Agricola v 16. století uvádí pozemní ohně mezi Sokolovem a Chlumem, ke kterým dochází na výchozu uhelných slojí. Těmito požáry byl pověstný kopec nad Citicemi. S těžbou uhlí se začalo u Citic v polovině 19. století. V 50. letech 19. století zde začal těžit uhlí dolem Antonín místní sedlák a mlynář Ferdinand Fischer, po kterém byly doly později pojmenovány. Jak postupovala těžba do větších hloubek, neměli majitelé dolu, příbuzní Ferdinanda Fischera, dostatek finančních prostředků na instalaci výkonných čerpadel. Rozhodli se proto důl prodat. V sousedství dolu se nacházel důl Jakub. Za účelem koupě dolu došlo k založení těžařstva Dionýs, které však pravděpodobně uhlí nedolovalo. V roce 1886 koupil doly podnikatel Weinkauff a vytvořil těžařstvo Dionýs-Vavřinec a provoz dolu rozšířil. V roce 1877 došlo k vybudování třídírny. Tu spojil vlečkou s nově vybudovanou Buštěhradskou dráhou. V dubnu 1894 propukla celorevírní stávka, ke které se připojilo i osazenstvo Fischerova dolu. Dne 3. května 1894 se v blízkosti dolu se odehrál krvavý masakr. Četnictvo zahájilo střelbu do průvodu stávkujících horníků. Tři oběti hornické stávky připomíná pomník v obci.[8]

V prostoru citického nádraží, kde býval starý důl Jakub, byl v roce 1896 otevřen hlubinný důl Felicián, který vlastnilo Citicko-habartovské hnědouhelné těžařstvo Citice. Z dolu se uhlí dopravovalo řetězovkou na třídírnu a odtud pak na nakládací rampu citického nádraží. Nejvyšší těžby ve výši 149.903 tun bylo dosaženo v roce 1913, potom už docházelo k postupnému poklesu výnosu dolu i počtu jeho horníků. Provoz byl úplně zastaven až v roce 1948. Zbytek uhelných zásob byl později vytěžen povrchově z lomu Medard ve Svatavě.[9]

V letech 1902–1903 byla postavena nová třídírna o kapacitě 800 tun uhlí za směnu. Uhlí se nakládalo z třídírny přímo do železničních vagónů. V roce 1911 došlo k přeměně na společnost s ručením omezeným a změně názvu na Fischerovy lesklouhelné doly. Těžba se zvyšovala a v roce 1924 dosáhla roční těžby 163 357 tun. V polovině 20. let 19. století došlo k vytvoření akciové společnosti, kterou v roce 1929 zakoupili pražští Petschkové a začlenili ji do firmy Dolové a průmyslové závody, dříve Jan David Starck v Dolním Rychnově. V roce 1938 Petschkové likvidovali před hrozbou fašismu svůj důlní majetek v Československu. V březnu 1939 zakoupila akcie společnosti londýnská firma. Dne 7. 8. 1940 byly doly prohlášeny za nepřátelský židovský majetek, a roce 1941 zabaveny. Za okupace Československa pokračovala těžba se stoupající tendencí. Pracovali zde i váleční zajatci. Po osvobození Československa byl Fischerův důl znárodněn a dne 29. června 1947 přejmenován na důl Lidice.[8]

K uzavření hlubinného dolu Lidice došlo v roce 1959. V březnu 1965 se začalo s demolicí bývalé třídírny dolu Lidice. Na místě staré třídírny byla vybudována drtírna uhlí s pásovým nakladačem uhlí do vagónů. Nová drtírna byla uvedena do provozu v prosinci 1965.[6]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Citice na Wikimedia Commons
• Citice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)