Chovanština

Děj se koná v Moskvě v letech 1682 až 1689

Ruská regentka Sofie Alexejevna, v letech 1682–1689 byla vladařkou Ruského carství.

Ke konci 17. století bylo Rusko v hluboké vládní a náboženské krizi. O desetiletí dříve provedla uznávaná oficiální církev reformu, při které opravovala církevní knihy a měnila rituály. Mnoho věřících tuto reformu nepřijalo. Posměšně se jim říkalo starověrci (раско́льники). Z oficiální církve byli vyloučeni a také pronásledováni. Když car Fjodor III. zemřel, byli na trůn dosazeni jeho dva nevlastní bratři Ivan a Petr, kteří patřili do dvou rozdělených rodin. Spřízněni byli pouze prostřednictvím otce, Alexeje I. 22. června 1682 byli Ivan V. a Petr I. v Uspenském chrámu Moskevského kremlu celebrováni na cary. Byl pro ně postaven speciální trůn se dvěma sedadly (nyní uložen v muzeu kremelské Zbrojnice). Do roku 1689 panování Ivana a Petra bylo pouze nominální, faktickou vládu vykonávala Sofie Alexejevna. V roce 1689 došlo k roztržce mezi Sofií a Petrem, jejímž důsledkem bylo odstavení Sofie od vlády.

Protože byli ještě nezletilí, vládla jako regentka Ivanova sestra Sofie. Spoléhala se na střelce (стрельцы́), palácovou gardu, které velel princ Ivan Andrejevič Chovanskij. Sofia se chtěla stát jediným vládcem a vyprovokovala střelecké pluky k povstání, při kterém byla během jedné noci vyvražděna většina Petrovy rodiny i jejich přátel.

Představení trvá přibližně tři hodiny.

Na Rudém náměstí před Kremlem se v časném ránu shromažďuje lid i střelci, kteří střeží jeho bránu. K veřejnému písaři, který si naříká na špatné výdělky v těchto neklidných dobách, přichází bojar Šaklovitij a po slibu mlčenlivosti diktuje písaři psaní pro cara: udání, že kníže Chovanskij a jeho syn Andrej chystají vzpouru proti carovi, chtějí se zmocnit trůnu sami. Vstupuje kníže Chovanskij a přesvědčuje lid o své dobré vůli a o oddanosti carovi. Jeho syn Andrej při nočním přepadu zajal Emmu, mladou dívku z německého předměstí Moskvy a přivlekl ji před Kreml. Emma se brání, vyčítá mu, že dal zabít jejího otce a zničit ženicha. Z Andrejovy moci pomůže Emmě vdova Marfa, dřívější Andrejova milenka. která patří ke starověrcům. Vyčítá mu nevěru i hříchy proti pravému náboženství a mravnosti. Když se před Kreml vrátí starý kníže Chovanskij chce Emmu také mít a nařídí střelcům, aby ji zatkli. Syn Andrej se tomu však vzepře. Vznikne ostrý spor, který urovnává duchovní vůdce starověrců, Dosifei. Kárá Chovanské, že svými násilnostmi ničí Kristovu církev. Nařídí Marfě, aby se starala o Emmu. Všem také říká, že v každém okamžiku může vzniknout veřejný spor o víře mezi starými věřícími a stoupenci oficiální církve.

Princ Chovanskij, princ Golicyn a Dosifei plánují spiknutí. Jednání se koná v kanceláři prince Golicyna, který přečte milostný dopis od Sofie, jejímž je oblíbencem. Nevěří však ani její loajalitě ani svému osudu a také jej tíží strach z budoucnosti země. Na jeho žádost přichází věštkyně – Marfa – ta mu však předpovídá nepřízeň osudu. Golicyn proto nařídí, aby věštkyni zabili, ta ale dokáže uniknout. Objevuje se Ivan Chovanskij, skrytý soupeř Golicyna. Nenávidí se navzájem a jejich spor přeroste v hádku, kterou zastaví teprve objevivší se Dosifej. Obviní Chovanského ze shovívanosti k opilosti a hýření střelců, Golicyna ze závislosti na evropských zvycích a nutí oba přemýšlet o záchraně země. Objevuje se Šaklovitij, který sděluje, že car Petr na anonymní udání o vzpouře řekl jediné slovo „Chovanština" a tím nad oběma knížaty vyřkl rozsudek.

Petr I ., ruský car od roku 1682

Události se konají v osadě střelců Замоскворечье[pozn. 1] za Moskvou. Prochází dav mnichů se zpěvem. Osamělá Marfa se souží zradou Andreje Chovanského, kterého nepřestává milovat. Zpívá píseň «Исходила младешенька» o své lásce k Andreji Chovankému. Fanatická starověrkyně Zuzana slyší tuto píseň, odsuzuje její lásku k Andrejovi jako hříšnou a vyhrožuje Marfě soudem. Znovu se objeví Dosifej, Marfu brání, Zuzanu uklidňuje a odvádí ji pryč. Objeví se Šaklovitij, který je znepokojen osudem země. Když slyší písně střelců, skryje se. Manželky střelců trestají své manžely písní: „Ach, prokletí opilci! ..“ Zábava pokračuje písní střelce Kuzky, ale najednou se zastaví, když se dostaví úředník, který oznamuje, že se blíží Petrovi rejtaři.[pozn. 2] Nálada střelců se okamžitě změní a žádají Chovanského, aby odpověděl. Princ však všem říká, aby šli domů a čekali na „rozhodnutí osudu“

Kníže Chovanskij se uchýlil na své statky, baví se tu se služebnými dívkami a dává vymrskat posla, jenž jej na Golicvynův příkaz přichází varovat před carovým pozváním. Aby rozehnal tíseň, přikazuje perským otrokyním, aby jej bavily tancem. Vstupuje Šaklovitij a přináší knížeti skutečné pozvání do carské rady. Kníže je polichocen, rozhoduje se pozvání přijmout, ale při odchodu je zavražděn.

V Moskvě před chrámem Vasiljeva Blaženého oznamuje Dosifej lidu, že kníže Golicyn byl vypovězen ze země a dovídá se od Marfy, že vláda nařídila vyhlazení starověrců. Je tedy čas připravit se na dobrovolnou smrt. Přichází Andrej, který hledá Emmu. Marfa mu říká, že jeho otec byl zabit a střelci mají být popraveni. On jí však nevěří a snaží se troubením svolat svůj pluk. Nikdo však neodpovídá. Andrej slyší zvony, které oznamují začátek popravy střelců a chápe, že je všechno ztraceno. Marfa jej odvádí do skryté svatyně starověrců. Těsně před popravou se objeví posel, který oznamuje carovu milost pro střelce

V borovém lese hledají carští vojáci skrytou svatyni starověrců, kteří se v bezvýchodné situaci rozhodnou spáchat pod vedením Dosifeje hromadnou sebevraždu. V plamenech umírají mimo jiné Marfa, Andrej i sám Dosifej.