Chorvatská šlechta

Chorvatská šlechta (chorvatsky hrvatsko plemstvo) označuje privilegovanou společenskou vrstvu v dějinách Chorvatska, která hrála významnou úlohu od středověku až po současnost. Termínem chorvatská šlechta se rozumí šlechtické rody, které žily či měly původ v zemích někdejšího Chorvatského království, tzn. Slavonska, Dalmácie, Istrie, Bosny či Dubrovnické republiky.

Znak Chorvatského království

Historie

Šlechtické tituly a případné výsady s nimi spojené obvykle uděloval panovník. Příslušnost k rodům byla obvykle dědičná. Královský dvůr byl během francouzské okupace silně ovlivněn francouzskou šlechtou, která vedla k převzetí francouzského systému titulace, [1] který však značně přispěl k politickému a sociálním elitářství šlechty a panovníka.[zdroj?]

Chorvatští králové a chorvatské královny často zakládali dominia v Chorvatském knížectví. Knížata vládla nad velkým územím v rámci království. Za vlády prvního krále se Chorvatsko stalo jedním z nejmocnějších království na Balkáně.[2] Mnoho šlechticů bylo pověřeno správou svých území a na vrcholu moci království vládli královští spojenci jedenácti samostatným zemím a desítkám rozsáhlých panství.

Kamenný reliéf erbu se dvěma gryfy v rodovém sídle Draškovićů na zámku Trakošćan.

Dějiny chorvatské šlechty
Latinská listina knížete Muncimíra z roku 892 (opis asi z 18. století): divino munere Croatorum dux („z Boží milosti vévoda Chorvatů“).

Chorvatsko bylo povýšeno na království kolem roku 925 a vznik šlechty rychle následoval. Vládci vnitrozemských a ostrovních panství hráli významnou roli při utváření země a i v současnosti mají některé omezené výsady. Vybraní členové některých šlechtických rodů mají např. právo na audienci u předsedy vlády.

Tomislav byl prvním chorvatským panovníkem, kterého papežský kancléř roku 925 poctil titulem „král“. [3] [4] [5] Král měl právo udělovat tituly vysoce postaveným členům společnosti a jejich přímým potomkům. [6]

Chorvatská šlechta
SídloBánský dvůr
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tituly

Chorvatské šlechtické tituly zpravidla uděloval král Chorvatska, později králové spojeného uhersko-chorvatského království. V Dalmácii a na Istrii bylo uděleno několik benátských titulů a během francouzské okupace byly udělovány francouzské tituly.[1] Po rozpadu Rakouska-Uherska po první světové válce se zformovalo Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, které přestalo udělovat dědičné tituly.

Symboly

Chorvatské království a jeho šlechtici užívali množství symbolů, rodových znaků a erbů. Pečeť a erb byly často používány jako součást oděvů, štítů, ozdoby hradů a jiných objektů spojených se šlechtickými rody.

První známý příklad chorvatské šachovnice, jak je znázorněna v Innsbrucku, Rakousko (1495) Erb Chorvatska použitý v roce 1527 jako součást pečeti na Cetingradské listině Chorvatské království (1525–1868) Erb země chorvatské koruny (do roku 1868)
Chorvatsko-slavonské království (1868–1918). Oficiální verze byla se svatoštěpánskou korunou, neboť Chorvatsko bylo součástí Zemí koruny svatého Štěpána . Erb Zalitavska (1868–1915) Vlastenecký odznak z roku 1914 Menší erb Zalitavska (1915–1918)
Společný znak Rakouska-Uherska (1915–1918) Království Jugoslávie (1918–1943) Chorvatská bánovina (1939–1943) Chorvatská bánovina, vyšší verze (1939–1943)

Rody
Erb rodu Habsburků. Habsburkové vládli nad chorvatským královstvím téměř 470 let, což je déle než kterákoli jiná dynastie.

Vévodové / knížata

Markýzové

Erb šlechtického rodu Rukavina (Klanačko polje), Chorvatsko

Hrabata

Pečeť království Chorvatska a Dalmácie byla umístěna v roce 1527 na Cetinskou chartu, která potvrdila vládu Habsburků v Chorvatsku.

Erb kardinála Juraje II. Draškoviće nad renesančním portálem z roku 1637, před Proboštským palácem v Kapitulské ulici v Bratislavě.

Baroni

  • Banffyové
  • Csesznekyové
  • Gutmannové
  • Kneževićové
  • Nikolićové
  • Rubidové
  • Ružićové
  • Turkovićové
  • Vranyczany-Dobrinovićové

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Croatian nobility na anglické Wikipedii.

  1. [s.l.]: [s.n.]
  2. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-09-04]. Dostupné v archivu.
  3. Budak 1994, s. 22.
  4. Goldstein 1995.
  5. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-521-81539-0.
  6. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.

Literatura
  • Goldstein, Ivo (květen 1985). „Ponovno o Srbima u Hrvatskoj u 9. stoljeću“ (PDF) . Historijski zbornik (v chorvatštině). Savez povijesnih društava Hrvatske, Filozofická fakulta, Záhřeb . XXXVII (1). Archivovány z původního (PDF) dne 02.10.2013 . Citováno 2012-07-27.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.