Cholina

Nad vesnicí se zvedá kopec Rampach o nadmořské výšce 418 m. Zdrojem vody býval pro obyvatele potok Cholinka, jenž protéká vsí a po několika kilometrech ústí do řeky Moravy.

Jméno vsi bylo odvozeno od osobního jména Chola (to se zakládá na slovese choliti - "pečovat, starat se"). Význam místního jména tedy byl "Cholova ves". Německé jméno se vyvinulo z českého, zejména záměnou Ch- za K-. Podle německého jména bylo vytvořeno i české Kolina, z 19. století je doložena i varianta Cholín.[4]

Z archeologických výzkumů nalezených hrobů vyplývá, že na území Choliny žili lidé už v mladší době bronzové – což je asi 1000 př. n. l. Jiné objevy nás odkazují k halštatskému období (8.–5. stol. př. n. l.) Nalezeny tu byly římské mince, z čehož můžeme vyvozovat, že již v prvních staletích našeho letopočtu vedla přes osadu obchodní stezka vedoucí z Olomouce pravděpodobně do Čech. Slované se zde vyskytovali od 6. století, tedy od doby svého příchodu do českých zemí.

V listinách je Cholina prvně zmiňována v roce 1141, a to v majetkovém soupisu olomoucké biskupské kapituly. Kapitula tu vlastnila tři lány polí, o zbytek obce se dělila šlechta. Z roku 1176 se dochovala zpráva o darování jistých statků v Cholině premonstrátskému klášteru Hradisko u Olomouce skrbeňským vladykou Sedlekem. Adam z Choliny tomuto klášteru roku 1326 postoupil patronát na zdejší kostel, tudíž sem byli dosazováni duchovní z řad premonstrátů. Dělo se tak až do roku 1784, kdy byl klášter v důsledku josefínských reforem zrušen. Samotná vesnice patřila od poloviny 16. století až do zrušení poddanství v roce 1848 k majetkům města Olomouce.

Narodil se tu Josef Svozil (1847–1931), sedlák, novinář a politik, hospodářský pracovník na Litovelsku, poslanec Říšské rady a Moravského zemského sněmu.[5][6] Také se zde narodil Jan Smyčka (1855–1927), praktický lékař, starosta města Litovle a muzejní pracovník. Z Choliny pocházeli též bratři Valentin a Václav Šindlerovi, představitelé stréčka Křópala z Břochovan a jeho synovce Jozéfka Melhobe. Z obce pochází i herec, dabér a hudební skladatel Jiří Dušek. Na stáří se sem uchýlil katolický kněz a vězeň komunismu Jaroslav Studený.

• Památník Svobody
• farní a poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie
• Výklenková kaplička se smírčím křížem
• Boží muka
• Fara – vznik 1733
• Socha sv. Barbory – vznik roku 1715, autor Johann Sturmer

• 
  Náves
• 
  Dům č.p. 12 na návsi
• 
  Kostel Nanebevzetí Panny Marie
• 
  Záloženská dvorana
• 
  Obecní úřad
• 
  Železniční zastávka