Valentin Šindler

Valentin Šindler (30. ledna 1885 Cholina[1] u Litovle – 21. ledna 1957 Praha[2]) byl český operní pěvec-tenorista, herec a také autor a interpret lidové hanácké postavy Stréček Matěj Křópal z Břochovan.

Valentin Šindler
Valentin Šindler
Základní informace
Jinak zvaný„Stréček Matěj Křópal z Břochovan“, „Matěj Stréček Křopal z Břochovan“
Narození30. ledna 1885
Cholina
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. ledna 1957 (ve věku 71 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně (49°10′14″ s. š., 16°35′45″ v. d.)
Povoláníoperní pěvec, spisovatel a dramatik
Nástrojehlas
Hlasový obortenor
PříbuzníVáclav Šindler a Antonín Šindler (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Rodina, studium

Narodil se v rodině obchodníka a hostinského Františka Šindlera a jeho ženy Kateřiny, roz. Vitáskové, jako jeden ze sedmi dětí (tři dcery a čtyři synové). Jeho dva bratři, Antonín (1886–1972) a Václav Šindler (1893–1952) byli také operními pěvci-tenoristy. Vystudoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a v letech 1905–8 studoval teologii v Olomouci, avšak studia nedokončil. Na radu Karla Kovařovice se začal věnovat zpěvu. Studoval zpěv u Josefa Nešvery. [3] Na přelomu let 1910/1911 hostoval v ND. [4]

Divadelní angažmá

V roce 1911 krátce působil v Divadle na Vinohradech (v letech 1914 a 1919 pak zde hostoval). Dne 3. června 1911 získal angažmá v opeře Národního divadla v Praze, kde působil jako lyrický tenor do 31. srpna 1913.[5]

V období 1914–7 byl členem opery v Záhřebu a následně byl angažován ve Státním divadle v Brně, kde působil patnáct let, v letech 1917–1932.

V sezóně 1932/1933 hostoval v pražské Malé operetě, vedené Miroslavem Bukovským, která působila v Hasičském svazovém domě v Římské ulici na Vinohradech. [6]

Za okupace založil v roce 1941 [7] a pak vedl až do roku 1944, kdy byla činnost všech divadel okupanty zastavena, vlastnil divadelní společnost Lidové veseloherní divadlo Stréčka Matěje Křópala. Soukromě také vyučoval zpěv.

V letech 1952–6 byl pedagogem a hlasovým poradcem Uměleckého souboru národní bezpečnosti v Praze.

Gramodesky

Od roku 1909 do konce dvacátých let natáčel pro firmu Homokord písně – nejdříve na fonoválečky a později na gramodesky. Byl členem Uměleckého kvarteta Národního divadla, Cyrilské jednoty křižovnické a Moravského kvarteta v Praze. Zpíval také v triu s bratry Axmanovými. Na deskách byl někdy uváděn pod pseudonymem J. Cholínský. Natočil stovky nahrávek – lidové písně, árie z oper i staropražské písničky a kuplety autorů z okruhu Červené sedmy. Ve dvacátých letech natáčel také moderní taneční šlágry z německých revue a operet. Spolupracoval rovněž s firmou Polydor. [8]

Strejček Křópal a Jozéfek Melhoba

Postava stréčka Matěje Křópala z Břochovan

Kromě svého operního působení byl také pedagogem, lidovým vyprávěčem, tvůrcem a interpretem literární a jevištní satirické postavy hanáckého Stréčka Matěje Křópala z Břochovan, kterou vytvořil v roce 1921 původně jako literární postavu pro časopis Národního divadla Brno Divadelní šepty (poprvé se objevila v tomto časopise na Štědrý den roku 1921) a s níž pak vystupoval od roku 1926 na jevištích celé republiky. [9] V Praze vystupoval mj. v divadle Akropolis. [10]

Pro rozhlas připravoval revue a komedie, kde postava Stréčka Matěje Křópala z Břochovan vystupovala. Valentinův bratr Václav vystupoval od roku 1925 jako Křópalův synovec Jozéfek Melhoba, Antonie Košnerová a později Ludmila Janulíková vystupovala jako tetka Křópalka. Vytvořili přes šedesát rozhlasových pořadů. [11]

V Brně založili bratři Valentin a Václav Šindlerovi Loutkové divadlo Radost, které od roku 1929 hrálo v královopolské Husovické dvoraně. Postavičky rodiny Křópalů navrhl Ondřej Sekora. [12]

Ocenění

V rodné obci Cholina mají bratři Šindlerovi na rodném domě pamětní desku a v Hanáckém muzeu Cholina jsou vzpomenuti v pamětní síni. [13]

Hrob

Místem posledního odpočinku Valentina Šindlera se stal Ústřední hřbitov města Brna, hrob č. 33-34, skup. 13.

Divadelní role, výběr
  • 1909 Antonín Dvořák: Šelma sedlák (opera), Jeník (j. h.), Národní divadlo, režie Robert Polák
  • 1909 Jacques Offenbach: Hoffmannovy povídky (opera), Hoffmann (j. h.), Národní divadlo, režie Robert Polák
  • 1909 Bedřich Smetana: Dvě vdovy (opera), Ladislav Podhajský (j. h.), Národní divadlo, režie Robert Polák
  • 1910 P. I. Čajkovskij: Eugenij Oněgin (opera), Lenský, Národní divadlo, režie Adolf Krössing
  • 1911 Gaetano Donizetti: Dcera pluku (opera), Tonio, Národní divadlo, režie Robert Polák
  • 1912 Carl Maria von Weber: Čarostřelec (opera), Max, Národní divadlo, režie Robert Polák
  • 1912 W. A. Mozart: Don Juan (opera), Don Ottavio, Národní divadlo, režie Robert Polák
  • 1913 W. A. Mozart: Kouzelná flétna (opera), Druhý obětník, Národní divadlo, režie Robert Polák
  • 1917 Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta (opera), Jeník (j. h.), Národní divadlo, režie Robert Polák
  • 1926 Erry Saša, Oldřich Nový: Z Brna do Brna (výpravná lidová revue), Stréček Matěj Křópal z Břochovan, Národní divadlo v Brně, režie Oldřich Nový a Vilém Skoch (hrálo se šest let, 109 repríz) [14]
  • 1927 Ambroise Thomas: Mignon (opera), Vilém Meister (j.h.), Národní divadlo, režie Emil Pollert
  • 1932 Křópal biletářem (opereta na hudbu R. Stolze), Malá opereta Praha
  • 1933 Křópal detektivem (opereta na hudbu P. Payera), Malá opereta Praha

Filmografie, výběr
  • 1923 Pepánek Nezdara, učitel, režie Přemysl Pražský
  • 1930 Vše pro lásku, Stréček Matěj Křópal z Břochovan, režie Martin Frič
  • 1932 Kantor Ideál, školník Ječmínek, režie Martin Frič
  • 1934 V cizím revíru, kolovrátkář, režie Vladimír Majer
  • 1934 Na Svatém kopečku, Stréček Matěj Křópal z Břochovan, režie Miroslav Cikán
  • 1935 Hřích mládí, mlynář Hlubina, režie Aleš Podhorský

Bibliografie, výběr
  • 1927 Plkačke a jedno drohy (napsal pod pseudonymem Stréček Matěj Křópal z Břochovan, ilustrace Ondřej Sekora), 156 str.
  • 1928 Vánoční zpěv (hudební skladba pro dva hlasy a varhany), vydal O. Pokoj, Brno
  • 1946 Osudy a příhody stréčka Matěje Křópala a Jozéfka Melhobe (knižní zpracování rozhlasového seriálu), Moravské nakladatelství B. Pištělák, 198 str.

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Cholina
  2. Zemřel Valentin Šindler. Rudé právo. 22. 1. 1957, s. 2. Dostupné online.
  3. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 489
  4. Opera plus: https://operaplus.cz/valentin-sindler-a-jeho-bratri/
  5. Valentin Šindler v databázi Archivu Národního divadla
  6. Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 257, ISBN 80-7008-107-4
  7. Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 238, ISBN 80-7008-107-4
  8. Týdeník rozhlas: Gabriel Gössel: Univerzální tenorista Valentin Šindler: http://www.radioservis-as.cz/archiv02/4302/43pub4.htm
  9. Archivovaná kopie. www.ndbrno.cz [online]. [cit. 2018-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-24.
  10. Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 3, ISBN 80-7008-107-4
  11. Český rozhlas-Olomouc: Jan Sulovský: U stréčka Křópala a Jozefka Melhoby (16. 6. 2014), https://olomouc.rozhlas.cz/u-strecka-kropala-a-jozefka-melhoby-6398792
  12. https://brno.idnes.cz/kdyz-strecek-kropal-a-jozefek-melhoba-rozdavali-smich-pd9-/brno-zpravy.aspx?c=A090626_1214555_brno_krc
  13. http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=10889
  14. Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 359, ISBN 80-7008-107-4

Literatura

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.